reklama

"Měl bys umřít!" řekla máma ochrnutému synovi

Když mu přála smrt, byla to nejtemnější chvíle v životě Joan Pistoriusové. Její ochrnutý syn Martin ležel už léta bez hnutí a zdálo se, že vůbec nic nevnímá. Dnes je ženatý a šťastný.

Foto: Martin Pistorius / Google+

Byla to snad ta nejtemnější chvíle v životě Joan Pistoriusové. Její ochrnutý syn Martin ležel už léta bez hnutí a zdálo se, že vůbec nic nevnímá.

"Matka na mě hleděla, oči přetékající slzami. Přál jsem si ji utěšit, vstát ze svého kolečkového křesla a opustit skořápku těla, která způsobila tak mnoho bolesti," vzpomíná Martin Pistorius. "Musíš zemřít. Měl bys zemřít, řekla pomalu. Když to vyslovila, jako by svět okolo odplul někam daleko. Odešla  a nechala mě samotného v tichém pokoji. Toužil jsem její přání splnit. Přál jsem si ukončit svůj život."

Doporučujeme: David, chlapec z bubliny: Život strašnější než smrt

Až o mnoho let později dokázal svojí mamince odpustit. Pochopil, v jakém zoufalství byla ta slova vyřčena: "Pokaždé, když na mě pohlédla, viděla jen přízrak, který zbyl z jejího kdysi zdravého syna."

Jako rána z čistého nebe

V lednu 1988 začalo dvanáctiletého Martina bolet v krku, tak odešel dřív ze školy. Už se do ní nevrátil. Postupně přestal jíst, většinu dne prospal a kvůli velkým bolestem odmítal chodit. Chřadl na těle i na mysli. Zapomínal zalít milované bonsaje, nepamatoval si tváře svých nejbližších. Jeho svaly atrofovaly, končetiny se stáhly ve spastických křečích, z pokroucených rukou a nohou se staly pařáty. Nakonec upadl do komatu.

V průběhu několika týdnů zůstala z postiženého chlapce jen troska, a nikdo z lékařů nedokázal zjistit proč. Žádná léčba nezabírala. Degenerativní neurologická porucha upoutala Martina na lůžko, zcela uzavřeného v pasti vlastního těla. Skončil ve vegetativním stavu, neschopný reagovat, mluvit, hýbat se.

Na infekci mozku, kterou trpěl, neexistoval lék. "Má myšlení tříměsíčního dítěte," oznámili lékaři zdrceným rodičům. Poslali ho domů umřít.

 

V pasti vlastního těla

Přesto se Rodney a Joan Pistoriusovi nevzdali. Věřili na zázrak. Táta ho krmil, koupal, v noci vstával po dvou hodinách, aby chlapce otočil v posteli kvůli proleženinám, ráno ho oblékl a vezl do speciálního stacionáře pro postižené. Když už nemohl, vystřídala ho máma.

Čtěte také: Vědomě si pořídili postižené dítě: Mají na to právo?

Po dvou letech se Martin začal probouzet. Postupně přicházel k sobě. Vnímal, co se děje okolo, ale nedokázal reagovat. Jeho fungující mozek byl zaživa uvězněn v nehybném tělel. Z televize zaregistroval zvolení Nelsona Mandely, smrt princezny Diany. Okolo něj ubíhal život, zatímco on bezmocně ležel, neschopný se pohnout, usmát, poděkovat... Jako by ho zalili do betonu.

Žil v pasti jen se svými myšlenkami. Bál se samoty. Nesnášel fialového dinosaura Barneyho, kterého mu pouštěli v televizi. Nemohl si říct, že čaj je příliš horký. Sledoval, jak rodina okolo něj žije. Děsil se jejich odjezdů na dovolenou, toho, že budou mít nehodu a už se k němu nikdy nevrátí. Byl k smrti vyděšený. Často uvnitř plakal a byly chvíle, kdy by nejraději se vším skoncoval. Nemohl.

"Byl jsem plně při vědomí. Věděl jsem, kdo jsem. Bylo mi devatenáct, a cítil jsem se jako duch. Lidé se koukali skrz mě a já nemohl udělat gesto ani zvuk, abych na sebe upozornil," vzpomíná. "Jen jediný člověk uvěřil, že jsem při vědomí, moje terapeutka Virna van der Walt, která mi dělala vonné masáže. A ta nakonec přesvědčila rodiče, aby se pokusili se mnou komunikovat."

Naděje, láska a víra

Zpočátku to šlo pomalu, první záškuby hlavy, mrkání, úsměvy... Pak mu rodiče dali počítač, umožňující komunikaci přes hlasový syntetizér. Ten ho vrátil do života. Postupně se začaly vracet i některé tělesné funkce, a tak dnes může Martin hýbat hlavou i rukama.

Zaujme: Parazitující dvojče aneb Bratr v břiše, sestra v hlavě

V roce 2008 se zamiloval do Joanny, přítelkyně jeho sestry Kim. Poznal ji přes internet. Napřed si začali psát, poprvé se osobně setkali až po několika měsících. Byla to ona, kdo začal mluvit o společném životě. Nemohl uvěřit svému štěstí. Vzali se o rok později. "Je to chytrý a fascinující muž," obdivuje ho manželka. "Rozčiluje mě, když mě lidé považují za pečovatelku. Nejsem jeho chůva, ale žena. Má neuvěřitelnou mysl, stále se od něj něčemu učím."

Martin stále potřebuje pomoc. Jeho koordinace není dokonalá, nemůže mluvit bez pomoci počítače a pohybuje se jen na kolečkovém křesle. Přesto je šťastný. "Joanna mě miluje takového, jaký jsem. Probouzet se vedle ní, moct pracovat a studovat - to pro mě bylo dlouhá léta zcela nepředstavitelné," uvedl pro Daily Mail.

Pár nyní žije v Anglii, kde Martin pracuje jako webový designér. Známý je však díky knížce Ghost Boy, v níž popsal svůj neobvyklý život. "Trvám v životě jen na třech věcech. Víře, naději a lásce - a láska je ta největší z nich," uzavírá svůj neuvěřitelný příběh.

úvodní foto: Martin Pistorius / Google+

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Dvě sestry v jednom těle: Chceme manžela a dítě. Každá!

Děsivé černooké děti bez bělma: Odkud jsou? Co chtějí?

Démoni sexu existují: Succuby a incubové v lidské kůži

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama