Budete se divit, ale leccos. Barva pastelky, kterou vezme do ruky, ukáže, zda je zdravé, jestli jde o introverta nebo extroverta, jakou má náladu, zda se cítí dobře ve své rodině.

Ne nadarmo se říká: vidět rudě nebo černě, či naopak příliš růžově, zezelenat závistí... Staří Řekové spojovali barvy dokonce s bohy a každé přikládali zvláštní význam. Možná to nebylo úplně nesmyslné. Psychologové totiž zjistili, že barvy na lidskou psychiku prokazatelně působí: studené (zelená a modrá) uklidňují, zatímco teplé (červená a žlutá) aktivují mozkovou činnost. Bylo dokonce zjištěno, že v červených telefonních budkách mají lidé tendenci rozhovor brzy ukončit a v modrých ho naopak prodlužují. Růžově nebo zeleně vymalovaná místnost působí uklidňujícím dojmem, zatímco v jasně rudém obýváku se po chvíli začnete nepohodlně ošívat. Podobně vás „zpracuje“ i černá barva - tedy nejste-li právě puberťák v depresivním období...

Čtěte také:

V interpretaci kresby nemá barva absolutní hodnotu, ale všeobecně vzato jasné, teplé barvy svědčí o vyrovnanosti a zdraví, zatímco tmavé barvy ukazují na tendenci ke smutku, úzkosti, nemoci, případně na odpor k někomu nebo něčemu. Bledé odstíny vyjadřují citovou nevyrovnanost nebo špatný zdravotní stav. Je-li batole či předškolák v pohodě, spokojený v rodině i v životě, používá většinou čtyři až šest barev. Extrovert používá mnoho jasných barev, zatímco introvert se omezuje na jednu nebo dvě barvy. Nepřítomnost barvy v celé kresbě nebo pouze při zpracování určitých témat prozrazuje citovou prázdnotu, někdy asociální tendence.

Která co znamená

Červená: Před šestým rokem věku je to u dětí nejčastěji užívaná barva. Pokud se objevuje i později, může to značit vyšší sklon k agresivitě a nižší kontrolu emocí. Živý, jasný odstín prozrazuje aktivitu, činorodost, energičnost, vzrušivost, ráznost a průbojnost. Purpurová značí vznětlivost, urputnost až tvrdohlavost, vzdorovitost. Mírná cihlová je potom odrazem stálosti, respektu k autoritám, smyslu pro kázeň a pořádek.

Žlutá: Často bývá spojována s červenou nebo používána i samostatně. Může znamenat optimismus, vyzývavost, naivitu, odmítání řádu. Někdy může také ukazovat na silnější závislost dítěte na dospělých.

Modrá: Používání modré v šesti letech znamená, že je dítě dobře adaptované. Modrá nahrazuje hnědou, když už dítě opravdu nechce být „miminkem“. Tato barva prozrazuje idealismus, důvěřivost, harmonii, zádumčivost. Její tmavý odstín může svědčit o sklonech k depresi či o pocitu bezvýchodnosti. Pokud dítě používá výhradně modrou, znamená to přílišnou sebekontrolu. Kreslí z ní i děti mladší pěti let, které své chování více kontrolují než děti, jež používají červenou.

Zelená: Její použití je srovnatelné s modrou, odráží spíše sociální vztahy. Další významy: věcnost, přirozené vystupování, touha po splynutí s ostatními, vypočítavost, soutěživost. Tmavý odstín může být dokladem pocitů bezvýchodnosti či úzkosti, vážnosti, ukázněnosti.

Hnědá: Stejně jako tmavé nevýrazné barvy (považované psychoanalytiky za regresivní), odráží i hnědá barva špatnou rodinnou i sociální adaptovanost dítěte a jeho různé konflikty. S oblibou ji volí umíněné děti. Další významy: vyčerpání, zvýšená potřeba bezpečí a fyzického pohodlí.

Fialová: Malé děti ji moc nepoužívají, pokud ano, je příznakem neklidu. Často se vyskytuje ve spojení s modrou a prozrazuje úzkost. Je používána hlavně v obdobích obtížné adaptace a někdy se vedle ní objevuje zelená. Znamená emoční nezralost, útěk do fantazie, potřebu taktizovat v sociálním kontaktu, zatajovat, snahu působit zajímavě.

Černá: Vyskytuje se u různě starých dětí a prozrazuje určitou míru úzkosti. Někdy svědčí o bohatém vnitřním životě. Symbolika černé nabývá specifického významu období puberty, kdy vyjadřuje nepřístupnost a ostych ve vyjadřování citů. Další významy: Obava z nicoty, protest proti danému stavu věcí, vzdorovitost, snaha upozornit na sebe za každou cenu.

Jak interpretovat obrázek

Tady obvykle nastává zásadní zádrhel. Pokud nejste kovaný psycholog či terapeut, je velmi těžké dojít k nějakým rozumným závěrům. Nicméně obecné přístupy existují. V první řadě musíte sledované dítě opravdu dobře znát a vědět, jaké vlivy na něj působí. Že se rodiče doma hádají, z obrázku poznat nemusíte. Ale pokud to budete vědět, prozradí obrázek, jak se dítě s tímto faktem vyrovnává. Nesmírně důležité je také pozorovat dítě při tvoření obrázku, všímat si jeho váhání, obtíží, pozornosti nebo nepozornosti, příběhů, které se zobrazováním spojuje - to všechno pomůže najít souvislosti. Mějte na paměti, že barva je jen jedním ze sledovaných faktorů. Zásadní význam má umístění obrázku na ploše papíru, provedení čar, volba motivů a jejich zpracování, pořadí, v jakém vstupují na scénu.

zdroj: M. David, Dětská kresba jako nástroj poznání dítěte, Dětská kresba II

úvodní kresba: www.magazin.my-family.cz