Rozvod je jako malá smrt, děti jsou pozůstalí na pohřbu

Někdy vztah prostě přestane fungovat. Mezi partnery dochází k čím dál větším konfliktům, které nakonec vyústí v přesvědčení, že dál už spolu prostě žít nemohou. Jenže co když už mají děti?

Má smysl udržet manželství za každou cenu? Nebo je lepší utéct rovnou, než dítě vystavovat neustálým hádkám? Unese odchod jednoho z milovaných rodičů spíš batole, nebo předškolák? Tady je každá dobrá rada drahá. Poskytneme vám alespoň základní informace.

Opustit batole, nebo školáka?

Rodiče, kteří žijí v trvalé disharmonii, někdy roky čekají na ten správný věk dítěte, kdy začnou problém řešit. Přijme zprávu o rozpadu rodiny lépe batole, nebo dítě začínající školní docházku?

  • Děti do 2 let: Kojenci rozvod nechápou, ale reagují na změny nálady a energetické hladiny rodičů. Batolata vnímají, že se jeden rodič odstěhoval, ale nevědí proč. Malé děti potřebují vidět druhého rodiče kratší dobu, ale často. Potřebují také stálost prostředí, důsledné opakování stejných rituálů a co nejvíce věcí, na které byly zvyklé.
  • Děti 2 - 4 roky: Dítě nechápe, co je rozvod, ale dobře vnímá, že jeden rodič je méně zapojený nebo zmizel. Může mít představu, že to zavinilo ono. Má větší potřebu vidět rodiče, se kterým nežije častěji. Potřebuje důslednost v péči s co nejmenším počtem změn.
  • Děti 4 - 6 let: Z náhlé nepřítomnosti jednoho rodiče mohou děti prožívat pocity zoufalství. V jejich chování se mohou objevit tendence k provokování, bitkám s vrstevníky, plačtivost, záchvaty zlosti nebo náchylnost k úrazům.
  • Děti 6-8 let: Potřebují trávit čas s každým rodičem zvlášť. Tím se ujišťují, že je mají oba rodiče stále rádi.

Od zoufalství k rezignaci

Rozvod nebo odstěhování jednoho z rodičů je pro dítě vždy velmi negativní zkušeností. Na tuto zprávu mohou reagovat podobným způsobem jako na úmrtí blízké osoby nebo na jinou silně traumatizující událost. Procházejí přitom přibližně třemi adaptačními fázemi.

První fáze: Zapojují se obranné mechanismy, které tlumí psychickou bolest a zraňující emoce - strach, a zlost. Přesto děti stále nemohou uvěřit, že je to pravda. Předstírají, že na tom nezáleží nebo obviňují rodiče a někdy i samy sebe. Jindy se děti snaží najít méně bolestivé téma, na které přenesou nepříjemné pocity ze ztráty. Vždy ale chovají naději, že se rodiče jednoho dne k sobě vrátí, a to většinou i v situacích, kdy rozvodu předcházel intenzivní konflikt dospělých. V této fázi může dojít k nesprávné interpretaci rodiči nebo příbuznými, kteří docházejí k názoru, že dítě žádný problém nemá nebo že druhého rodiče nepotřebuje.

Druhá fáze: Děti mohou pociťovat velkou zlost. Je to přirozená reakce na někoho nebo něco, co dítěti působí bolest. Pokud dětem není umožněno zlost vyjádřit, tak ji v dané chvíli potlačí, ale objeví se v podobě různých úzkostných projevů nebo neadekvátního chování.

Třetí fáze: V této fázi se děti s novou situací vyrovnávají, hledají nové jistoty a zvykají si na jiné uspořádání. Neznamená to, že s rozvodem souhlasí a že se vzdávají myšlenky na možné obnovení soužití rodičů. Otevírá se jim však předtím beznadějný výhled do budoucnosti. K vyrovnání napomáhá, pokud je dítě předem připraveno na to, co ho čeká, a ví, co, kdy a jak bude s ním a s rodiči. Pravidelný řád vše usnadní.

Jaký máte na rozvod názor vy, naši čtenáři? Má smysl udržovat špatné manželství jenom kvůli dětem? Nebo je lepší rychlý, čistý řez dřív, než negativní emoce vybuchnou a ještě víc dětem uškodí? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.

zdroj: Zdravě.cz

Anketa

Máte zkušenosti s rozvodem?

Související wiki

 

Centrum.cz | Atlas.cz 1999 – 2014 © Economia, a.s. O nás | Všechny služby | Volná místa | Reklama | Propagace podnikání | Všeobecné podmínky | Cookies | Nápověda

Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků je bez souhlasu Economia, a.s. zapovězeno.