reklama

Proměna: Na mateřské nezahálejte, vyplatí se vám to!

Jednatřicetiletá maminka Lucka je akční žena mnoha zájmů a aktivit. Stejně takový je i její manžel a zjevně i přátelé, kterými se rádi a často obklopují. Přesto se ráda proměnila v nevinnou princeznu, chcete-li elegantní dámu. Obě role jí moc slušely! Co říkáte?

Foto: Ondřej Košík

Jednatřicetiletá maminka Lucka vystudovala Pedagogickou fakultu UK, angličtinu pro první stupeň. Pracovala v personální společnosti, kde se seznámila s přítelem. Vychovávají sedmiletého Olivera,  kterého má Lucie z předchozího manželství, roční Natálku a čekají třetí miminko. Lucie je akční žena, hraje na housle, maluje, fotí, běhá a studuje jazyky.

Lucko, jste taková aktivní rodina. Co všechno děláte?

Do nedávna jsem hrála v kapele Mirka Kemela, před měsícem jsme křtili CD Krajem šel anděl. Je to takový akordeon folk, výborná hudba i texty. Přítel je muzikant tělem i duší, kapele dělá aranže. Společné máme také malování. Malujeme akrylem. Když jedeme na dovolenou, všechno vozíme s sebou - děti, stojany, barvy. V současné době dokončuji  ilustrace k básnické sbírce, která by měla být začátkem roku vydaná pod názvem Krok do neznáma.

Na mateřské jsem si oblíbila také focení, fotím hlavně děti, stylizované portréty, kopie slavných obrazů. Brzy si budu dělat fotografické kurzy. Studuji ruštinu, každý čtvrtek chodím do jazykovky, teď zrovna dělám státnice a ráda bych si dodělala i francouzštinu, kterou jsem kdysi začala. Přece žena, co je doma, nebude jenom sedět na pískovišti. Musí si něco vymyslet. Také se snažím o teplé večeře, ale chci žít i svůj vlastní život. Děti jsou fajn, ale nesmí nám vzít to, co jsme předtím měli rádi.

NA VÍCE FOTEK SE PODÍVEJTE DO GALERIE!

Jak to stihnete?

Mám podporu rodiny. Oliverek se narodil, když jsem byla ve třetím ročníku na vysoké. Takže jsem studovala s ním, a to bylo denní studium. Moje babička vozila Olivera, já ho vždycky nakojila mezi přednáškami. Je fakt, že vždycky tam ta rodina musí být. Mám titul Mgr., ale říkám, že M má moje babička, g má moje tchýně a r má moje maminka, které všechny hlídaly. Není to jen moje zásluha. Rodina je základ. A přítel je skvělý chlap pro život.

Kde se berou skvělí chlapi?

On se asi někde vyskytl. Zrovna ve stejné době jsme byli na stejném místě. Maminka mi říkala, že tu pravou půlku někde na světě má každý člověk. Ale říkala: „Víš, Lucinko, on třeba nastupuje někde na loď v Bombaji." A najednou přišel on.

A hned jste věděli, že patříte k sobě?

Natáčeli jsme spolu video pro kamaráda a on pak na měsíc odjel do Jižní Ameriky. A když jsme se ten měsíc neviděli, tak nám to nějak došlo. Bylo to hodně romantické. Člověk to vidí ve filmech a říká si, jak je to hezké, že by to chtěl někdy zažít. A pak to najednou přijde. Samozřejmě, každodenní život je plný zajetých rituálů a stereotypů, ale stojí za to. Mám kamarádku, ta není úplně romantický typ a její manžel ano. Takže když jsou u moře, tak on se jde sám projít podél pláže a ona si jde lehnout. Takhle jim to vyhovuje. No a my se procházíme po pláži spolu.

Hodně cestujete?

Snažíme se. Milujeme moře a hory. Jezdíme a malujeme. Přítel je členem mužského výtvarného seskupení Polykalo, každý rok někam vyrážejí a následně mají výstavy.  A teď nejel s klukama, ale se mnou, a místo výstavních síní máme pokoje plné obrazů. Jeden hlídá děti a druhý maluje.

