Martu provázíme hubnutím už třetí týden. Právě překonala jednu opravdu hodně velkou a záludnou nástrahu: setkání s dobrou kamarádkou...

Začalo to nevinně, jako všechno strašné. Přišla na návštěvu obzvlášť hubená kamarádka a hned mezi dveřmi říká: „Vař kávu, mám hrozný hlad! Přinesla jsem dorty, protože jsem se celý den nestihla najíst!“ Co teď? „Nestihnout se najíst?“ kvílí v duchu Marta. „To nikdy nemůžu pochopit! Já se stihnu najíst vždycky a všude.“

A sliny tečou...

Marta musela zmobilizovat celou svou vůli. „V rychlosti se jí snažím vysvětlit, že bojuji s hubnutím. Přitom koukám, jak do ní padá větrník veliký jako grep a polykám sliny stejné velikosti. V duchu si říkám - Vydrž! Naštěstí měla opravdu tak veliký hlad, že snědla všechny přinesené dortíky, takže vydržet bylo nakonec docela jednoduché,“ vypráví statečná Marta. „Zeptala se, pro koho hubnu. Říkám, že pro svůj dobrý pocit. Nechci hubnout pro někoho, chci zhubnout pro sebe.“

Napoprvé vydržela

A tak má statečná maminka za sebou první zlomový okamžik: opravdu velké pokušení: „Jsem hrdá, že jsem nepovolila a tomu ukrutně velikánskému pokušení odolala. Abych se potěšila a snáz zapomněla na ten čerstvý, voňavý a velký větrník, šla jsem se zvážit. Pořád jen mínus čtyři kilogramy. Vím, to není moc, ale jsem na začátku dlouhé cesty. Aby vše bylo jednodušší, nekupuji do lednice nic tučného a nic, co by nezapadalo do mého jídelníčku. Všude na mě číhá pokušení: hubené kamarádky, cukrárny, fast foody... Ale já vydržím, protože chci. A kromě toho - jaro je skoro tady a léto se kvapem blíží!“

Čtěte také:

Hubnutí po porodu, díl 2:

Hubnutí po porodu, díl 1: