Ministerstvo školství zavede příští rok pokusně nové písmo do škol. Je to šance i pro děti se specifickými poruchami učení?

Radana Lencová, doktorandka Vysoké školy umělecko-průmyslové, vytvořila nové písmo do škol. Písmenka se v něm jen kladou vedle sebe, neexistuje žádné napojování, žádné kličky a jiné ozdoby. Je přesvědčena - spolu s několika dalšími odborníky - že tento typ písma lépe vystihuje současné potřeby člověka při psaní a daleko snadněji se s ním dorozumí žáci také v zahraničí, kde mají s luštěním našeho dosavadního psacího písma značný problém.

Kde se vzalo...

Písmo vychází z renesanční italiky, ale vzhledem připomíná spíše tiskovou kurzivu. Výhodou jednoduchých tvarů je nejen rychlejší zvládnutí dovednosti psát, ale i možnost přizpůsobit písmo své osobnosti - a o to Radaně Lencové také šlo. V současnosti se snažíme striktně držet tvarů v písance, trávíme roky opisováním složitých kliček, ale když dojde na rychlé psaní, často po sobě ani sami nemůžeme některá slova přečíst. U písma Radany Lencové to téměř nehrozí díky naprosto zřetelným triviálním tvarům bez ozdob. Navíc si podle autorčiny sondy většina dospělých lidí psací písmo zjednodušuje a přizpůsobuje, takže obvykle některé psací tvary zcela nahrazuje tiskacími verzemi.

Konec nepřehledného napojování

Písmo Radany Lencové je zajímavé také tím, že se jednotlivá písmena nenapojují, pouze se přidružují k sobě. Mají sice ligatury, ale jsou to jen náznaky napojení. Při rychlém psaní pak může dojít ke spojení některých písmen (dvou, tří, ale je to zcela na volbě majitele rukopisu), ostatní zůstávají jen kladena vedle sebe.

Znaménka se píší hned

Podle některých pedagogů bude tento typ písma úlevou pro žáky se specifickými poruchami učení. Kličky a napojování jsou pro ně totiž obtížné. Vysvobozením pro žáky s dysfunkcemi je také možnost psát diakritická znaménka nad písmeny ve slově okamžitě, nikoli až po dokončení slova - jak se ve většině škol praktikovalo kvůli dodržení plynulosti písma a navazování tvarů. Důsledkem ovšem bylo, že kvůli tomu žáci často na znaménka úplně zapomínali. Na druhou stranu učitelé, kteří méně bazírují na podobě písma, dětem i v současné době klidně dovolí slovo přerušit a dopsat znaménka hned - a většinou to žádnou kalamitu v krasopisu nepřivodilo.

Písmo je čitelnější i při rychlém psaní

Otázkou je, zda právě pro tyto děti (dysgrafiky a případně dyslektiky), bude jejich písmo dost přehledné a čitelné při rychlejším psaní a zda dokáží oddělit slova jinými mezerami než písmena, aby se vyznali ve svém textu - a aby se v něm samozřejmě vyznali i ostatní. Vzhledem k tomu, že písmo nepředepisuje žádný sklon, mohou být tvary písmen až tak osobité, že nepůjdou přečíst. Na druhou stranu, dysgrafik i dyslektik bude mít problémy s psaním a čtením vždy, je to projev jeho specifických poruch učení.

Zatím se ale ukazuje, že při použití speciální varianty písma bez ligatur je psaní pro tyto děti jednodušší, příjemnější a hlavně čitelnější. Výhodou také znamená zkrácení doby strávené nad písankami.Podle vlastního průzkumu autorky je při rychlém psaní dokonce toto písmo pro všechny čitelnější než vypsané současné psací písmo.

Nové písmo - nové možnosti

Nové písmo tedy zatím potíže nedělá. Děti, které měly možnost ho vyzkoušet v rámci testování, byly nadšené a tvary se učily velmi snadno a rychle. Učitelům prvních tříd se tak otevírá mnoho možností. Žáci zvládnou dovednost psát ještě v první třídě, což je motivuje tento dorozumívací prostředek aktivně využívat pro osobní potřebu: posílat si vzkazy, psát pohledy a dopisy, vést si záznamy, deníčky... Otevírají se jim dveře do celého světa, kde jim bude většina lidí s přehledem rozumět.

Zatím jako experiment

Navrhované písmo je momentálně schválené ministerstvem školství jako experiment, ke kterému se mohou od následujícího školního roku přihlásit základní školy. K udělení doložky MŠMT má však tato novinka ještě daleko a není vůbec jisté, zda v zemi, kde se v řadě škol učí stále podle starých učebnic, které nezohledňují ani rámcový vzdělávací program, projde tak radikální změna výuky psaní. Znamenalo by to totiž úplně jiné slabikáře a písanky, které spolu většinou úzce korespondují a vzájemně se doplňují a podporují. Nutný by byl i jiný přístup pedagogů, nemluvě o tom, že by se museli nové písmo sami naučit. Těžko tedy říci, jestli je naše školství na tak masovou změnu připraveno. Možná by jako argument pro mohl posloužit fakt, že veřejnost, zdá se, písmu zatím spíše přeje.