Podle psychologa Adama Suchého reklama dokonce děti i jejich rodiče vydírá a zneužívá.

Vliv televizní reklamy na děti je obecně prokázaný a reklamní průmysl si toho je velmi dobře vědom a cílí svou kampaň přímo na dětské diváky.

Zabránit masovému útoku kam se jen podíváte opravdu nelze. Cílem tedy není dítěti znemožnit sledovat reklamu v televizi (a kdekoli jinde). Dítě totiž také neznalost televizních reklam, pořadů a filmů bohužel vyřazuje z kolektivu. „Pokud dítě nemá možnost sledoavt televizi, je to pro jeho vývoj nebezpečné,“ říká dokonce Dirk Ulf Stötzel, německý mediální teoretik (Hníková, 2002). Některé pořady přeci jen dítěti otevírají nepozanný svět kultury a společenských hodnot.

Kritický divák? Až po jedenáctém roce života

Dítě do jedenácti let věku bohužel nedokáže být kritickým divákem. Není totiž schopno ve svém věku tak náročných operací jako je utváření soudu a úsudku, odlišení fikce od skutečnosti, reálného od nemožného. Tím samozřejmě podléhají reklamě více. Se zvyšujícím se věkem se snižuje přijatelnost reklam, jak vyplývá také z výzkumu agentury Stem/Mark.

Reklama přikrášluje a nutí k nákupu zboží, které bychom si jinak nekupovali. Smyslem tedy je, vychovat z dítěte kritického televizního diváka, člověka, který si z programu televize umí vybírat, nenechává si ji puštěnou jako kulisu a umí odlišit nadsázku od reality.

Čím je dítě mladší, tím víc reklamě důvěřuje

Jak se můžeme dočíst v publikaci psychologa Adama Suchého, vliv televize na děti nejde zobecnit zcela, závisí to na mnoha faktorech (rodinné prostředí, výchova, sociální status rodiny...). Podle průzkumu zveřejněného v Propsy věří reklamě 33% šestiletých dětí, zatímco od devíti let reklamě plně důvěřuje už jen každé desáté dítě. Nicméně každé druhé dítě v tomto věku nakonec na reklamu dá. Na dítě se tak valí nepřeberné množství informací, které nemůže vstřebat.

Rodiče a děti jsou vystaveni velmi nelehké situaci, kdy se potomek domáhá všemi prostředky získání nějakého produktu. Pokud mu ho rodiče nekoupí, může být ve škole (kde už mají přeci všichni) za outsidera. Proto je potřeba s dětmi vést na toto téma dialog přiměřeně jejich věku a při nákupech dodržovat určitá pravidla.

Jak bojovat proti řvoucímu dítěti před regálem v obchodě?

• Trénujte v dítěti kritického diváka!
• Sestavujte si program, na co se budete dívat.
• O shlédnutých pořadech si povídejte!
• Reklamu berte jako žánr, podobně jako pohádku.
• Dětmi se nenechte vydírat.
• Pokud kupujete něco z reklamy, pak po vzájemné dohodě a diskuzi.
• Předem by mělo být jasné, pro co do obchodu jdete!
• Před nákupem stanovte jednoduchá pravidla a vyžadujte jejich dodržování.

Zdroj: Výzkum agentury Stem/Mark; Adam Suchý: Mediální zlo - Mýty a realita, nakladatelství Triton; Olga Zelinková: Dyslexie v předškolním věku?, nakladatelství Grada