Umíte se efektivně učit? Víte, co na vás platí?

Někdo potřebuje k učení poslouchat hudbu, protože si pak vybavuje látku podle toho, co k tomu zrovna poslouchal. Někdo má spíše fotografickou paměť a snadno si vybaví tvar, barvu a velikost písma, kterým si psal poznámky, někdo potřebuje z výpisků zpracovávat další výpisky, někdo vytrvale chodí sem a tam. Než se člověk dopracuje k tomu, že ví, co na něj platí, může uplynout mnoho času, který se nad učením tráví víceméně zbytečně. Jsou zkrátka takové způsoby učení, které na nás neplatí, jsou neefektivní. Co s tím zmůže škola?

Způsob osvojení souvisí s převládajícím druhem inteligence

Škola, přesněji učitel ve třídě, by měl při každé přípravě hodiny vycházet z různých typologií učení, existence mnoha typů inteligence (podle Howarda Gardnera je jich dokonce sedm: logicko-matematická, prostorová, jazyková, tělesně-pohybová, hudební, interpersoinální, intrapersonální) a různé úrovně osvojení nových poznatků. Při představování nové látky by měl proto poskytnout žákům takové aktivity, které umožní všem dětem zapamatovat si látku efektivně co nejdříve. Pokud tedy volí stále stejný způsob, který vyhovuje pouze jemu a malé skupině žáků, ostatní děti pochytí z výkladu mnohem méně a navíc na zapamatování vynaloží zbytečně mnohem více energie.

Důležité jsou vlastní techniky osvojení

Zatímco je dětem mladšího školního věku ve vyučování mnohem více umožněno poznávat svět přes konkrétní myšlení se zapojením co nejvíce smyslů (spolu s častějším střídáním činností), u žáků druhého stupně se výuka zaměřuje spíše na abstraktní myšlení a výklad, ze kterého se žák učí dělat si poznámky, které mu v učení pomohou. Uvědomování si vlastních strategií učení patří mezi metakognitivní funkce, čili myšlení o našem myšlení. Právě v tomto věku by měl pedagog zaměřit svou pozornost právě na to, jak naučit děti poznávat vlastní strategie učení. Pomoci nabídnutím různých technik a zápisů poznámek zefektivnit úroveň poznávání. Výborně zpracovaný systém značek, které se vpisují do odborného textu, má systém RWCT (u nás čtením a psaním ke kritickému myšlení). Více zde: www.kritickemysleni.cz

Úroveň osvojení má svou stupnici obtížnosti

Učitel, žák i rodič si musí umět odpovědět na otázku: Co žák umí, když umí? Úroveň osvojení určitého poznatku totiž souvisí se složitostí psychických operací, které jsou na každou úroveň potřeba, jsou pro ni typické. Přehlednou tabulku „výukových cílů“ sestavil B.S. Bloom a v dnešní pedagogické praxi se využívá jako přehledná pomůcka pro hodnocení žáka. Žák se s těmito úrovněmi s pomocí učitele postupně seznamuje a je schopen (z počátku pomocí nabídky učitele) ohodnotit sám úroveň osvojených znalostí. To mu umožňuje zaměit se konkrétně na zdolávání vyšší úrovně, uvědomění si svých možností, rezerv i nedostatků. Více zde: Bloomova taxonomie výukových cílů

Zpětná vazba jako náhled na strategii učení přes její výsledky

Dalším prostředkem k poznání vlastních strategií učení je sběr vlastních školních prací, vytváření si vlastního portfolia, které dokumentuje průběh poznávání a školních výsledků. Můžeme mít kromě výběrového (ukázkového) portfolia také pracovní či zájmové, kam si žák shromažďuje vlastním způsobem zpracovaná témata, o která se zajímá. Dítě díky němu nahlíží zpět na své výsledky, porovnává je a hodnotí, vyjadřuje soudy a prognozy. Tyto dokumenty jsou zejména na druhém stupni ZŠ důležitým pomocníkem při výběru povolání, při hledání střední školy. Více zde: O žákovských portfoliích

Bude vás zajímat: www.metakognice.cz