Mám postižené dítě: Přestaňte na nás tak koukat!
Většina lidí se cítí nesvá nebo přinejmenším nejistá, když jsou na ně upřeny pohledy ostatních. Rodiče s handicapovaným dítětem to prožívají každý den. Často to nesou velmi těžko, a tak se nakonec uzavírají před společenským životem do sebe. V mnoha případech zbytečně.
Většina lidí se cítí nesvá nebo přinejmenším nejistá, když jsou na ně upřeny pohledy ostatních. Rodiče s handicapovaným dítětem to prožívají každý den. Často to nesou velmi těžko, a tak se nakonec uzavírají před společenským životem do sebe.
Je vůbec možné přirozeně reagovat na "divné" pohledy ostatních? A jak by naopak měli reagovat "ti ostatní" při pohledu na postižené dítě?
Málokdo se dokáže ubránit prvnímu letmému pohledu, který není pod kontrolou naší vůle. Řada lidí se snaží dále zbytečně nedívat a často se dokonce i stydí za to, že jejich pohled na postiženém dítěti uvízl. V mnoha případech zbytečně, jde totiž o vrozenou lidskou reakci. Co znamená?
Není v tom zlý úmysl
"V každém okamžiku jsme obklopeni obrovským množstvím podnětů. Kdybychom vnímali všechny, mysl by tu zátěž neunesla," vysvětluje Aneta Stolzová z Prahy, maminka pětileté holčičky Natálky, která se narodila s genetickým syndromem Phelan McDermid.
Mohlo by vás zajímat: Donosit postižené dítě?
"Mozek proto zaměřuje pozornost pouze na věci, osoby a situace, které vyhodnotí jako důležité. Nové, výrazné, změněné a nevšední podněty bezděčně vyvolají pozornost a vzbudí zájem. Ten nemá pozitivní ani negativní náboj, má cíl se zorientovat v neobvyklé situaci. Ostatní se nedívají záměrně. Jedná se o spontánní reakci, které se člověk jen stěží brání," doplňuje Aneta.
Co z toho vyplývá?
Nejde o pohledy negativní - žádný rozumný člověk necítí vůči postiženým negativní či hodnotící pocity. Velká část lidí naopak pociťuje obdiv, soucit a často také stud a rozpaky. Ne však stud za postižení, nýbrž za sebe: že na vás příliš dlouho hleděli nebo že nevědí, jak se zachovat.
"Člověka nelze pasovat do kategorií normální - nenormální, zdravý - nezdravý. Může mít přednosti v tolika různých směrech, že se vymyká jakémukoliv posuzování v jedné jediné dimenzi. Odlišné dítě může mít oproti ostatním řadu předností. Mentálně postižené děti bývají veselejší, spontánnější, upřímnější a schopné radovat se z běžných každodenních věcí," přibližuje vlastní zkušenost maminka Aneta. "Autistické děti mají neopakovatelný způsob myšlení, výjimečný druh fantazie a často nevšední nadání, děti tělesně postižené mohou vynikat v umění. Mějte proto vždy na paměti to, že vaše dítě není horší, nýbrž je oproti ostatním výjimečné," radí rodičům postižených dětí.
Jak zvládat zvědavé pohledy
"To, že se na vás a vaše děťátko budou lidé dívat, patrně nezměníte. Můžete však změnit to, jak budete na pohledy ostatních reagovat a jak se k nim budete vnitřně stavět. Pokud se na vás někdo dívá déle, než je zdrávo, zkuste se mu podívat do očí a usmát se. Dáváte tím najevo, že vy sami nemáte problém. Dotyčný buď rychle uhne pohledem, neboť se bude cítit přistižen, nebo dokáže lidský úsměv opětovat a původně nepříjemná situace se může změnit v příjemný zážitek," popisuje Aneta Stolzová.
Několik psychologických rad, jak zvládat nepříjemné pohledy:
- Snažte se nepřisuzovat okolí negativní pohnutky. Mnohem pravděpodobněji je zaujala vaše odvaha a schopnost zvládat běžné životní situace. Patrně cítí obdiv, sympatie a možná i soucit. Nebo jsou jen zvědaví.
- Odpoutejte se od sebe. Technika tzv. dereflexe spočívá v tom, že se začnete soustředit na něco jiného než na nepříjemnou situaci. Zaměstnáte se něčím jiným a zapomenete tak na sebe a svou nepohodlnou situaci.
- Využijte nadsázku a humor. Pokud mají lidé například trému z veřejných vystoupení, měli by si předtím říci: "Tak! Teď tam půjdu, zrudnu jako rajče, zakopnu, zbourám počítače, ty se všechny rozbijí, v důsledku vypadne proud v celé firmě, a ta pak celá zbankrotuje..." Je to sice s podivem, ale funguje to. Tím, že přeženete obavy, získáte nadhled nad situací.
- Choďte se svým dítěte mezi lidi a užívejte si, že jste rodičem schopným zvládat i ty nejnáročnější životní výzvy. Ukažte okolí, že své dítě milujete bez podmínek, takové jaké je.
"Vyrovnat a smířit se s osudem rodiče postiženého dítěte je náročný a dlouhodobý proces. Často trvá i celý život. To, že vám jsou pohledy ostatních lidí nepříjemné, může upozorňovat na fakt, že se vaše srdce ještě nedokáže v některých ohledech smířit se životním údělem. Nebojte se v takových případech hovořit o tomto tématu s partnerem, blízkými či odborníkem," uzavírá Aneta Stolzová.
zdroj: spokojenedeti.cz
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Bratranec a sestřenice: Je to incest?
Miminko Brianna: Příběh, který otřásl světem
Stát nám zasahuje i do sexu. Co všechno reguluje?
Projekt Spokojené děti
V březnu odstartoval celonárodní projekt Spokojené děti, zaměřený na pomoc rodinám, které se starají o handicapované či jinak znevýhodněné dítě. Jeho cílem je denně přinášet online informace, rady, tipy, diskuse a vzájemné sdílení zkušeností rodičů. Přidanou hodnotou projektu je rozsáhlá kontaktní mapa zařízení a služeb právě pro postižené děti. Tváří projektu se stala zpěvačka Ilona Csáková.
"Zjištění, že v tom lidé nejsou sami, je pro mnoho z nich velkým přínosem a úlevou. Mým hlavním cílem je, aby byl projekt optimistický a přínosný. Aby rodinám dodal sílu a informace. Protože postižení nemusí vždy znamenat handicap," říká novinářka Aneta Stolzová z Prahy, zakladatelka projektu Spokojené děti, která je sama maminkou postižené holčičky.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
