reklama

Pohádka na víkend: O strakatém vlaku

Ráno vyjede na trať vláček šťastný jako blecha. Září na všechny strany, lidé do něj nadšeně nastupují, vždyť se leskne jako bonbon. A to je právě ta potíž.

Mašinka
Mašinka | Foto: Profimedia.cz

Ráno vyjede na trať vláček šťastný jako blecha. Září na všechny strany, lidé do něj nadšeně nastupují, vždyť se leskne jako bonbon. A to je právě ta potíž.

Motoráček na čtvrté koleji v Sušici je zelený. Ale jenom na chvilku. Je totiž do barev blázen a skoro každý týden vymyslí nějaké vylepšení. Právě dnes se rozhodl, že nejkrásnější barva je žlutá. Ano! Žlutou by chtěl!

V depu pracuje Standa Karásek a ten má pro tyhle nápady pochopení. Večer donese barvu, co mu zbyla z natírání včelínu, a motoráček natře.

Ráno vyjede na trať vláček šťastný jako blecha. Září na všechny strany, lidé do něj nadšeně nastupují, vždyť se leskne jako bonbon. A to je právě ta potíž. Všechny vosy a mouchy z širokého okolí se slétají ke kolejím, aby ochutnaly. Posedaly si na vláček ze všech stran a když nenašly nic k jídlu, aspoň se vyhřívají na sluníčku.

Lidé ve vlaku křičí a bojí se vystoupit na zastávkách, aby je něco nepíchlo! Pan strojvůdce má co dělat, aby odehnal roj vos a much z předního skla, protože skoro nevidí na cestu!  Mouchy a vosy bzučí tak, že ve vagonu není slyšet slova. Jeden včelí roj se například usadil na hlavě paní doktorové a vypadalo to, že má drdol až k poličce na kufry.Marně průvodčí volá: „Zůstaňte na svých místech! Nepropadejte panice, všechno bude v pořádku!" Nikdo ji neslyší a všichni cestující postupně zalézají pod sedadla.

Tak tohle tedy nevyšlo. Vlak musel zastavit mimo stanici, přijeli hasiči a zástupci včelařského spolku, dvě sanitky a pět natěračů, aby vlak rychle přetřeli na zeleno. Zelená totiž uklidňuje a to teď všichni potřebovali ze všeho nejvíc.

Večer byl vláček v depu pěkně rozmrzelý. Tohle si prostě představoval jinak. A zelená? Tu má na sobě skoro každá lokomotiva. Aaachjo.

Standa Karásek se nevydržel dlouho na ubručený vlak koukat. Z natírání úlů mu zbyla ještě červená, modrá, fialová a trochu oranžové. Hned se dal do práce. Ráno vlak vypadal skoro jako duha. Něco tak veselého neuvidíte ani v kině. Kdo by s ním nejel rád?

Nikdo. Představte si…nikdo s ním nechtěl jet. Jeden pán řekl, že takový divný vlak snad jezdí jen někde v cirkusu a že on si do něj tedy rozhodně nesedne. Slyšeli to ostatní cestující a hned začali také trucovat. Sedli si na kufry a že ne…nepojedou! Pan výpravčí je hodinu přemlouval, sliboval, že dostanou lízátka a jojo s obrázkem nádraží, ale nic nepomohlo. Nakonec v Sušici vypravili jiný vlak a náš strakatý motoráček zůstal stát.

Naštěstí zůstal stát na nástupišti ještě jeden pán a ten to celé zachránil. Kdepak, kouzelník to nebyl. Ani Standa Karásek. Ten dostal výpověď hned ráno a brečel na lavičce u trafiky. Tenhle pán řekl přednostovi stanice: „Víte co? Ti cestující mají pravdu, cirkus sice nemám, ale mám zoologickou zahradu a právě takový vlak by se mi tam moc hodil, víte? Na safari!" A tak se dohodli.

Strakatý motoráček odvezla dvě nákladní auta do ZOO, kde už čekaly připravené koleje. Vláček dostal ještě na boky nějaké další obrázky, kolečka, puntíky a pruhování, aby ho každý nosorožec a zebra viděli zdálky a nevběhli pod koleje. Také návštěvníkům se vlak náramně líbil a fotografovali se s ním od rána do večera. Standa Karásek přestal brečet na lavičce u trafiky a šel do ZOO dělat údržbáře. Dostal zelené montérky a čepici se štítkem.

Tak to nakonec všechno dobře dopadlo. A v Sušici ať si jezdí čím chtějí, když nemají smysl pro legraci. Hotovo šmytec.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama