Neklidné a nesoustředěné děti, zejména ty hyperaktivní, jsou často pro své chování vnímány pedagogy a někdy i rodiči jako problémové z vlastního úmyslu - velmi neprávem! Jak s nimi jednat?

Postižení souhrnně označované jako ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou, dříve LMD = lehká mozková dysfunkce) provázejí poruchy chování a učení, v horším případě pak mentální, tělesné a smyslové postižení, vady řeči a autismus. K tomu, aby rodiče i kantory občas vytočilo k nepříčetnosti, však stačí i lehčí forma této vývojové vady...

Postižené děti bývají nepozorné, nadmíru aktivní a impulzivní. Pro učitele, který potřebuje ve třídě klid na výklad, ale i pro maminku unavenou z práce prostě pohroma. Děti mají problémy s dodržováním pravidel chování a opakovaným prováděním pracovních výkonů po delší dobu. Občas se projeví také dyslexie (problémy se slovním vyjadřováním), deprese, úzkosti a snížené sociální dovednosti. Nepřiměřené tresty, které chování takto postižených dětí vyvolá, mohou vést až k zásadním poruchám chování, jež přetrvají i do dospělosti.

Jak je poznat?

Není to vůbec snadné, případ od případu se liší. Dítě s ADHD může být stejně dobře hyperaktivní a impulzivní (v neustálém pohybu, vrtí se na židli, hraje si předměty, opouští své místo při vyučování, často něco nevhodně vyhrkne, nezřídka se zapojuje do fyzicky nebezpečných činností, aniž by předem zvážilo možné následky, bývá sociálně nevyzrálé: má komunikační obtíže a nepřiměřeně silné emoční reakce i na drobné podněty) jako úplně nenápadné (nesoustředěné a duchem nepřítomné, neschopné samostatné práce, neudrží pozornost, nedokáže se soustředit na detaily, pracuje ledabyle a s chybami, neposlouchá instrukce, dělá zbrklé závěry, není schopno udržet pořádek a naplánovat aktivity, vyhýbá se mentálnímu úsilí, ztrácí školní pomůcky, zapomíná na úkoly). Příčiny vzniku ADHD nejsou dosud známé. Největší vliv se přisuzuje dědičnosti nebo biologickým faktorům.

Jak jim pomoci?

V lékařsky odůvodněných případech je využívána farmakoterapie (aktivace nervových buněk) a EEG biofeedback (trénink funkcí nervové soustavy prostřednictvím speciálních počítačových programů). Pomoci může i pohybová rehabilitace, logopedická náprava a rozumná psycholožka. Zásadní však je odpovídající výchovný přístup v rodině a ve škole.

Vůči dítěti s ADHD by se mělo postupovat s laskavostí a s láskou, spojenou s klidem, optimismem a velkou trpělivostí. Je třeba posilovat jeho sebevědomí a povzbuzovat ho slovem i přátelským dotykem. Práci i hraní dělíme na poměrně krátké intervaly (asi deset minut) a prokládáme je odpočinkem. Jako alternativu nabídneme také pohyb. Zejména v rodině by dítě mělo cítit velkou podporu a být vnímáno jako její rovnoprávný člen. Ve škole by pak mělo sedět poblíž učitele a pokud možno samo. Nepříznivě prožívané školní neúspěchy by rodina měla vyvážit oceněním i malých úspěchů doma.

Pomoci v přístupu k dětem postiženým syndromem ADHD mohou i odborné publikace: kniha Neklidné a nesoustředěné dítě: ve škole a v rodině autorek Hany Žáčkové a Drahomíry Jucovičové z nakladatelství Grada či kniha Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole od Sandry Riefové z nakladatelství Portál.

zdroj: http://www.pppnj.adslink.cz, nakladatelství Grada