Volným časem označujeme dnes zcela běžně dobu, po kterou dítě nenavštěvuje školu, ale věnuje se svým zájmům.

Ty jsou ovšem po většinu týdne více či méně řízené. Od všelijakých kroužků pořádaných školou, přes různé kluby volnočasových aktivit po sportovní tréninky a umělecké koníčky. Všeobecně se společnost snaží děti tzv. zabavit. V dnešní době je to nesmírně důležité pro zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte. Má tolik volnočasových aktivit, že nemůže tzv. „sejít z cesty.“ Ale je toto ta správná cesta?

Neřízené volno už skoro neexistuje

Mezi volný čas už se méně často počítá jakákoli shora neřízená aktivita, která přirozeně, sama od sebe, vychází z vlastních pohnutek dítěte - pobyt v přírodě, hra, výtvarné aktivity, rekreační sportování apod. Velmi ubylo her „na něco“, daleko více si děti hrají „s něčím“, co je mnohem méně tvůrčí, zejména, mají-li v ruce zcela hotové hračky, které si v podstatě i hrají samy, zásah dítěte naopak může hračku poškodit.

Parta na ulici je podezřelá

Dítě je tedy, mnohem více než kdy dříve v historii trvale řízeno. Někam směrováno a hlídáno. Má mnohem méně času a prostoru pro vlastní zkoumání světa, svého okolí, pro volnou hru se svými kamarády, spolužáky, sousedy apod. Lepší je situace na vesnici, ale ve větších městech je vlastně nebezpečné a společensky nežádoucí nechávat dítě bez dozoru jen tak venku na ulici.

Skupinek dorostu se většinou spíš bojíme a v duchu se ptáme, proč děti nejsou v nějakém zájmovém kroužku a „poflakují se“ po ulicích. Dříve se tak, jak upozorňuje v Respektu Radek Mikuláš v článku Zaniklý svět Rychlých šípů poflakovaly všechny děti a byla to zcela běžná a společensky přijatelná forma trávení volného času, při které se děti překvapivě naučily velmi mnoho.

Zpátky do přírody

Zejména během školního roku také ubývá normálního pobytu v přírodě. Už samo označení - jít do přírody naznačuje, kam se svět posunul - resp. kam se z něj odsunula příroda - do rezervací, do speciálně upravených míst, kam si chodíme odpočinout, rekreovat se, sportovat. Tento trend je zcela nezvratný, přesto (nebo spíše právě proto) se ve společnosti objevují drobné snahy o krok zpět.

Malé soukromé školičky bývají v přírodě, nebo mají alespoň velkou zahradu, kde chovají domácí zvířata, v Praze 6 vznikl a od loňského podzimu pokusně funguje klub typu Lesní školka Šárynka, kde se děti po většinu dne pohybují v přírodě a nemají klasickou školku s běžnými hračkami. Mají místo nich trávu, hlínu, dřevo, kámen, akvarelové barvy s přírodními pigmenty, pastely a bloky z včelího vosku, ovčí vlnu apod.

Zpátky pod stromy

Vznikla aktivita Zpátky pod stromy, která se snaží přijít na kloub této skleníkové výchově, kritizuje ji, protože podle ní neumožňuje dítěti zdravý fyzický a psychický vývoj, když ho uzavírá do virtuálního světa, k počítačům, do různých zájmových kroužků nebo kamkoli jinam, kde se dítě nemůže věnovat běhání venku, házení, šplhání, skákání, zápasení, získávání nejrůznějších zkušeností hmatem, sluchem, zrakem, ochutnáváním neřízeným pobytem v přírodě. Říká, že ve škole ani doma obvykle tyto činnosti nejsou na denním pořádku, případně nejsou ani dovolené a to může souviset s celou řadou civilizačních problémů.

Jako ovce

Příliš časté řízení a ovládání dítěte neumožňuje dítěti kritické myšlení, omezuje jeho kreativitu a svobodné myšlení. Ostatně tak je tomu i v případě převládajícího stylu řízení v každé firmě ve světě dospělých - tam pak zaměstanci také nepřemýšlí vlastní hlavou, chybí jim nápad a šťáva, protože vše postupuje podle pokynů nadřízených. Dítě, které je zvyklé se po většinu dne podřizovat pokynům a organizaci, kterou pro něj ve většině případů nachystali dospělí, se bude chovat jako ovce - půjde tam, kam stádo.

Bude vás zajímat:

http://www.iris-ops.cz