Kolik mužů prošlo vaší postelí? Jeden, dva, deset, sto...? Jaký počet sexuálních partnerů je optimální a kdy uděláte lépe, když se s počtem sexuálních dobrodružství chlubit nebudete?

Pokaždé, když se ptáme, zda něco je či není optimální, nejprve se potřebujeme zamyslet: „Optimální pro co, vzhledem k čemu?“ Třeba když si budeme kupovat auto, zvážíme, k čemu ho hodláme použít a podle toho si vybereme buď rodinný vůz, nebo třeba sporťák. V oblasti počtu partnerů je to obdobné. Optimální vzhledem k čemu?

Pokud chceme ohromovat své přátele počtem "zářezů na pažbě", bude optimální pravděpodobně zcela odlišný počet, než když toužíme prožít dlouhý a důvěrný vztah s jedním člověkem. V prvním případě bude jeden partner či partnerka navíc zanedbatelná položka, v druhém bude mít fatální následky.

ČTĚTE TAKÉ:

Kojíte a chcete sex. Jak si vybrat antikoncepci?

Nevěra: Smska? Líbání? Nebo sex?

Vagina: Nebo jak jí říkáte?

Sex s více muži - záruka "kvality"?

Jedna klientka mi kdysi položila otázku, zda by byla lepší milenka, kdyby si vyzkoušela sex s více muži. Je to obdobná situace jako s „optimálním“ počtem partnerů. Kdybychom totiž chtěli hodnotit, jestli je někdo lepší nebo horší milenka, museli bychom nejdřív mít definici „správné milenky“. Museli bychom vědět, jak má takzvaná správná milenka vypadat, jak se má chovat, co má umět, co má říkat, jaké praktiky a kdy je má používat či nepoužívat.

Kdybychom měli takto jasnou a jednotnou definici, na které bychom se všichni lidé shodli, pak by bylo možné podle ní hodnotit, jestli někdo je či není lepší milenka. Potíž je ale v tom, že na takové definici bychom se nikdy všichni neshodli, protože pro každého znamená "úžasná milenka" něco jiného. Asi se mnou budete souhlasit, že jinou představu o skvělé milence bude mít nezkušený panic a jinou třeba sadisticky zaměřený muž. Ve svých přáních a představách jsme prostě odlišní.

Budu lepší milenka?

Z výše uvedeného je zřejmé, že sex s více muži nás klidně může, ale naopak vůbec nemusí v této kategorii kvalifikovat. Například muži, kteří rádi své partnerky učí a ukazují jim nová území, z většího počtu milenců nadšeni nebudou. Ale jiní mohou být. Prostě: těžko říct. Co však zavání problémem, je už položení si této otázky. Ptám-li se sama sebe, zda bych byla lepší milenka, kdybych měla více partnerů, vlastně tím říkám, že si až tak moc nevěřím, že jsem plná sebepochybností a - srovnávám se.

A v momentě, kdy se začneme srovnávat s nějakou pomyslnou normou, naše sebevědomí jde dříve či později k bodu mrazu a nastoupí nejistota, pochyby, úzkost...Stav, ve kterém nejsme schopné být spontánní, uvolněné, tvořivé, ale jsme naopak sevřené, s vyjukaným pohledem. Což možná některý muž ocení, ale my si milování nejspíš moc neužijeme. A není to náhodou otázka, kterou bychom si mohly klást místo té o lepší milence? Co tak se sama sebe ptát: A co by se mi líbilo? Jak by se mi to líbilo? Co potřebuju? Na co mám chuť? Když přestaneme řešit, jak u sexu vypadáme, ale začneme se zabývat tím, jak ho prožíváme, možná budeme překvapeny, že kategorie „správná milenka“ v záplavě příjemných zážitků jednoduše ztratí svůj význam.

Počet milenců: Přiznat nebo zatloukat?

Dost často taky slýchávám otázku, jestli klientka má či nemá říct současnému příteli pravdu o všech svých milencích. Nemá náhodou ubrat? Přidat? Nebo raději úplně mlčet? Odpovídám většinou následovně: Nahraďte slovíčko „mám“ slůvkem „chci“, a odpověď pro vás najedou bude jednoznačná. Opět, neexistuje žádné správně, jak se ve vztahu máme chovat, co máme říkat či na co se máme ptát.

Prostě cítíme to tak, že to říct chceme, nebo to říct nechceme? Připadá nám to jako dobrý nápad, nebo ne? Chceme si nést důsledky, které z položené či nepoložené otázky budou plynout, nebo si je nést nechceme? Takže zajímají mě jeho předešlé partnerky nebo nezajímají? Jakmile ke svému rozhodnutí použijete nějaké „mám“, řídíte se vlastně nějakou vnější normou, nějakým obecným „správně“. Ale jak můžete vědět, že tohle „správně“ bude funkční zrovna pro vás?

Mgr. Katarína Filasová

Katarína Filasová (1979) vystudovala Psychologii na Karlově Univerzitě v Praze. V posledních letech studuje praktickou filozofii vyrovnaného člověka Principy života. Absolvovala také řadu odborných stáží a seminářů. Věnuje se koučování a konzultacím zaměřených na mapování podvědomých vzorců, které omezují naši spokojenost a brání nám v dosahování toho, co si přejeme. Více najdete na www.rozvoj-osobnosti.cz