Na každého, kdo drží dietu, někdy přijde krize. Taková ta opravdová, kdy už nedokážete myslet na nic jiného než na žloutkový věneček... Ani ve spánku.

„Už přes čtrnáct dní mám strašnou chuť na žloutkový věneček,“ přiznává Marta. „Znám užasnou cukrárnu, kde prodávají zaručeně čerstvé dortíky s pravou šlehačkou. A mají neuvěřitelný výběr. Protože jsem odhodlaná zhubnout, musím vykoumat, jak bych si ho mohla dát a přitom zase nenabrat. Vše si pořádně naplánuji na nějaký den a vyrazím. Umím si to důkladně zdůvodnit: malý věneček nemůže být žádný problém. Spočítala jsem důkladně kilojouly na celý den a v pohodě se tam vešel. Den D bude středa. Středa proto, že jsem se v tento den narodila já i můj syn. Ale hlavně - středa je už zítra!“

Cíl: cukrárna

Chuťové pohárky podmíněné činností mozku už přetékají a svědomí má Marta relativně čisté - vše si přece dobře spočítala! Po obědě ukládá syna do kočárku a vyráží. Cíl cukrárna. „Za necelou půlhodinu přijíždím na místo. Vejdu dovnitř a ocitám se v ráji. Co kdybych si vzala dva, napadá mě, přece jenom jsou malé... Bojuji sama se sebou, ale jsem tvrdá. Řekla jsem jeden, tak jeden!“ popisuje.

S blahým pocitem a věnečkem v ruce míří k domovu. Prcek v kočárku blaženě oddechuje ze spaní, takže maminka má volnou chvíli sama pro sebe. Rozhodne se zajet do parku. Sluníčko svítí, mimčo spí a dortíku se blíží poslední minuta. Usedá na prázdnou lavičku a rozbaluje hedvábný papír. Okolí vůbec nevnímá. Kdyby se právě začalo střílet, nemá šanci to zaregistrovat. Zakusuje se do čerstvého, křehkého, báječného věnečku s ještě lepší náplní. Zažívá gastronomický orgasmus!

Přistižena...

Najednou jí odněkud za zády zazněl pobavený hlas: „To je dietka co!“ Marta se lekla a vzácný zbytek toho luxusu skončil v prachu na zemi. Škoda je nenapravitelná. „V ten moment bych snad dokázala zabít. Načapal mě manžel. Teda on si myslí, že mě načapal. Já vše dodržela: kilojoulů stejný počet jako každý den. Oba jsme se usmáli a já zrovna nějak neměla chuť vysvětlovat, že dneska jsem dort mohla,“ vzdychá Marta.

Protože je však rozená pohodářka a optimistka, překonala i tuto katastrofu: „Sluníčko zalezlo za mraky, věneček v koši, prcek se probudil, večer se blíží. A tak krásný den to mohl být... Nezbývá nic jiného, než počkat na příští středu,“ uzavírá.

Čtěte také:

Hubnutí po porodu, díl 3:

Hubnutí po porodu, díl 2:

Hubnutí po porodu, díl 1: