Ano, jsme plni pevných rozhodnutí. Většinou jen do té doby, než si domácího miláčka pořídíme a přilneme k němu tak, jako on k nám.

Žaneta:

Můj pejsek má 2 roky a už od jeho 2 měsíců, kdy jsem ho dostala pod stromeček, spinká nad mojí hlavou. Jelikož v té době jsem byla těhotná a přecitlivělá, byl a je pořád můj mazlíček. Někdy, když už mám dost toho, jak se v noci škrábe a ocasem mi pleská po hlavě, chci ho dát na zem, ale on si lehne na záda, rozvalí se a začne mě olizovat a čeká, že ho budu v noci škrábat.

Psa do postele? Podle toho, jaký je. Můj pes je úžasný mazel, nikdy nikomu nic neudělal, stačí mu, jak ho poškrábete na hlavě a on vás pak celý den vděčností olizuje. Svého pejska miluji a jelikož je malý, tak mi ani nevadí, že spí na mém polštáři a já už skoro dva roky spím pod polštářem!

Věra:

Moji psi do postele rozhodně smí. Jsou to členové rodiny, a když se pejsek udržuje v čistotě, pak není co řešit. Nějakých pár chloupků přece nikoho ještě nezabilo, a když si uvědomíte, jací parazitové hodují v našich matracích, tak co je proti tomu malý roztomilý chlupáček, který, když na vás po ránu dýchne, nepotřebujete ani budík.

Jsem jednoznačně pro psa v posteli, jednak hřejí líp než elektrická dečka a jednak má pes i antidepresivní účinky, jak je známo. Takže moji psi v posteli nejen hřejou, ale i léčí moji často zlomenou duši. Jejich život je tak moc krátký a já jim chci dopřát všechny výhody, které jim lze dopřát. A choulit se pod teplou peřinou ke svému milovanému páníčkovi je asi přání všech psích chlupáčků.

Anna:

Pes do postele? Nikdy. A když, tak smí jen k nohám, ale určitě ne na polštář. Tak dobrá... na polštář může, ale rozhodně ne pořád. Bude u mě spát jen když budu sama. No jo, tak jo... tak smí se mnou spát každý den, ale ne pod peřinou. No, i když...

Čtěte také:

Napište nám!

S kočičkami je to snadnější. Bývají menší, čistotnější a jaksi nezávislejší. Stulené do klubíčka na dece skoro zmizí. Jejich pozornost není tak humpolácká. A tak nějak mimochodem dávají velkoryse najevo, že jim vlastně člověk v jejich posteli zas tak moc nevadí. Většina ostatní domácí havěti zase zdaleka nemá k lidskému loži tak vřelý vztah. Hlodavcům je víceméně jedno, kde složí hlavu, navíc u nich hrozí riziko nechtěného zalehnutí. A hady či pavouky si do postele berou jen zatvrzelí fakíři.

Zato pejsci! Oddaní, věrní, na rozdíl od koček toužící víc po pánovi než po postelovém pohodlí... Ti pejsci jsou ovšem také zdaleka nejlépe vychovatelní. Když vydržíte, rychle si zvyknou na svůj pelíšek a bude jim v něm dobře. A vy se tak připravíte o živočišné teplo, ale také o chlupy na polštáři a blátivé tlapky otištěné na prostěradle. Čemu dáte přednost? Patří pes do postele, nebo ne? Nebo jen někdy? Napište nám o tom! Příběhy o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu redakce@zena.cz, do předmětu uveďte heslo “Pes“.

Příspěvky můžete posílat do 17. 11. Nejzajímavější z nich uveřejníme a odměníme krásnou cenou! Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.