Ne, nenabádáme vás, abyste ukrývali šperky do slamníku. To zlato, to je barva kožíšku - srst zlatého retrívra. O něm dnešní příběhy jsou.

Darča a Luboš:

Jako štěně byla naše Hermína - zlatý retrívr - vzorňas. Spala vedle postele, měli jsme jasno, že pes do postele nikdy! Pak jsme koupili starší dům, začali jej za provozu opravovat a spávali na zemi v místnostech právě obyvatelných. Hermína toho využila a už se spalo ve třech...

No a přišel kouzelný okamžik, kdy jsme v našem obydlí začali budovat ložnici. Do nové postele jsme chtěli čisto a soukromí, ale odstavit legální milenku taťky a nejbližší důvěrnici mamky, to nepřicházelo v úvahu. Vyřešili jsme to zděnou trojpostelí. Spokojení jsme všichni, Paní pes především.

Zuzana:

Pes v posteli? Proč ne? Samozřejmě, je to věc názoru. Osobně se svým pejskem své lože sdílím. Vlastním zlatého retrívra, což je velmi citlivé plemeno, které je svou povahou přímo předurčeno být pánovi co nejvíc nablízku. Vím, spousta lidí namítne, že může spát vedle na zemi. Jenže já a můj pes jsme team, prostě parťáci, ale pozor psovod musí být vždy hlava! Cvičíme spolu, chodíme na cvičák, jezdíme na soutěže a v neposlední řadě se zabýváme záchrannářským výcvikem, z čehož plyne, že jeden druhému musíme věřit a že se jeden na druhého můžeme spolehnout!

I pes umí dát lásku a sám ji potřebuje a není nic krásnějšího a příjemnějšího, než když se vám do klína odevzdaně stočí, přitulí taková chlupatá kulička. Jen musíte dát pozor ze začátku v době dospívání na dominantnost, mít vychovaného psa, udržovat ho v čistotě a i tak častěji prát povlečení! :-)

Čtěte také:

Napište nám!

S kočičkami je to snadnější. Bývají menší, čistotnější a jaksi nezávislejší. Stulené do klubíčka na dece skoro zmizí. Jejich pozornost není tak humpolácká. A tak nějak mimochodem dávají velkoryse najevo, že jim vlastně člověk v jejich posteli zas tak moc nevadí. Většina ostatní domácí havěti zase zdaleka nemá k lidskému loži tak vřelý vztah. Hlodavcům je víceméně jedno, kde složí hlavu, navíc u nich hrozí riziko nechtěného zalehnutí. A hady či pavouky si do postele berou jen zatvrzelí fakíři.

Zato pejsci! Oddaní, věrní, na rozdíl od koček toužící víc po pánovi než po postelovém pohodlí... Ti pejsci jsou ovšem také zdaleka nejlépe vychovatelní. Když vydržíte, rychle si zvyknou na svůj pelíšek a bude jim v něm dobře. A vy se tak připravíte o živočišné teplo, ale také o chlupy na polštáři a blátivé tlapky otištěné na prostěradle. Čemu dáte přednost? Patří pes do postele, nebo ne? Nebo jen někdy? Napište nám o tom! Příběhy o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu redakce@zena.cz, do předmětu uveďte heslo “Pes“.

Příspěvky můžete posílat do 17. 11. Nejzajímavější z nich uveřejníme a odměníme krásnou cenou! Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.