„Člověk se nejdřív lekne, když je na něm řada, ale nakonec z něj vypadne muzika,“ tvrdí lektorka Lenka Jankovská alias Léňa Yellow o svých Zpěvavých středách ve studiu Dobeška. Už za pár minut si to budu moci ověřit na vlastní hlasivky.

Je to dlouho odkládaná reportáž a já se na ni vůbec netěším. Padám na ústa: resty po dovolené, daňové přiznání, doma rodina nadšená, že konečně někdo uvaří... Ale už pohled na samotnou Léňu povzbuzuje. S kulatým sedmiměsíčním maminkovským bříškem vypadá jako Madona. A je stejně milá. Má Kristova léta a rytmus v krvi.

Klíčové slovo je důvěra

„Je jedno, když to nezazní. Každý dostane prostor a je na něm, jak ho využije. I totální nezpěváci se mohou zapojit,“ konstatuje. „Zpíváme bez not, improvizujeme, učíme se podle sluchu a paměti. Nikoli prostřednictvím mozku, ale přes intuici, bez opory v papíru. Každý člen skupiny je kreativní. Cílem je naslouchat ostatním a otevřít se, vypnout kontrolu.“

Na pěveckých seminářích s Léňou se scházejí muži i ženy od patnácti do padesáti let: vědecká pracovnice, lektorka, která vede kurzy konstelace, manažer ze stavebnictví. Někdo chodí pravidelně, jiný občas. Každá akce je výjimečná, někdy se sejde osm, jindy třeba dvacet lidí.

Mohlo by vás zajímat:

Nás je dnes výjimečně málo, jen dva muži a čtyři ženy. Na uvítanou se posadíme do kruhu, podáme si ruce a zavřeme oči. Krátká meditace má uklidnit a naladit. Jenže jsem si netakticky po vzoru ostatních sedla na paty, a tak místo, aby se můj duch oprostil od shonu všedního dne, myslím celou dobu na to, jestli mi upadnou nohy dřív, než ostatní znovu otevřou oči... Stihnu to tak akorát.

Improvizace, matka kuráže

Konečně se usadíme pohodlně na polštářky a začínáme. Léňa předzpěvuje melodii, do které se my ostatní snažíme vejít - rytmem, kánonem, doplňující melodií. Můj hlas v ostatních zaniká, takže rozčilení pomalu opadá.

Začíná první improvizace. „Ty uvedeš melodii, ty přidáš rytmus, ty zkusíš nějaký další hlas, ty dodáš doprovodný rytmus k tomu prvnímu - a ty zkusíš sólo,“ rozděluje Léňa role. Vysychá mi v krku - improvizovat? Jen tak?! Z jedné vody načisto? Cosi vyplodím, ale... Nikdo se však kupodivu neošklíbá. Ba vlastně nikdo ani nereaguje na to, že JÁ tak strašně improvizuju! Nebo je to jen moje představa?

Sólo a ledový pot na zádech

Následuje krásná a rytmická africká píseň. „Sajá butú butútu, hile la manga ma ganga...“ Léňa předzpěvuje a my postupně navazujeme hlasy v kánonu. Jen přes sloku „butu kundá kundána“ nám vzhledem k jazykovému souznění s češtinou trochu klopýtá soustředění...

Další píseň, tentokrát na tři hlasy. Léňa předzpívá, potom hlasy spojujeme do jednoho chorálu. Místy to trochu nesouzní... Přátelé odpusťte - to asi já... Ale pozor, Léňa podává do kruhu dřevěný náramek. Když ho dostanete do ruky, znamená to: máš slovo! Improvizuj!

Je laskavá, když vidí, jak jsem menší, až nejmenší na celém světě, podá náramek raději Karlovi po mé pravici. No nakonec se ke mně to sólo stejně dostane... Ta chvíle se těžko popisuje. I když zpívám ráda, improvizované minisólo před neznámými lidmi je něco úplně jiného. Proboha, co teď? Adrenalin mi vylítne jak na tobogánu a ty zvuky, co se ze mě linou - no nepřála bych vám je slyšet.

Úžasný pocit

Skupina reaguje povzbudivě. Lidé se buď tváří, že se nic děsivého neděje, nebo dokonce pochvalně kynou - bezesporu nad mým překonaným strachem. Pomalu se uklidňuji. Nastává zlatý hřeb večera, improvizace melodií i slovem. Je den hasičů a je jaro - to jsou naše témata. Nevěřili byste, jaký úžasný milostný příběh může postupně rozvinout šest lidí na sebe navazujících s útržky příběhu.

Končíme. Při závěrečné meditaci si už dám pozor a posadím se do pohodlného tureckého sedu, abych mohla bez utrpení vychutnat pospolitost spojených rukou. Únava zmizela. Vracím se domů odpočinutá, ve skvělé náladě a s pocitem, že na světě není nic lepšího než když duše promlouvá prostřednictvím melodie.

Kdo je Léňa Yellow

Lenka Jankovská toužila být zpěvačkou už odmalička. Od 19 let se zaměřila na sólový zpěv. Vystudovala jazzový zpěv na VOŠ Jaroslava Ježka. Má za sebou řadu pouličních představení v Berlíně, Madridu, Římě, Las Palmas a měsíční tanečně-bubenickou stáž v Gambii. Vystupovala s uskupeními Babylon Station, Fullharmonique, Tomato 22, DCband a Yellow Family. Láska k ženskému vícehlasu ji nakonec přivedla do skupiny Yellow Sisters, kde si čtyři zpěvačky zasouzněly nejen zpěvem, ale i povahami a datem narození: jméno dal skupině mayský kalendář, podle kterého jsou všechny žluté barvy.

Co jsou Zpěvavé středy

Zpěvavé středy s Léňou jsou otevřené pro kohokoli, kdo si zpívá třeba jen ve sprše. „Lidé mohou chodit ke klasickým učitelům zpěvu, ale my nabízíme něco jako ochutnávky v lahůdkářství: hry s melodií, rytmem, improvizaci,“ přibližuje organizátor projektu Karel Fišer. „Chceme navrátit zpěv do každodenního života, jako to bývalo dřív zvykem - zpívalo se v kostele, na poli, když bylo veselo, smutno... Zpěv znamená zdraví pro tělo i duši, to je moje vize.“ Více informací najdete na webových stránkách voicecamp.cz.

foto: voicecamp.cz