Sex ve třech: Jak dlouho vydržíte s miminkem v posteli?
Je tak heboučké, teploučké a voňavé... Co může být milejšího, než si vzít miminko do manželské postele! Brzy vám ale tulení ve třech začne být trochu těsné.
Je tak heboučké, teploučké a voňavé... Co může být milejšího, než si vzít miminko do manželské postele! Brzy vám ale tulení ve třech začne být trochu těsné.
Je to sice na jednu stranu praktické kvůli nočnímu vstávání, ať už jde o kojení nebo přebalování, a také máte dítě víc pod dohledem, trpíte-li strachem, že by mohlo přestat dýchat kvůli syndromu náhlého úmrtí. A podle některých teorií by děti až do věku 5 let měly spát se svými rodiči v posteli. Mozek dítěte fyzicky odloučeného od rodičů totiž vykazuje podobnou stresovou aktivitu, jako když miminko cítí fyzickou bolest, zatímco z dítěte, které spí první roky v posteli s rodiči, prý vyroste klidný a vyrovnaný dospělý.
Zvolte kompromis
Na druhou stranu, když už je řeč o utrpení, netrvá to dlouho, než tatínek přijde na to, že se ke stejně heboučké, teploučké a voňavé mamince přes zavinovačku se vzácným pokladem vůbec nemůže dostat. Navíc to vypadá, že ona tou izolací netrpí: většinu chuti na sex u ní zlikvidovala péče o děťátko, které jí na pomazlení momentálně docela stačí. A pokud už chuť na milování dostane, jak to provést ve společné posteli? Zvlášť pokud je dítě odrostlejší, a tudíž zvědavější, mohou nastat nezapomenutelné zážitky, které jsou zdrojem mnoha lidových vtipů.
Instinkt vám nejspíš nedovolí zavírat dítě do pokoje, kde by bylo celou noc samo. Už zmíněné riziko SIDS (syndrom náhlého úmrtí dítěte) izolací miminka v samostatném pokoji výrazně roste - zhruba stejně, jako když no máte v posteli, kde ho může zaskočit peřina přes hlavu: i ta byla několikrát příčinou smrti novorozenců! Pokud se tedy chcete vydat zlatou střední cestou, je nejlepší umístit živý uzlíček v koši nebo v dětské postýlce vedle té vaší.
Uleví se tím tatínkovi, který se bude moci pěkně přitulit, i mamince, jež se lépe vyspí. Pokud má totiž miminko ve velké posteli, projevuje mu podvědomě ohleduplnost i v polospánku, takže se do spánku pořádně nezabere. Také miminko na tom vydělá: ve společné rodinné posteli se totiž budí častěji, než když spí samo. Rodina má tak na chvilku vystaráno. Do doby, než prcek začne brát rozum a zvídavě za svého pelíšku sledovat činnost v rodičovské posteli...
Kam s ním - a kdy?
Ze společné postele je už venku, jak dlouho ho mít v ložnici? Ponechejme stranou úvahy, zda vůbec máte možnost vyčlenit dítěti vlastní pokojíček a předpokládejme, že ano. Kdy tedy nastane ten správný okamžik - zejména tatínkem - vytouženého stěhování?
To hodně záleží na povaze dítěte a zvycích rodiny. Odrůstající dítě je čím dál víc zvědavé a někdy i žárlivé, zatímco v tatínkovi sílí pocit že si maminku našel první, a teď je odstrkován. Soužití vyžaduje řešení, které rodiče obvykle ralizují nekdy mezi třetím až pátým rokem.
Zpočátku mohou pomoci různé zástěny, paravány či posunovací japonské stěny, to je cesta chytré horákyně: rodiče a dítě jsou spolu, ale ne úplně. Pokud fungují babičky a dědové, můžete alespoň občas využít jejich hlídání a udělat si romantický večer jako kdysi bez dětí! I plánovaná romantika má své kouzlo a pořád je to lepší, než si na intimní chvilky odskočit do vedlejší místnosti a s nastraženými ušima přitom poslouchat, jestli nevrzne podlaha nebo dokonce klika... Nakonec se čas navrší a nastane ten správný okamžik: dítě ve své posteli a ve svém pokoji.
Zvykne si...
Jak na to? Motivujeme kladně, ale odvykáme důsledně. Na změnách je třeba trvat a vyžadovat nový sled rituálů. Maminka už třeba nebude ležet s dítětem v její posteli: prcek musí usínat ve svém pelíšku, zatímco mu jeden z rodičů bude dělat společnost a sedět vedle na židli. Může přitom třeba číst pohádku. Pravidelné předusínací rituály by se měly stát součástí rodinného života.
Dítě by však mělo vědět, že o lásku stěhováním do vlastního pokojíčku nepřichází, a že se vždycky může přijít do rodičovské postele pomazlit. I tady je ovšem třeba stanovit nová pravidla respektování soukromí. Prcek - ale časem i rodiče! - se musí naučit ťukat a vyčkat na pozvání ke vstupu do místnosti. To už je však trochu jiná kapitola.
Jak jste to měli zařízené u vás doma? Spalo vaše dítě léta v rodičovské posteli a prospělo mu to? Nebo mělo hned od miminka vlastní postýlku ve svém pokojíčku (třeba s elektronickou chůvičkou), a také spokojeně vyrostlo? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
