Delikventi a násilníci jsou většinou dospělí lidé, ale toto agresivní chování jim  nespadlo do klína přes noc. Nejčastěji se utvářelo celé jejich dětství nevhodným prostředím, špatnou výchovou, frustrací,  genetickou zátěží a často i obtížemi se školou, učivem nebo spolužáky.

Často jsou tyto projevy chování charakteristické pro určitá věková období (první vzdor, souboje s autoritou v době dospívání) nebo jako průvodní jev jiného primárního postižení (LMD, neurózy, atd.) a jako taková mají pouze dočasný charakter. Pokud se však nevhodné chování v dětství nekoriguje běžnými výchovnými prostředky, může v dospělosti přinést násilnické a kriminální chování.

Kdy to celé začíná?

Agresivní chování se rodí doma, od nejútlejšího věku.   Dítě se učí osobní zkušeností. Pokud se mu osvědčí jeho agresivní jednání a my jej hned neopravíme, nenabídneme jiné, přijímá jej jako správné a osvědčené a příště jej opět použije. Např. Péťa vytrhne Karlíčkovi z ruky hračku a když se Karlíček ohradí, Péťa do něj ještě strčí a s kořistí odběhne.

Někteří rodiče ovšem řeší konflikty dětí tak, že je z nich vytrhnou a nenechají si je dořešit. Případně konflikt řeší sami z pozice vyšší autority, kterou děti poslechnou. Ani jeden model úplně neřeší příští chování dítěte a nenapraví špatně utvářený způsob chování jako reakci na určitou zátěžovou situaci.

Poruchy chování v dětském věku - zejména pak v tom školním, fungují jako signál poruchy osobnosti, která představuje zvýšené riziko budoucího problémového chování. Jedná se o chování nepřiměřené, nespolečenské, dá se však zvládnout přiměřenými  výchovnými postupy. Nejčastěji se jedná o kázeňské přestupky proti školnímu řádu, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži (pozor, neplatí pro předškolní bájnou lež, která patří k vývojovému období a není lží v pravém slova smyslu), krádeže,  a řada jiných drobných porušení norem.  Nenechávejte proto tyto příznaky nikdy bez povšimnutí! K odstranění těchto nedostatků totiž zpravidla postačí běžná pedagogická činnost nebo ambulantní poradenská péče.

Dítě, které opakovaně a dlouhodobě narušuje společenské normy, normy morálky dané společnosti, negativně ovlivňuje i samo sebe.

Na jaké projevy asociálního chování si dát pozor

• Útěky
• Toulky
• Záškoláctví
• Demonstrativní sebepoškozování
• Závislostní chování  Tyto projevy vyžadují odbornou péči a mohou být již důsledkem zanedbaných příznaků z ranějšího dětství.

Jak své děti naučit vhodnému sociálnímu chování

• Sami jděte příkladem. Jste pro dítě (zejména v předškolním věku) velkým vzorem
• Nezapomeňte, že pro malé děti jsou vzorem i postavy v televizi!
• Proveďte své dítě konfliktem, buďte doprovod, ne soudce.
• Pokud si děti neví rady, tlumočte, co druhý říká, nebo co udělal - to obvykle bohatě stačí.
• Ke konečnému řešení nechte dětem volnost . Chtějte jen, aby vám přišly společně říct, jak to vyřešily.
• Slabým dětem podporujte sebevědomí a naučte je způsob, jak se účinně bránit, jak říct jasné ne.
• Agresivním dětem umožněme vybít se jinde než na lidech, učme je zvládat emoce a případně odčinit nevhodnou agresivitu.
• Nevylučujme hříšníky z kolektivu nebo ze hry - naopak, pomozme jim dostat se rychle zpět.
• Při dlouhodobějších problémech vyhledejte pomoc odborníků. Mnohdy pomůže pár konzultací.
• Snažte se být důslední a stanovujte si pro výchovu jasná pravidla. Pokud má dítě s dodržováním problém, omezte jejich množství a pokuste se dohodnout stejná i s prarodiči a se školou - dítěti to hodně pomůže.

    zdroj: Špaňhelová - Jak usměrňovat agresivitu dítěte, Martínek - Agresivita a kriminalita školní mládeže