reklama

Maminka netančí u tyče, aneb Kontrolujte domácí úkoly!

Nevinný věk prvňáčků! Mnozí se ocitnou poprvé ve větší skupině lidí, vrstevníků i dospělých, a musejí se vyrovnat se spoustou věcí včetně odlišnosti své vlastní rodiny od zbytku světa. Mohou přitom nastat situace úsměvné, vysloveně komické, ba i pěkné trapasy. O tom všem jsou dnešní příběhy. Hlavní roli v nich hrají rodiče - úplně obyčejní či mírně neortodoxní - a jejich děti. Divit se pak nestačí paní učitelky...

Táta a syn
Táta a syn | Foto: Profimedia.cz

Nevinný věk prvňáčků! Mnozí se ocitnou poprvé ve větší skupině lidí, vrstevníků i dospělých, a musejí se vyrovnat se spoustou věcí včetně odlišnosti své vlastní rodiny od zbytku světa.

Mohou přitom nastat situace úsměvné, vysloveně komické, ba i pěkné trapasy. O tom všem jsou dnešní příběhy. Hlavní roli v nich hrají rodiče - úplně obyčejní či mírně neortodoxní - a jejich děti. Divit se pak nestačí paní učitelky...

Maminka - hlava rodiny

„Rodiče jsou mi příkladem, jak by mělo manželství vypadat: nikdy se před námi nepohádali a po dvaceti letech manželství se drží při procházce za ruce. Moji temperamentní mamku je sice občas hodně slyšet, táta však její přívaly energie ustává s elegancí a klidem ledního medvěda. Dohromady jim to pěkně funguje. Jednou mi ovšem připravili horkou chvilku," napsala nám čtenářka Lída z Prahy 9. Toto je její příběh.

Na základní školu jsem nastupovala v sedmdesátých letech. Tehdy byly diskuze o rovnosti pohlaví v nedohlednu. Slabikář hovořil jasnou řečí: Máma mele maso. Táta spravuje auto... No a jednou se nás paní učitelka zeptala: „A kdopak je hlava rodiny?" A já, nadšený prvňáček, jsem vyskočila a rozhodně prohlásila: „Maminka!" Napřed nastalo ve třídě ticho, pak následoval výbuch smíchu... Já se rozplakala - a stěžovala jsem si doma - přece to je pravda, máma daleko víc křičí! Táta se jen smál, ale maminka od té doby odmítala chodit na třídní schůzky...

Maminka - hanbatá tanečnice

Až vyrostu, chci být jako máma! Krásné zadání na domácí úkol, viďte? Může se to ovšem zvrtnout - zvlášť když nejde o slohovou práci, ale o kresbu.

Podívejte se na ni:

Následovalo podivení paní učitelky nad maminčinou profesí a posměch spolužáků dotčené holčičce. Maminka proto musela vše uvést na pravou míru: „Vážená paní učitelko, chci vám objasnit, že v minulosti ani v současnosti jsem nebyla tanečnicí u tyče. Pracuji v oddělení potřeb pro dům a zahradu velkého obchodního domu a nedávno jsem dceři vyprávěla, jaký bláznivý týden jsme měli, když ve středu vypukla sněhová bouře. Říkala jsem jí, že se nám podařilo prodat všechny lopaty na odhrnování sněhu, ale ve skladu se mi podařilo najít ještě jednu, o kterou se zákazníci začali hádat, kdo je na řadě s nákupem. Na dceřině obrázku tudíž netancuji u tyče, ale prodávám tu poslední lopatu... Odteď budu její domácí úkoly důkladněji kontrolovat. S pozdravem..."

zdroj: internet

Tatínkův neznámý jazyk

Ostravský student Tomáš pochází z rodiny zapálených vodáků. Moravici jel poprvé „na porcelánu" coby sedmiměsíční miminko. Než nastoupil do první třídy, byl už zkušený háček. Toto je jeho příběh.

Byl jsem štěně vyrostlé u vody a na vodě a vodácký slang jsem zvládal na jedničku. Výrazy jako koruna, šlajsna či vracák pro mě měly jasný obsah spojený s vodou, jejich případné jiné významy mi ovšem leckdy unikaly. Jako úplně normální jsem bral, když táta na maminku křičel v peřejích - Píchej! Rozhodně nešlo o nemravnou výzvu pronesenou na veřejnosti, ale o pobídku k usilovnějšímu pádlování. A tak jsem také situaci zachytil ve slohové práci na téma Jaké byly prázdniny...

Paní učitelka, seriózní dáma v letech, si mě tehdy zavolala do kabinetu a zodpovědně zkoumala, zda nemá poslat na rodiče sociálku. „To je jasné, táta chtěl, aby maminka hodně píchala, abychom se dostali do jazyka," vysvětloval jsem paní učitelce. Následná diskuze byla poněkud zmatená. Zakončil jsem ji rezolutně: „Vodní jazyk existuje! Tatínek má pravdu - a maminka píchá skvěle! A vy jste houby vodačka!" A vůbec jsem nechápal, proč se doma tolik rozčilují a proč táta musí do školy...

Stalo se i vám, že vás ratolest pěkně převezla svou upřímností ve škole? Také jste museli paní učitelce vysvětlovat, že jste spořádaná rodina, nikoli sexuální zvrhlíci, kterým by měli odebrat dítě? Zavzpomínat na svá školní léta můžete v diskuzi pod článkem.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama