Jakého vychová žena muže, když mu od narození do dospělosti samou láskou jen posluhuje? Takového, který podobný servis bude vyžadovat i od své partnerky...

Nejprve mu pere plenky, pak trenýrky a jako dvacetiletému i košile, které pak také samozřejmě žehlí. Vaří miminku mlíčko, později kašičky, jako staršímu pak obědy, svačinky i teplé večeře, a to zejména, když studuje nebo nastoupí do zaměstnání - má přeci sám tak málo času!

Problém vztahu mezi matkou a synem spočívá především v tom, že žena nedokáže oddělit péči od lásky. Hranice mezi nimi není nikdy jednoznačná, při péči o miminko dost splývá a když už by šla oddělit, je divné věci měnit, pokud už se to tak dělá dvacet let.

Syn si tak vytváří od počátku poměrně specifický obraz ženy. Kdykoli chlapeček zakňučí, kdykoli něco potřebuje, maminka mu přijde pomoct - v kterémkoli věku! Dokud je maličký, je to zcela běžné a přirozené a nikdo se nad tímto jevem nepozastavuje.

Může maminku klidně kopat, když se dožaduje třeba něčeho k jídlu. Miminko nemá momentálně jiné možnosti, jak na sebe upozornit, ale u čtyřletého syna je to už na pováženou.

Může matku urážet, když mu zrovna hubuje. „Však on to tak nemyslí, má mě rád,“ říkají. Poselství výchovy mnoha žen tedy zní: Chlap si může se ženou dělat, co chce! Pokud je chlapeček vychován tak, že mu maminka vytrvale sloužila, bude hledat nejspíše také partnerku, která mu bude poskytovat podobný servis. (Ale jo, chutná mi to. Ale maminčiny koláčky to nejsou, to ne...)

A přitom k tomu žena sklouzne tak snadno. Servíruje na stůl večeři, syn do sebe spokojeně souká třetí sousto špaget, když si maminka vzpomene, že nepřinesla na stůj jeho oblíbený kečup. Aniž by on sám o něj projevil jakýkoli zájem, hned vstane a na stůj jej dodá. "Máš všechno?" - a dvanáctiletý chlapeček má i to, o co nestál.

Přitom se nejedná o žádné přehánění. Sociologické výzkumy ukazují, že ženy poměrně běžně poskytují svým partnerům domácí servis - říká se tomu lidově druhé zaměstnání ženy. Perou, žehlí, vaří, uklízí, starají se o děti. A muži si na toto pohodlí rychle zvyknou, nebyli-li na něj už připraveni výchovou. S odůvodněním mnohých, že živitelem rodiny je muž, kdežto žena má spíše doplňkový plat (proto nejspíš pracuje zdarma ještě doma). Úspěšní muži s kariérou se běžně nechávají doma obstarávat jako kojenci. Tím se samozřejmě nechlubí.

Přestože mají synové na stole každý večer telou večeři, dokáží vnímat to, že se jejich matka obětuje pro rodinu, že se o ně vzhledem k jejich věku příliš stará, pročež nemá čas na sebe, na své zájmy a práci. Situaci může značně zhoršit, když je muž příliš dominantní a partnerka nesamostatná a přizpůsobivá. Tím je dynamika rodiny značně narušena. Matka se plně obětuje, přestává žít svůj vlastní život, aby dokázala všem členům rodiny vyhovět a pomoci, kdykoli potřebují. Přestává být rovnocennou partnerkou či nekompromisním soupeřem, začíná žít život služky.

Co si odnese dítě, které zažilo matku jen jako ústupnou ženu bez vlastních potřeb a sebe jako jedinou bytost, jehož všechna přání jsou ta nejdůležitější? Dokáže pak dospívající muž změnit takto vžitý životní styl? Bude umět čekat? Bude umět dávat?

zdroj: Matky dělají muže, Pragma