Z našich domovů! Přiznejme si to - lhostejnost doma i na veřejnosti dělá z dětí agresivní jedince.

Už malé tříleté dítě si dokáže agresivním chováním, nejčastěji vztekem, získat výhody a prosadit se. Pokud na to rodiče přistoupí, stávají se otroky malého tyrana a je zaděláno na velký problém. Dítě přijatou agresí získává novou jistotu a šanci do dalšího kola. Stejně je tomu i ve škole. Když pedagogové přehlížejí agresivní chování žáka nebo jej trestají jen symbolickými tresty, brzy se školák nezalekne žádného výchovného opatření a agresi začne brát jako tolerovaný způsob prosazení svých osobních zájmů.

Trest za nevhodné chování přijme agresor většinou tehdy, je-li udělen osobou s čitelnými požadavky (někým, kdo celou dobu stanovuje a vyjadřuje jasné hranice), přichází-li trest okamžitě a je dost velký (agrese mu nesmí svými výhodami vykompenzovat malý trest).

Podobně se dítě chová i kdekoli jinde. V MHD se skupinka starších dětí baví úmyslným strkáním do ostatních cestujících. Všichni dělají, že toto chování nevidí, nebo dokonce že necítí, že ho děti strkají. Přesně touto lhostejností napomáháme výchově agresivních jedinců.

Z koho vyrůstají agresivní jedinci? Kromě osob s poruchou osobnosti a chování, se agresoři rekrutují z míst, kde jim v dětství nebyla poskytnuta láska, bezpečí a zejména zcela jasná pravidla chování.

Nezažili pocit jistoty a přijetí doma...

Mezi hlavní problémy vzniku agresivního chování považuje psycholog Zdeněk Martínek nečitelnost ve výchově. Nejistý rodič sám neví, která porušená pravidla bude přísně trestat a která ne, dokonce není schopen tentýž prohřešek potrestat dvakrát obdobně silným trestem. Náladovost ve výchovných požadavcích dítě značně znejistí, nezná hranice svého chování a neorientuje se absolutně v tom, co se má a co se nemá. Nejistota může časem vzbudit napětí a agresi.

Tento problém se týká v současnosti také tzv. dvoukariérových manželství - a jakýchkoli jiných rodin, kde na dítě nezbývá čas. Zajišťují svého potomka hlavně materiálně, pečují o něj, ale nevěnují se mu osobně. Není čas ani nálada. Pak dítě rodiče často obtížně zvládají a nevědí si s ním rady. Ale málokdy jsou ochotni připustit chybu na své straně. Takové dítě má intenzivní potřebu někam patřit, být uznáváno, mít pocit síly a potřebnosti. Ideální cesta do školních partiček a k záškoláctví.

...ani ve škole.

Tato nečitelnost se může ještě prohloubit nástupem do školy. I učitelé umí být zcela nečitelní. Jednou prohřešek trestají přísně a nikomu nic neodpustí, podruhé je jimi významově stejná kategorie přestupku ohodnocena velmi mírně a výsledky jsou bagatelizovány.

Odlišná pravidla doma a ve škole

Problém může nastat také tehdy, když jsou doma zcela odlišně nastavená pravidla než ve škole. Tento nesoulad vyvolává v dítěti neklid a nejistotu. „Proč tohle nemohu, když doma mi to dovolí!“ Případně opačná reakce: "Tak ve škole můžu konečně všechno!“ Na vznik agresivního chování má vliv také parta. Každý z nás je součástí mnoha sociálních skupin, je normální, že i děti si mezi s sbeou vytvářejí určité skupinky. Jedinec se identifikuje s jejich normami, i když k nim patří agrese. Právě typy skupin, kde je agrese považována za hodnotu, prostředek k prosazení a ke zvýšení statutu jedince, jsou velmi nebezpečné.

Předčasná selekce odlišných dětí

Členění dětí nejen podle věku, inteligence či podle zájmů je cesta lichá. Mnohem lépe jsou na tom děti z malotřídních škol, případně z běžných škol, kde není prostor pro speciální třídy, které by tyto děti vydělovaly. Nemožnost přijít denně do styku s řadou svých spolužáků, kteří mají třeba specifické poruchy učení, ochuzuje dítě v pestrosti jeho sociální komunikace. Navíc může vést k přirozené obraně - agresi a xenofobii.

Mediální násilí agresi napomáhá

V neposlední řadě přispívá k agresivnímu chování dětí sledování TV pořadů a filmů - zejména u problémových jedinců. Zejména akční filmy jsou podle Zdeňka Martínka nebezpečné, protože dítě se nestíhá orientovat v rychlých scénách, a tudíž jen sleduje jednu agresi za druhou. V řadě akčních filmů (i kreslených seriálů pro děti typu Tom a Jerry) také chybí vzory dobra a zla - není to podstatné, protože agresivně se tu chovají všichni.

V konfliktní situaci, která dítěti připomíná scénu z filmu (počítačové hry, pohádky...) se projeví oživení scénáře násilí - dítě použije totéž, co hrdina. Učitelé se tak setkávají s celou řadou napodobování bojových scén, úderů a mnohdy až legračních kopů a ran. Děti neumí většinou situaci řešit jinak, protože nemají vhodné vzorce z domova.

Ještě jednou si zopakujme, jak trestat agresi:

• trestat co nejdříve
• trest musí být nepříjemný a dost vysoký, aby jedinec nenabyl dojmu, že zas nic tak zvláštního neudělal
• trestané chování musí být přesně definováno (nikoli: protože zlobíš, ale: protože jsi kopl spolužáka)
• trest musí mít začátek a konec (nikoli: dokud své chování nezlepšíš)
• k trestu a předešlým prohřeškům se po jeho skončení už nikdy nevracíme
• trest ukládáme v klidu, bez emocí
• tresty neplýtváme. Časté používání ztrácí efekt a může naopak agresi zvyšovat.

Pokud chcete udělat pro své dítě opravdu maximum, abyste se vyhnuli nastíněnému vývoji, věnujte mu svůj čas více než materiální péči a důslednost v dodržování dohodnutých pravidel více než rodičovskou lhostejnost.

zdroj: Agresivita a kriminalita školní mládeže, nakladatelství Grada