Které věty si radši vymazat z hlavy? Třeba tyhle: Proč jsi to udělal? Musím ti to říkat po stopadesáté? Tys mě neslyšela?

Bylo prokázáno, že tyto věty jsou jedny z nejnevhodnějších při výchově dětí. Dítě vám na ně totiž nikdy relevantně neodpoví. Jsou víceméně řečnické. Malé děti to přetěžuje, starší nechce nic prozradit, nechce slyšet, nechce odpovědět. Ještě se víc zablokuje.

Proto je vhodnější naučit se reagovat jinak - speciálními větami, kterými se snažíte uhodnout motivy chování dítěte.

• Například, když dítě překračuje hranice a poutá na sebe pozornost, mělo by zaznít: Možná že bys chtěl, abych se ti teď víc věnoval... Asi chceš, abych si tě víc všímal.

• Při boji o moc: Možná bys chtěl, aby sis mohl dělat, co chceš. Asi bys to tady chtěl teď celé řídit.

• Při pomstě a odplatě: Vypadá to, jako bys mě teď chtěl potrestat. Asi mě chceš urazit.

• Při bezmoci: Možná teď nemáš chuť dělat cokoli. Asi chceš, aby tě všichni nechali na pokoji.

Při otázkách se snažíme držet neutrální tón, který by rozhodně neměl obsahovat žádné stopy ironie, utajenou žalobu apod. Dítě si zpravidla své pohnutky neuvědomuje, ale v momentě, kdy mu nabídneme z možností a trefíme se, dítě s úlevou a úsměvem vnímá, že jej chápeme, že mu rozumíme. (Mladšímu dítěti cuknou koutky, zamrká očima, usměje se apod.) Dítě se cítí jako uznávaný a chápaný členem rodiny, je to začátek důvěry a sebedůvěry.

Když se trefíme, můžeme pokračovat v rozšifrování, dítě už totiž bude většinou ochotně spolupracovat. Snažíme se podobnými větami dopídit problému.

Např.: Možná se ti nelíbí, když ti pomáhám s oblékáním. Chtěla by ses zkusit zítra obléknout úplně sama? Mám být u toho a radit ti nebo si mám v kuchyni zatím něco nachystat? Atd.

Tatínek (Pepíček, paní učitelka) to také nedělá!

Srovnávání s ostatními není pro dítě celkem nijak směrodatné. Neřekne si: "Aha, tak když to nedělá ani tatínek, tak to já teda taky nebudu dělat!" Celé dětství je typické neustálým monitorováním vlastních hranic, trénování jejich pevnosti, případně pružnosti. Dennodenně děti své rodiče zkouší, aby si ověřily, zda nastavené mantinely obstojí jejich náporu.

Když přijde dítě domů ze školy a místo obvyklého pozdravu nám řekne: "Ahoj, ty pitomče!" Podívá se na vás a klidně to dvakrát při zouvání bot ještě zopakuje, zvlášť když nijak nereagujete - ochromeni tím, co dítěti leze z úst. "Pitomče! Pitomče!" Trochu se usmějete a jdete nandat oběd. Při obědě slovo zazní ještě čtyřikrát a cíleně na vás. Už se naštvete a dítě okřiknete.

"Dost! Nech toho!"

"Děti ve škole to taky říkají!" kontruje děťátko.

"To také není hezké. Tatínek to třeba neříká." Nebo ještě hůř: "Ty seš ale sprostá holka, co chodíš do školy!" snažíte se výchovně působit.

Nadávky a pikantní slova děti fascinují svým účinkem. Zkoušejí tedy, jaké účinky slova vyvolávají. Není možné je trvale ignorovat. Znamenalo by to, že nám taková slova nevadí. Kromě toho, dítě stejně na odezvu čeká. Ta výše uvedená však není vhodná. Často nepomůže ani doporučovaná zobecňující věta: „Doma mluvíme slušně.“ Pokud dítě nadávám nám, je vhodné rovnou určit hranice a popsat, co s námi to slovo dělá: „Nechci to poslouchat, uráží mě to!“ Otevřeně vyjádřit pocity a emoce pořád rodičům moc nejde. Schováváme se za kdejaká klišé, rady a příkazy a ono to nefunguje. Konkrétní popis pocitů je pro dítě důležitý také pro to, že umožňuje respektující přístup.

Ty seš šikovná! Ty seš pomalá! Sprostá, drzá, líná, nepořádná, neposlušná, zlobivá...

Při konfliktech je důležité nehodnotit osobnost dítěte, ale konkrétní situaci a tu popsat. Kritizovat můžeme konkrétní událost, nikdy samotnou osobu. Dítě se s tatovým hodnocením (zvlášť je-li opakované) rychle ztotožní a hrozí nám, že bude opravdu zlobivé a opravdu drzé - přece to o něm všichni říkají! Pak už nenaděláme nic...

Reagujme proto místo hodnocení osoby následovně:

"Dneska se ti vystřihování podařilo! Obrázku nikde nic nechybí!"

"Tobě to zavazování tkaniček dnes trvá..."(Potřebuješ pomoct?)

"Asi tě naštvalo, že nemůžeš jít ven hned." (Co by tě potěšilo?)

zdroj: Respektovat a být respektován, Děti potřebují hranice - Portál

Napište nám!

Také se občas neudržíte a některé z těchto vět použijete? Nebo si myslíte, že jsou opravdu na škodu? Napište nám svůj názor! Své postřehy a příběhy o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu redakce@zena.cz, do předmětu uveďte heslo “Věty“.

Příspěvky můžete posílat do úterý 8. června. Nejzajímavější z nich uveřejníme a dva odměníme krásnou cenou - knížkou s DVD Usnula jsem! Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.

Usnula jsem...

Co se stane, když zvídavá holčička Miroslava jednoho dne usne na hrobě? Probudí se v říši mrtvých! A poznává, že bizarní svět nebožtíků v lecčem připomíná svět náš a že i tady může najít opravdového přítele. Jenže pokud se chce vrátit mezi živé, bude potřebovat nejen pomoc svých nových přátel, ale především slzu právě zemřelého, což nebude vůbec snadné...

O netradičním dobrodružství vypráví režisérka Kristina Dufková v animovaném filmu Usnula jsem, který byl na loňském třeboňském Anifestu oceněn jako nejlepší český animovaný snímek. Nyní míří k malým i velkým divákům do prodeje na DVD prodejné zároveň s knihou.

„Vše začalo před více než třemi lety námětem, který z Mexika dovezl producent filmu i knížky Pavel Berčík. Líbilo se mi, že šlo o klasickou pohádku s dobrým koncem, která se odehrává ve velmi specifickém prostředí, v zemi mrtvých. Byl tam velký prostor pro fantazii. A pak samotné téma smrti, které v mexickém pojetí není nijak depresivní, ale naopak vtipné a pozitivní. Mám ráda, když se smrt ukazuje obyčejně, jako součást života, smutná i veselá zároveň,“ vysvětluje Kristina Dufková.

Hrdinové příběhu promlouvají hlasy známých českých herců: Ivana Trojana, Pavla Lišky, Jiřího Lábuse, Oldřicha Kaisera, Lenky Vychodilové a Barbory Hrzánové. Do hlavních rolí Kristina Dufková obsadila členy své rodiny, takže dobrotivého Siláka namluvil její partner Jiří Macháček a malou Miroslavu jejich dcera Berta. Práce na filmu zabraly dva roky, je animován „ručně“, počítače se používaly pouze při jeho dokončování.

zdroj a foto: Nakladatelství Albatros