Tento problém řeší nejedna čerstvá rodina. Pohledů na věc je několik.

Když se budete řídit více instinktem, nejspíš vám nedovolí zavírat dítě do pokoje, kde je celou noc samo. Raději si ho vezmete k sobě do manželské postele a pěkně se k sobě přitulíte. Zvlášť když je miminko tak heboučké, hřeje a voní. Teda - některá zas tolik nevoní, ale stejně ho máte ráda u sebe. Někdo trpí nepříjemným strachem ze Syndromu náhlého úmrtí a tak je matka víc v klidu, může-li dítě kdykoli zkontrolovat. Je to praktičtější i kvůli kojení a jinému nočnímu vstávání, přebalování apod.

Pozor na SIDS!

Pokud se v noci hodně převalujete a cestujete po posteli, je pro dítě i pro vás bezpečnější, když bude miminko umístěno na posteli třeba v koši. Právě kvůli SIDS (Syndromu náhlého úmrtí) je lepší, když miminko v noci nepřekvapí peřina přes hlavu - ta byla několikrát příčinou smrti novorozenců! Z nedávných studií vyplynulo, že riziko SIDS může zvyšovat úplná izolace miminka v samostatném pokoji!

Intimní chvilky ve třech

Nevýhody mohou nastat později. Tatínek brzy přichází na to, že o něco víc je přeci jen heboučká a voňavá maminka, ale nedá se k ní přes malou zavinovačku s voňavým a heboučkým obsahem vůbec dostat. Ona navíc žádnou izolací netrpí, na rozdíl od partnera se má s kým pomazlit. Když už mají na sex chuť oba, bývá problém, jak to ve společné posteli provést - zvlášť, je-li dítě odrostlejší a tudíž zvědavější.

Další citelnou nevýhodou může být nekvalitní spánek. Pokud lidé neustále v polospánku projevují jistou ohleduplnost k miminku, není spaní zdaleka tak posilující jako když se člověk nemusí na nikoho ohlížet. Podobně to může vnímat i miminko, které se ve společné rodinné posteli budí častěji, než když spí samo. Hlavní problémy se pak mohou dostavit za několik let, kdy je již určitá samostatnost v tomto směru považována na samozřejmou.

Do pěti let s rodiči

Podle expertky na duševní zdraví dětí Sunderlandové, by děti až do věku 5 let měly spát se svými rodiči v posteli. Podle výsledků 800 studií, vykazuje mozek odloučeného dítěte podobnou aktivitu, jako když dítě pociťuje fyzickou bolest. Takové děti jsou více ve stresu. Dítě spící po tak dlouhou dobu s rodiči se stává klidným a vyrovnaným dospělým!

Pokud nebydlíte v garsonce, můžete si na intimní chvilky odskočit vedle do pokoje. Starší dítě už je přeci jen zvědavé a žárlivé... Dalším způsobem, jak být u sebe ale ne úplně spolu, jsou různé zástěny, paravany a později třeba něco na způsob japonské stěny. Pokud alespoň občas fungují babičky a dědové, můžete využít hlídání a užít si to jako kdysi bez dětí! Je to sice plánovaná romantika, ale nezapomeňte, že je to řešení dočasné a může to mít své kouzlo.

Co na spaní dětí říká dnešní populárně naučná literatura pro rodiče?

Záleží především na našem rozhodnutí, jestli chceme, aby dítě spalo ve své posteli, nebo stačí, když v ní pouze usne a v noci se k nám přeleze do postele. Vše závisí na společně dohodnutých pravidlech, která ale musíme důsledně dodržovat. Nesmí chybět ani pravidlené přeusínací rituály. Rituál by neměl být vázán na konkrétní postel nebo místnost, protože při výletech a návštěvách pak mohou nastat velké problémy.

Odvykáme postupně!

Zvyklosti před usínáním je možné postupně měnit, ale na změnách je potřeba trvat a důsledně vyžadovat nový sled rituálů. Maminka například už nebude ležet s dítětem v její posteli, ale dítě bude usínat ve své a maminka bude sedět vedle na židli.

Dítě ve své posteli, ve svém pokoji

Existuje metoda (a vyšla o ní i celá knížka: Každé dítě může dobře spát), jak naučit každé dítě klidně spát celou noc. Jediným úskalím je, že vyžaduje značnou psychickou odolnost rodičů. Dítě totiž může prokřičet i několik hodin. Metoda nicméně zabírá a funguje!