Ohrádka omezuje vývoj dítěte. Jde o pomoc pro rodiče, nikoli pro děti. Vhodná je jen krátkodobě. Na druhou stranu: Je bezpečná. Je pohodlná. Využívají ji (skoro) všichni.

Měkká matrace a kolem ní dřevěné mříže nebo síť. Neděláme tak z dětí vězně? Nemůže pobyt v ohrádce narušit či zpomalit vývoj batolete? Na to jsme se zeptali našich žen. Tady jsou odpovědi.**

Simona, 45 let, zaměstnankyně cestovní kanceláře

Musím říct, že mně odpor proti ohrádkám hrozně překvapil. Můj chlapeček v ní byl vyloženě rád. Pro něho byla „domečkem“, kde byl svým pánem. Podle mě je smyslem ohrádky dítěti poskytnout bezpečí a ochranu, a nikdy by mě nenapadlo považovat je za nástroj omezování, který využívají „líné“ a „špatné“ matky kvůli svému pohodlí. Pokud to někoho napadne, nejspíš takový sám je. Podle mého názoru a zkušeností dítěti ohrádka vyhovuje - má vymezený prostor, což zvyšuje jeho pocit pohody, pomáhá mu v soustředění, zklidňuje mysl a pomáhá mu naučit chápání světa, kde nejsou všechny prostory stejné a vhodné ke stejné činnosti. Navíc se mu tam neztrácejí a nepadají mu hračky, může se chytnout... postavit... Vydrží tam jen přesně po tu dobu, co je zaujaté hrou, a přítomnost matky nepotřebuje. Až s tím skončí, je pak tak jako tak nutné se mu věnovat. Takže o nějakém odkladišti pro nedbalé matky nemůže být ani řeči. Byla jsem pro a jsem pro!

Vendula, 35 let, podnikatelka

Ohrádka vítězí na celé čáře... Omezování svobody? Nesmysl! Když mám čas, dítěti se ráda věnuji. Když ho nemám, šup s ním za mříže! Koneckonců rozhodně je to lepší, než ho přivázat za nohu...

Johanka, 33 let, produkční

Já jsem naposledy byla v ohrádce když mi bylo deset let - jako nejstarší dítě v rodině. Odchovaní jsme v ní byli všichni čtyři sourozenci, a tak jsme u ní také převážně fotografovaní. Vždycky, když se dělal snímek, svolaly se volně pobíhající děti k ohrádce s tím nejmenším... Pro mě je ohrádka naprosto přirozená a praktická věc. Pokud nemá dekl i nahoře a proudí do ní vzduch, tak je i liberální. A hlavně bezpečná. Kdybych byla těhotná, první co sháním, je právě ohrádka.

Alena, 47 let, asistentka

Aby si dítě hrálo bezpečně? Na chvilku ano, ale pokud není pevně ukotvena, je stejně k ničemu. Mé hyperaktivní batole kdysi dolezlo do rohu ohrádky, postavilo se - a i s ohrádkou odešlo a zřítilo se z vyvýšené části pokoje. Ohrádka je původně měla chránit před pádem ze zmíněného schodu...

Markéta, 28 let, učitelka na mateřské

Záleží na dítěti. Pokud bere ohrádku jako vězení, pak jistě ne. Pokud mu uzavřený prostor vyhovuje a dokonce ji samo vyhledává, určitě bych mu nezavírala vrátka. Někdy je to nutné opatření, zvlášť je-li doma více malých dětí a třeba rozlehlé prostory či schodiště. Jako matka jsem ale děti do ohrádky nedávala, sám náš malý byt byl taková ohrádka.

Beata, 42 let, tlumočnice

Bez ohrádky ani ránu! Obě moje děti ji měly a nedokážu si představit život bez ní. Tedy dokážu. Viděla jsem to u své švagrové. Starý dům, otevřené schodiště, padací dcerka a přesvědčení, že ohrádka je k dětem krutá - nechápu proč. Takže dítě nešlo spustit z očí a pokud bylo potřeba něco udělat (mýt nádobí, žehlit, luxovat) pak to probíhalo s dítětem v KROSNĚ na zádech. Aby si neublížilo... Můj první syn byl v ohrádce občas, druhý po operaci hlavy častěji - v síťové, která při pádu zabránila poranění. Ani jeden netrpěl, rádi si v ní hráli a nikdy tam nebyli déle, než jim bylo příjemné. Vydrželi v ní i půl hodiny v kuse. Oni v pohodě, já v pohodě. A na závěr: své druhé dítě už do ohrádky dávala i moje liberální švagrová...

Čtěte také: