Ve třiceti jsem pořád panna
Eliška loni oslavila 30. narozeniny. A teď netrpělivě čeká na svůj svatební den. Den, kdy novomanželovi - konečně - odevzdá své panenství. Jak k tomu dojde, že se mladá žena dobrovolně vzdá na tak dlouho sexuálního života?
Eliška loni oslavila 30. narozeniny. A teď netrpělivě čeká na svůj svatební den. Den, kdy novomanželovi - konečně - odevzdá své panenství.
Jak k tomu dojde, že se mladá žena dobrovolně vzdá na tak dlouho sexuálního života? Kvůli víře? Kvůli ideálům? Z nedostatku příležitostí? U Elišky to bylo od každého trochu. Toto je její příběh.
O "těch věcech" se nemluví!
Narodila jsem se v malé vesničce na jihu Moravy. Víra pro mě byla odmalička přirozenou součástí života. Věřili táta s mámou, babičky a děda, teta, sestřenice, bratranci... V neděli jsme chodili do kostela a potom se celá široká rodina sešla u jednoho stolu na slavnostní oběd. Leckdy nás tam bylo přes dvacet. Dospělí si povídali, my děti si hrály... Bylo to idylické dětství. Akorát, že o "těch věcech" se u nás prostě nemluvilo.
Čtěte také: Ta knížka - no fuj! Jsou na ní nahatí lidé!
Když jsme se v sedmé třídě učili ve škole v biologii člověka o lidském rozmnožování, táta se strašně rozčiloval. A když jsem chtěla jít na besedu o bezpečném sexu, nejenže mi to zakázal, ale osobně si šel do školy stěžovat.
Bylo nás tehdy víc, kdo na besedu nesměli, a tak mi to nepřišlo nijak zvláštní. Sex před svatbou byl prostě nemyslitelný, jakékoli prostředky ochrany před otěhotněním tabu. Jako panna s touhle výbavou jsem dorazila v devatenácti letech na univerzitu do Brna. To byl přímo kulturní šok!
O co, že ji nedostaneš do postele!
Jasně, že na mě ostatní holky koukaly jako na zjevení! Byla jsem sexem naprosto nedotčená. A z toho, co o něm vyprávěly, se mi dělalo nanic. Byla jsem vyplašená a první dva roky jsem se klukům vyhýbala.
Doporučujeme: Skandál: Manželé měli sex v porodnici!
Až ve 22 letech, ve třetím ročníku - a pod vlivem alkoholu - jsem málem o panenství přišla. Ale... Když mě líbal, slintal při tom. Bolestivě mi mačkal prsa. Sahal mi hrubě mezi nohy. Vůbec se mi to nelíbilo, sex mi přišel prostě špinavý. Tak z toho nebylo nic.
Jak jsem byla ráda, když jsem později náhodou zjistila, že se kluci vsadili, kdo z nich mě dostane do postele! Nakonec nevyhrál nikdo... Univerzitu jsem končila ve 24 letech, pořád čistá jako lilie. To už mi ale trochu vadilo.
Pannou bez vlastního zavinění?
Pak jsem potkala kluka, s nímž nám opravdu fungovala chemie. Líbání a hlazení bylo krásné, ale když došlo na sex, bránila jsem se: "Až po svatbě!"
"Ty seš ještě panna? V osmadvaceti?" vyděsil se. "To přece není normální!" Rozešel se se mnou ještě ten večer. A pak plynuly měsíce, roky...
Možností bylo stále méně, čekat na toho pravého ve třiceti je už poněkud pozdě. Hodně jsem o všem přemýšlela. Kde je chyba? V mužích? V mé výchově? Ve mně? Třeba mám opravdu zbytečné předsudky, neměla bych slevit ze svých ideálů? A bude mě ještě někdo vůbec chtít?
Jenže pak přišel muž, který má stejné názory. Je trpělivý, pozorný, laskavý, prostě úžasný. Váží si toho, že jsem počkala, aby byl můj první. Na jaře se chceme brát. Svatba bude v kostele. A ať už mě o svatební noci čeká cokoli, jsem ráda, že jsem na počkala a že to bude s tím pravým.
Jaký je váš názor? Má smysl chránit panenství pro manžela? Ocení to dnes vůbec někdo? Nebo jde jenom o zastaralý přežitek? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Jsem ta druhá. Ta, která miluje tvého manžela
Válečná fotografka: Nejhorší je vidět umírat děti
9 známek blížící se demence: Bez ohledu na věk
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
