Ještě než se Velikonoce ohlásí Popeleční středou, každoročně se ve společnosti rozvíří známá diskuze: Jsou naše tradice v pořádku? Není honba s pomlázkou na ženskou zadnici ponižující?

Tradice proti trendům

„Cože, chlap vezme pár prutů a mrská s nimi ženskou přes zadek?! A tohle je zvyk, který učíte i děti?“ zírala na mě kamarádka z Ohia, když jsem jí neobezřetně začala popisovat naše milé jarní tradice. Když pominu možnou salvu protiargumentů, kterou jsem mohla vybalit naopak na účet životního stylu Američanů, bylo její rozčarování úplně pochopitelné.

V dnešním západním světě, kdy emancipace a rovnoprávnost jsou novodobou variací na hesla Velké francouzské revoluce, se musí naše dovádění s pomlázkou skutečně zdát jako trochu nemístná zábava. Asi by nad tím šlo s úsměvem mávnout rukou a podotknout něco o pouhé symbolice a úctě k národním zvykům, kdybychom shodou okolností neměli naprosto alarmující statistiky o domácím násilí na ženách a dětech.

Co se v mládí naučíš...

Pouhá náhoda? Pravda, tvrdit, že každoroční kolotoč s pomlázkou a vejcem dělá z mužů zrůdy a z žen oběti, by bylo čiré bláznovství. Malého klučinu bude mnohem víc deformovat rodina, kde se tatínek maminky ani nedotkne a dokonce nepostřehne, že vůbec nějaké Velikonoce jsou.

Jenže co říct, když se klučina zeptá, proč vypráskáme maminku a ona nás ne? „Protože se to tak dělá už spoustu let“ nebo „Protože to patří k Velikonocím“ je docela chabé (nějak takhle vysvětlují ve třetím světě holčičkám, proč je musí obřezat). Má-li ale rodič všech pět pohromadě, dokáže předložit dítku situaci tak, že mu rituál bude připadat zábavný a navíc ho ponížení směrem k mamince vůbec nenapadne.

Klidně mu to vraťte!

Navíc se zdá, že přestože pomlázka symbolem Velikonoc zůstává, čím dál tím méně slouží ke svému původnímu účelu. Dívčiny z generace našich maminek dostávaly poctivých pár šťavnatých ran a zběsile honily po domě vejce, zatímco dnešní koledníci často pomlázku jen nesměle vytáhnou a procedí mezi zuby sotva slyšitelné „Hody, hody...“.

Hospodyně zasypou koledující děti sladkostmi (nebo v horším případě panáky - kam se poděly vejce?!), jen co jim otevřou dveře. Takže po té kontroverzní pachuti násilí zřejmě za chvíli nezbude ani stopa... A jestli se vám to pořád nezdá, klidně svého milého koledníka zlijte vodou a jste si fifty fifty.

Jak se díváte na sešlehání dámských prdelek vy?

autor: Lena Nevis