Jestli chcete uspět na úřadě, najměte si těhuli!

Na začátku jsem se sice zapřísahala, že se budu obloukem vyhýbat těhotenským stránkám, ale někdy se mi ruka smekne... Občas se tam člověk dočte neuvěřitelné blbosti. Na jedněch jakási odbornice hřímá na vycukané maminky, že se od šestého měsíce nevyspí, že jim na začátku těhotenství DOBŘE radila, aby se naučily spát na boku s jedním polštářem narvaným mezi nohama a druhým pod zády. Ty, které se na to vybodly, si mají najít na noc pohodlné křeslo, protože v posteli skončily. Tak zní zákon.

Jména

Průběžně řešíme jména, ale když si vybavím jejich nositele, tak některá rovnou škrtám. Manželovi se líbí Hugo. Jenže jeho strýc toho jména se všemu debilně směje - he, he, he - takže Hugo to nebude. Nebo Janek - kamarád Janek chlastá jak duha a pak pekelně koulí očima jako Hurvínek. Janek to nebude, Janek je démon. Líbí se mi Julius. Byl to náš prvorepublikový strýček s nesmírným šarmem a noblesou. Podělal mu to ale Fučík. Takže taky nic. Minulý týden se přiřítila kamarádka a ve dveřích na mě štěkla: Ani Marcel ani Kamil, jasný? Ani tahle jména to nebudou. Přihřátý zpěvák Marcel Kamil v podání Roberta Nebřenského v Besídce divadla Sklep stačí jeden :-) Čekám, že až se bude prckovi nějaké jméno líbit, tak kopne. Zatím nic. My se nemůžeme s manželem shodnout. Přinejhorším jméno vyberu sama, manželův podpis umím, tak ho na ten papír do porodnice podškrábnu. Všude stejně chodí zásadně pozdě, tak očekávám, že i k porodu dorazí s dvoudenním zpožděním.

I úředník je jen chlap

Rekonstrukce je peklo, prokopli jsme se do světlíku a dalo práci vysvětlit družstvu, že to není naše chyba, že ta zeď je prostě zbastlená. My jen sundávali obklady. Na stavebním úřadě to klaplo, povolení máme, ale mákla jsem si. Když jsem domlouvala termín návštěvy, řekla mi paní veleúřednice, že jakékoli informace podává jen v úředních hodinách. Tak jsem se jí zeptala, jestli je mi ochotná mimo úřední hodiny poskytnout informaci, kdy ty úřední hodiny má. Málem ji do telefonu švihlo. V pondělí jsem se tam vypravila poučená od známé z jiného úřadu, že oni žadatele o povolení dělí do dvou skupin. Hajzlové a chudáci. Jestli chci razítko, musím jít za chudáka. No problem! Byli na mě dva. Hlavní úředník a šťouravá podúřednice. Chvilku mě proklepávali, ale když se zmínili o jakési čtyřicetidenní lhůtě, řekla jsem si dost. Vykulila jsem pupek, zrudla a začala ztěžka dýchat. Hlavní úředník se očividně vyděsil, nabídl mi vodu a zavelel, že spolu skočíme do archivu. Nedošli jsme tam. Na chodbě vztáhl z kapsy razítko, plácnul mi ho na lejstro a byl rád, že mě má z krku. Nevím, co kdo má proti chlapům.

Mimčo se už krásně mele, je mi fajn, všechno - ťuk, ťuk, ťuk - v pohodě, přibrala jsem 5 kilo a těším se, až vypukne jaro.

Mějte se krásně. Patka

Ilustrace: Kristina Dufková

Šťastná matka Patka

Patka už je maminkou synka Krištofa, který v červenci oslaví druhé narozeniny. Nicméně jsme se na žádost čtenářek a s jejím souhlasem k Deníku bříška na našich stránkách vrátili. Konec konců, zážitky těhulek budou ženy vždy zajímat, ať už se na miminko teprve těší nebo mají vlastní, a mohou tudíž srovnávat...

(red)