Pohádka na víkend: O příliš rychlém traktoru
Marně traktorista Míra šlapal na brzdu, ten traktor měl takovou páru, že ho nemohlo zastavit vůbec nic. Div, že ho udrželi na silnici nebo v brázdě. Co s ním bude dál? Poslouchejte, milé děti!
Byl jednou jeden traktor a ten strašně rychle jezdil. Jezdil tak rychle, že se z něj na silnici sypala hlína, traktoristovi pořád padala čepice a nikdo na poli nestihl sklízet brambory, když k tomuhle traktoru připojili valník.
Marně traktorista Míra šlapal na brzdu, ten traktor měl takovou páru, že ho nemohlo zastavit vůbec nic. Div, že ho udrželi na silnici nebo v brázdě. Míra ještě ani nenastoupil do kabiny, a traktor se už vzpínal na zadních. Než si stihl Míra chytit čepici, už byli s traktorem ze vrat, ani nemusel startovat.
Jednou třeba připojili k traktoru stroj na setí, naplnili zásobníky zrním a traktor vyrazil ze statku takovou rychlostí, že zrní vylétalo ještě cestou na pole. Byla ho plná cesta a holubi měli co dělat, aby to všecko do večera vyzobali. Zato sedlák, co zrní chtěl zaset, zrudl jako krocan, když to všechno viděl, a pomyslel na to, kolik zaplatí za nové zrní.
Jindy zas nasedly do sedátek za traktor babky bramborářky, aby mohly z hlíny vybírat, co traktor obrátí. Traktor ale kypřil půdu tak rychle, že kolem babek létaly gejzíry vysoké jako telegrafní sloupy a jedna vyoraná žížala dokonce spadla za krk starostovi až ze sousední vesnice. Pak přišla větší mulda a babky v té rychlosti vylétaly z traktoru jako skřivánkové a popadaly do pole mezi řepu a zajíce. Ajajaj.
To byla poslední kapka. Babky si nechaly zaplatit léčivé obklady na zadky a starosta sousední vesnice poslal vyoranou žížalu zpátky i s hrozbou, že vyhlásí přespolním válku. Taková hrozba je vážná věc. V sousední vsi měli vinohrad, poštu, obchod se smíšeným zbožím a plemenného býka na půjčení. S takovými je nutno být zadobře! Bylo rozhodnuto, že neposlušný traktor půjde do šrotu. Hned.
To bylo poprvé, co náš traktor nenastartoval sám. Všechno mu došlo a hrozně sliboval, že se polepší a jezdit rychle bude jen ve volném čase na závodním okruhu za vesnicí. Všechno marno. Traktorista Míra sedl za volant a stočil ho na starou silnici vedoucí k vrakovišti. Jenže lehko se mu nejelo. Traktor měl rád a pro slzy ani na cestu neviděl. Vždyť to byla docela legrace, když mu v poli vlasy vlály a čepici chytal mezi topoly. Není divu, že moc nedával pozor, a sjel i s traktorem do makového pole u cesty. A tam se to stalo.
Makovice se lámaly traktoru mezi koly a mák se sypal všude, kam to šlo. Do kabiny, do kol i koleček, do všech škvír v podvozku. Za chvíli traktor začal zpomalovat, zpomalovat, až zastavil docela. Probral se, až když z něj Míra vymetl všechen mák, na který dosáhl. Úplně všechen mák to ale nebyl. Něco muselo zůstat mezi kolečky, v podvozku nebo bůhví kde. Prostě traktor se teď ospale ploužil silnicí, jak to jen traktory dovedou. Míra obrátil na cestu na statek a než dojel ke garážím, troubila za nimi kolona aut jak svatební průvod.
A to je konec pohádky. Sedláci souhlasili, že jestli si traktor tuhle rychlost udrží, může na polích zůstat. Za dva tři týdny se s traktorem na pole odvážily i babky bramborářky. Jen Míra ví, že čas od času je potřeba dosypat traktoru do škvír v podvozku trochu máku. Ale jen občas. Vždyť spolu každou sobotu jezdí odpoledne na závodní dráhu za vesnicí. Řítí se závodními okruhy až do večera a traktor je potom tak utahaný, že se zbytek týdne sotva plouží ze statku na pole. A to je pro traktor právě tak akorát. Aby řidič stihl po cestě sbírat houby.
