Jaký styl řízení převládá ve výchově i ve společnosti? Autoritativní: neustálé příkazy a pokyny. Výsledkem je pasivní vnímání světa. Usměrňujeme stádo ovcí doma, ve škole i ve firmách. Obrana však existuje: Zkuste své děti koučovat!

V naší společnosti neustále převládá autoritativní styl řízení lidí. Přikazování najdeme ve výchově malých dětí, stále se ho nemůžeme zbavit na školách a velmi často i ve firmách nebo státní správě.

Stádní myšlení je výhodné pro pasáčky, ne pro ovečky

Tento způsob řízení většinou spíše demotivuje, neukazuje cestu, zbavuje odpovědnosti za vlastní rozhodnutí (žádná samostatná rozhodnutí se tady ani nevyžadují, spíše naopak), neposkytuje vhodnou zpětnou vazbu, neučí se učit. Rodiče nutí neustále vydávat rozkazy a podrobně své děti ve všem instruovat. Děti jsou nesamostatné, pasivní a chybí jim vnitřní motivace.

Směřujeme ke změně, ale zatím ji hledáme

Možná jste už slyšeli něco o stylu Respektovat a být respektován, zaregistrovali jste kampaň Pozitivní rodičovství nebo máte blízko pedagogice Marie Montessorri, znáte možná pojem koučování. Všechny uvedené směry respektují osobnost dítěte a snaží se oprostit od odměn a trestů.

Koučování se používá zejména pro firemní management a reaguje na dosud převažující neefektivní styl řízení lidí. Po bližším zkoumání zjistíte, že jeho principy jsou velmi dobře použitelné pro výchovu dětí a korespondují s výše uvedenými výchovně-vzdělávacími směry, ke kterým dnes trend směřuje.

Koučování osloví toho, kdo respektuje dětskou osobnost. Není tedy pro každého...

Tento styl řízení závisí hodně na naší emoční inteligenci a rozhodně svými principy eliminuje užívání trestů a odměn. Schopnost podívat se na věc optikou toho druhého znamená vnímat naše dítě s jeho věkovými zvláštnostmi, momentální náladou, zájmy a zcela odlišnými prioritami a interpretací konkrétní situace, s vírou ve skrytý potenciál dítěte. Schopnost pozorovat, naslouchat, určit co je významné a co ne. S tímto vědomím teprve veďme dialog a řešme problémy. Dítě a rodič (nebo učitel) jsou tady partneři, kteří mají společný zájem.

Příklad:

Tradiční výchova

Když to nefunguje, něco se dítěti nedaří (třeba zapnout kalhoty), neřekneme obyvkle: „Ty nešiko!“ Nebo: „Už zase ti to nejde? Ukaž já ti to zapnu...“ Případně: "Tak fajn, když si neumíš zapnout kalhoty, tak to asi nemůžeme jít ven."

Reakce při koučování

"Zkus zjistit, kde přesně je ten problém, kdy a kde se to zasekne, že ti to nejde - čím to asi je? Já za chvilku přijdu a když to nebudeš mít hotové, najdeme řešení spolu - pomůžu ti s tím." Odpovědnost a důvěra možná povedou k tomu, že se dítěti podaří zip zapnout ještě než přijdete nebo alespoň najde samo místo, kde vzniká problém (krátký jezdec na držení, zaseknutá podšívka, šála u krku apod.). Jsme na dítě hrdí, dokázalo to samo - i dítěti stoupne sebedůvěra ve vlastní schopnosti.

Mluvte o problému, ne o dítěti

Základem koučování je soustředění se na problém, ne na osobu. Vhodné otázky zlepšují a zpřesňují vnímání reality - ukazují, na co se máme zaměřit, zvyšují soustředění na problém. Vyžaduje to od kouče soustředění, trpělivost a dobrou volbu slov. Na úspěšnosti závisí položení otázky i váš tón. Nejtěžší je věnovat dítěti mnohem víc času než při tradičním řešení problému.

Možnost volby + odpovědnost = svoboda

Pro posilování sebedůvěry je důležité mít možnost rozhodovat se, uvědomovat si odpovědnost za svá rozhodnutí a činy. Odpovědnost znamená možnost volby a možnost volby znamená svobodu! Zpětná vazba typu informace nenásilně vyvolává změny. Pokud někdo neustále přijímá rady a řídí se podle nich, nutně na sebe nebere žádnou odpovědnost - když se dílo pokazí, je na vině špatná rada. To může vést k obviňování rádce.

Umět se učit - heslo Evropy 21.století

Koučování je řízení, které než by něco naučilo pomáhá učit se. Vede od donucení k vlastní aktivitě. A to je pro život nejdůležitější. Umět se učit je jedna z klíčových kompetencí vzdělávání. Proto je koučování použitelné i ve škole. Hodí se jak k řešení problémů, tak ke vzdělávací činnosti i pro její kontrolu. Může provázet celý pedagogický proces.

Jsme poslušní a vychovaní, demotivovaní a průměrní

Tradiční management provázel výchovu mnoha z nás. V knize Koučování John Whitmore píše: „Když jsem byl malý, rodiče mi říkali, co mám dělat a zlobili se, když jsem to neudělal. Ve škole mě kárali, když jsme nesplnil uložený úkol. Na vojně mi dávali rozkazy. Nic se nezměnilo ani po nástupu do práce - šéf mi nařizoval, co mám dělat. Když jsem se propracoval výš, dělal jsem to stejně - nařizoval jsem ostatním, co mají dělat.“

Byli jsme vychovaní, poslušní, a to umíme velmi dobře. Přikazovat, sdělovat je snadné a rychlé, přináší nám to pocit, že máme vše pod kontrolou. Jenže tím vzniká u dítěte i u podřízených demotivace a strach (někdy lhostejnost). Obviňování evokuje obranné postoje. A ty limitují vnímání reality. Vystresovaný, ponižovaný nebo jinak demotivovaný člověk bude těžko podávat nadprůměrné výkony...

Jaká je škála našich možností? Na co máte vy?

• Přikazování (rozhoduje rodič)
• Přesvědčování (dítě si myslí své, ale nakonec udělá, co chceme)
• Diskuze (dobrý začátek, ale nemusí mít žádný výsledek, případně se může hodně protáhnout)
• Abdikace (na svou odpovědnost, zodpovědnost přesouváme na děti, podřízené i když o to nestojí a nemají na to)
• Koučování (dítě si s pomocí kouče uvědomí všechny aspekty úkolu a rozhodne se, jestli je v jeho silách převzít za to odpovědnost.

Bude vás zajímat:

Společnost SKAV v současnosti chystá osvětovou kampaň cílenou na širokou veřejnost, aby si uvědomila, že nařizování a jiné autoritativní styly dlouhodobě poškozují vývoj osobnosti dítěte a jeho školní výsledky. Celospolečenské představy o učení, stylech učení a motivaci k němu vedou mimo jiné k trvalému snižování výsledků v mezinárodních srovnávacích testech. Více na www.skav.cz

Kampaň Pozitivní rodičovství pořádá v březnu v Praze druhý seminář s předními odborníky pro širkou veřejnost. Více na www.nasedite.cz