Má laskavý úsměv a trochu připomíná jednoho z králů, kteří se přišli poklonit Ježíškovi do Betléma. Biskup Paul Ponen Kubi totiž pochází z Bangladéše. Narodil se a vyrostl v kmeni, kde ještě funguje matriarchát.

Jak to chodí v jeho rodné zemi a jak lze překonat staletí a přenést se z kmenového zřízení do lůna současné křesťanské církve, jsme se biskupa Ponena Kubiho ptali na tiskové konferenci v rámci projektu 4U2, který získává peníze na výživu a vzdělání dětí v Bangladéši.

Jak se projevuje matriarchát ve vašem kmeni?

Náš kmen se jmenuje Mandi Garo, což znamená „muži a ženy“, a tedy „lidé“. Obě pohlaví pracují společně na poli a dělí se i o výchovu dětí, ale majetek, zejména půda patří ženě. Mandi Garo byly totiž původně lovecké kmeny, takže muži často nebývali doma a majetek chránily ženy, tak vznikl matriarchát. Projevuje se mimo jiné i tím, že jméno se dědí po mateřské linii, takže Kubi je jméno po mé mamince. Když jde o zásadní rozhodnutí jako prodat dům nebo půdu mají poslední, rozhodující slovo ženy. Jinak však jejich dominance ve vztazích s muži není nijak výrazně znát.

Co se týká náboženství, tvoří drtivou většinu obyvatel Bangladéše muslimové (90 %), zbytek pak hinduisté (7 %). Katolíků je pouhý zlomek, asi jen 300 000. Proč jste si tedy vybral právě křesťanskou církev?

Bangladéš má nejvyšší hustotu zalidnění na světě, na území velkém jako ČR a SR žije 150 milionů obyvatel, kteří patří k nejchudším naší planety. Podvýživa je tu běžným jevem. A kmen Mandi Garo patří k nejchudším v Bangladéši. Jsou to nomádi usídlení v lese na hranicích mezi Indií a Bangladéší. Nechtějí je ani v jedné zemi a v obou byli vždy utlačovaní. Jediní katoličtí misionáři o ně projevili zájem - pomáhali jim, stavěli kostely, školy... Leckdy, zejména v začátcích před sto lety, za svou pomoc zaplatili i životem. Umírali zejména na tropické nemoci.

Jak se vyrovnávají ženy z vašeho kmene s křesťanskou věroukou, která má jednoznačně patriarchální kořeny?

Bez problémů. Samozřejmě, že ctíme základní církevní pravidla, ale jinak je naše církev daleko demokratičtější než na Západě, takže ženám mužská dominance v ní nevadí. Knězi jsou sice pouze muži, ale pro ženy existuje spousta příležitostí k uplatnění.

Jak jste se stal biskupem?

Jako většina chlapců našeho matriarchálního kmene jsem i já od přirozenosti stydlivý a nerad vystupuji na veřejnosti. Styděl jsem se chodit i do školy, takže mě vyučoval strýc doma. Moje školní docházka vlastně začala, až když mi bylo deset let. Ve škole, kterou jsem navštěvoval, vyučovali misionáři řeholní komunity Kongregace svatého Kříže, která se věnuje se hlavně pomoci těm nejchudším. A protože mě velmi oslovil způsob života řeholníků Kongregace svatého Kříže, rozhodl jsem se k nim vstoupit. Během dospívání jsem ucítil Boží volání a začal se připravovat v kněžském semináři na své budoucí povolání. Dne 19. listopadu1986 mě na kněze vysvětil sám papež Jan Pavel II. při své návštěvě Bangladéše. Dalším velikým překvapením pro mě byl rok 2003, kdy jsem byl požádán sloužit církvi jako biskup.

Máte čas stýkat se se svou rodinou?

Rodina pro mě znamená mnoho, a pokud mám jen trochu možnost, rád jsem s nimi ve spojení. Je nás celkem jedenáct dětí, přičemž poslední sestru si rodiče adoptovali. Právě tato sestra vstoupila do kláštera. Tatínek již před několika lety zemřel. Maminka je ještě stále naživu a i v jejím pokročilém věku se těší pevnému zdraví a dobré síle.

Jaký máte názor na projekt 4U2 (For You Too)? V ČR se v efektivitu charity moc nevěří...

Tomuto projektu věřím, do Bangladéše odchází opravdu sto procent výtěžku. Projekt 4U2 totiž nespadá pod žádnou charitativní organizaci. Eva Čerešňáková, která ho zaštiťuje, si neodečítá žádné administrační náklady. Navíc úzce spolupracuje s Papežskými misijními díly, a tudíž i s námi všemi, kteří v zemi žijeme a dobře známe její potřeby. Zatímco rodiče mohou děti naučit jen pěstovat rýži, my stavíme školy. Letos se naše misie stará o více než 12 500 dětí. A věřím, že v budoucnu budou moci být peníze použity třeba také na obnovu vesnic, zdevastovaných stády divokých slonů z Indie. Před měsícem třeba byla kompletně zničena vesnice Dupajuri, jejíž obyvatelé jsou nyní bez střechy nad hlavou a bez jídla.

Děkuji za rozhovor.

Podrobnosti o projektu 4U2 najdete na webových stránkách www.4u2.cz.