Rodina je pro dítě obvykle první sociální skupinou, kde tvoří první citové vazby a zažívá první něžnosti - už jako miminko.

Vztahy v rodině a vzájemné soužití rodičů tvoří základ budoucích partnerských vztahů, rodičovských postojů, stávají se zdrojem podnětů a zkušeností pro řešení nejrůznějších životních situací a pro utváření celkového životního stylu a hodnot.

Sexuální výchova v rámci Rámcového vzdělávacího programu

Proto spadají také v širším slova smyslu do sexuální výchovy. Ta sice nemá ve školním rámcovém vzdělávacím programu vlastní kategorii, ale prolíná se řadou jiných předmětů. Zejména jde o péči o zdraví v rámci Člověk a jeho svět a v oddílu Člověk a společnost. Zde žáci získají informace o sociálních, právních či ekonomických otázkách rodinného života, naučí se rozlišovat postavení jednotlivých členů rodiny, jejich role a funkce. Měli by umět rozpoznat hodnoty přátelství a nejrůznější vztahy mezi lidmi.

Sexuální výchova v rodině

V tomto pohledu má stále zcela výsadní postavení rodina, protože drtivou většinu sociálních dovedností, navazování kontaktů, způsob komunikace a projevování náklonnosti, si dítě přináší z rodiny nápodobou! Je tedy pro nasměrování dítěte a jeho chápání vztahů, rozdílů přátelství a intimních projevů důležité, jak se k sobě chovají rodiče doma a jak se chovají k dítěti (každý zvlášť i jako celek - rodiče). Jak si maminka s tatínkem projevují vzájemně něhu a lásku, jaký je jejich vztah k nahotě a intimnostem doma i na veřejnosti, jestli se doma otevřeně o sexuálních otázkách hovoří a jakým způsobem.

První intimní vztah, první láska

Dítě také v rodině získává zcela konkrétní obrázek toho, jak vypadá mužské a ženské tělo, že se vzájemně liší, odlišuje se také od dětského těla. Už miminko navazuje úzký, intimní vztah s matkou, je to první tělesná intimita, kterou dítě na světě vnímá. Později navazuje nejrůznější vztahy i ke svým dalším rodinným příslušníkům. Jeho sociální svět je čím dál pestřejší. Své pohlavní ústrojí kojenec záhy zkoumá dost podrobně během koupání a dalších příležitostí. Všechny tyto praktické zkušenosti se pak v rámci školní docházky zasazují do určitého teoretického rámce.

Sexuální výchova zasahuje do sebepojetí dítěte

Vztahy v rodině zároveň vytvářejí v dítěti určitý obraz sebepojetí, dítě se podle něj chová, své projevy podle tohoto vidění později také reguluje. To ovlivňuje jeho vnímání i navazování mezilidských vztahů a zároveň tento proces utváří jeho morální profil. Tady už sexuální výchova zasahuje v rámci školních „osnov“ až do osobnostní a sociální výchovy, která se teorieticky zabývá právě vztahy v rodině i mimo ni, morálnímu rozvoji osobnosti, komunikací, poznávacími schopnostmi souvisejícími se vztahy k ostatním lidem a k sobě.

Jen určitá část "osnov" (a to zejména na druhém stupni základní školy) se věnuje sexuální výchově ve smyslu pohlavního styku a začátku sexuálního života. Zabývá se prevencí rizikového sexuálního chování, předčasnými sex.zkušenostmi, těhotenstvím a rodičovstvím mladistvých, poruchami pohlavní identity, základy péče o dítě, podrobnou anatomií lidského těla, fungováním pohlavního ústrojí apod.

Sexuální výchovu je tedy potřeba vnímat jako bio- psycho-sociální kategorii. Dotýká se rodinného života, citů v partnerských a přátelských vztazích, odpovědného chování, rozhodování o sobě. Souvisí úzce s aktivním zdravím, vstupem do společnosti a přístupem k založení rodiny.