„Narodil se kulíšek, potřebuje pelíšek...“ Pod tímto heslem se na facebooku sdružili rodiče předčasně narozených miminek. Dali se dohromady, aby si vyměnili své leckdy ne úplně příjemné zkušenosti a navzájem si pomohli.

„Pro povídání si, pro malou radu na malá i velká trápení, pro pocit jistoty že nejsme na svět sami,“ konstatují zakladatelé skupiny na facebooku. Nedonošené děti nazývají „kulíšci“ a ve znaku mají miminko v kulíšku. Roztomilá pokrývka hlavy totiž upoutá pozornost a ztratí se pod ní nejen hubenost...

„Mamky kulíšků, kdo z vás by dokázal uplést malého kulíška s bambulkou, asi na půlroční miminko? Potřebovali bychom ho jako symbol našich nedonošených miminek. Náš současný s oušky je dobrý, ale není to pravý kulíšek. Také bychom chtěli do budoucna, aby dobrovolníci pletli kulíšek jako dárek na odchod maminek nedonošených dětí z nemocnice," vzkazuje Klára Csirková, koordinátorka projektu Mámy pro mámy.

“Kulíšky a jiné dárečky dostávají maminky čerstvě po předčasném porodu již nyní. Je to hlavní myšlenka projektu Mámy pro mámy: maminky a jiní dobrovolníci obdarovávají drobností s povzbuzujícím vzkazem maminky v krizové životní situaci, vystrašené, zoufalé, bezmocné, aby jim vyjádřili podporu a sounáležitost." Autorem projektu i skupiny Kulíšci na facebooku je občanské sdružení Nedoklubko, které se snaží podporovat rodiny s nedonošenými dětmi.

Příběh Tamarky

Jaké maminky se na facebooku scházejí? Toto je příběh jedné z nich: „V 0:54 přišla na svět dcera Tamara, bylo to ve 32 týdnu těhotenství. Na chvilku mi ji ukázali a dlouho jsem čekala, než uslyším dětský pláč. Alespoň mě to přišlo jako věčnost. Nakonec jsem ho zaslechla - nejkrásnější pláč na světě, protože plakalo moje miminko, které se právě samo nadechlo. Dceru poté odvezli na RES a mě na JIP. Zbytek noci jsem střídavě spala, brečela a ptala se po dceři. Pediatr přišel až kolem desáté hodiny a řekl mi, že dcera váží 1380 g a měří 41 cm, dýchá sama, dostává infuze a zatím se vše vyvíjí dobře - jak to ale dopadne, ukáže čas. Když přijel manžel, mohla jsem se mu vyplakat v náručí a poprvé jsem nahlas řekla to, na co jsem myslela celou noc - za všechno můžu já,“ vzpomíná maminka.

Princezna ale jako by si chtěla všechno vynahradit: po 14 dnech už prospívala bez přístrojů, postupně se naučila sát mateřské mléko a po měsíci se dostala i do běžné postýlky na roomingu. „Když už jsme byly spolu na pokoji, bylo veselo. Zpočátku sice nepřibírala, ale po deseti dnech měla už 1980 g, plně jsem kojila, a tak nás propustili domů. To vše se stalo už před téměř dvěma lety. Od té doby jsme byly na několika kontrolách u neurologa, na rehabilitaci a také u psycholožky, cvičili jsme Vojtovu metodu. Dnes je Tamarka šťastné a usměvavé dítě, které objevuje svět. Jsem šťastná, že vše dobře dopadlo, a za to, že ji máme.“ uzavírá maminka.

zdroj a foto: facebook Kulíšek

úvodní ilustrační foto: http://marcyengelman.blogspot.com/