Je úžasné, že máte tak velkou rodinu a oba si ještě pěstujete své koníčky

Je důležité si nechat své zájmy, nebo si vymyslet něco jiného. Třeba běh. Dříve jsem běhávala, ale nic moc. Teď jsem zjistila, že Naťa nejlépe spí, když s ní chodím podél Vltavy. Tak jsem začala běhat. A je to super, ona hodinu a půl spí a já můžu jíst, co chci, protože kalorie spálím. Běh je droga. Přítel běhá maratony, já zatím jen půlmaratony. Baví mě i pilates. Je skvělé a myslím, že ženy v našem věku by už měly něco dělat, protože nás začíná všechno bolet.  A záda nás bolí z toho, že nemáme břišní svaly.

Během těhotenství jste také cvičila?

Jasně, chodila jsem do Studia pro ženy, natočila jsem s nimi DVD pro těhotné. Je to skvělé studio v centru. Věnují se ženám po všech stránkách. Můžete tam chodit před porodem, po porodu, dávat tam děti na hlídání, snižovat váhu. Jejich patronkou je mimo jiné Tereza Kostková. Naučila jsem se tam spoustu důležitých věci, například jak správně dýchat, pro porod je to důležité. A pokud chcete rodit dál a dál a mít z toho dobré zážitky, tak pro to musíte něco udělat. Ne jenom ležet doma a dívat se na seriály a pak říct: „Jé, už to přišlo?, A co mám dělat??"

ZDE SE PODÍVEJTE DO ZÁKULISÍ PROMĚNY!

Takže jste byla na porod připravená?

Ano, prošla jsem všechny předporodní kurzy. A porody byly krásné.

Jak probíhá krásný porod?

Tak, že u toho posloucháte Jamieho Culluma, jste na míči, dáváte si sprchu a pak přijdou a řeknou: „Rodíte a nestihneme ani epidural." Vy řeknete, že ho chcete. A oni, že to nestíháme, a na třetí zatlačení už je venku. A je to. Obě děti se narodily takhle rychle. Rodila jsem v Podolí, nejlepší porodnice. Jinam nejdu. Je tam skvělý personál a výhled na Vltavu.

Bála jste se prvního porodu?

Strašně. Chtěla jsem rodit do vody, ale jeden náš známý říkal, že nejsem kytovec. Během porodu si nakonec uvědomíte, že se nebojíte o sebe, ale o to miminko. Dýcháním jsem se dostala do stavu, že jsem přestala slyšet, nic mě nebolelo, nic jsem necítila. Člověk se toho nesmí bát. A pokud je člověk pozitivně naladěný, tak všechno přežije. Nejvíc se bojíte neznámého.

Podruhé už jste se tedy nebála?

Také ano. Ale jak se to rozběhlo, tak všechny obavy šly stranou a dělala jsem všechno pro to, aby Naťa šla správně na svět. V tu chvíli zapomenete na sebe a myslíte jenom na to miminko. Přítel tam byl se mnou. Je fajn to prožít spolu a mít tam někoho, komu věříte.

A s malým Oliverem jste pokračovala ve studiu...

Půl roku jsem byla doma, jenom jsem kojila. Moc jsem se těšila do školy. Pak jsem byla totální premiantka, měla jsem vzorné domácí úkoly z matematiky, geometrie, všechno. Člověku to dává sílu. Někdo si myslí, že ubere, ale to je blbost. Najednou máte priority a víte, že si musíte naplánovat čas a využít ho efektivně.

A na tu další mateřskou se vám chce?

No pár let ještě doma budu, protože mám ten fotografický projekt. Musím teď dodělat tu ruštinu, pak mám francouzštinu a fotografické kurzy. Ale pak se těším, že půjdu do práce. Myslím, že mateřská je dobrá v tom, že žena pozná, co vlastně chce. A může si udělat cokoli, jakékoli kurzy, rekvalifikace. Samozřejmě, musíme se věnovat dětem, ale musíme něco dělat i pro sebe. Kamarádka, vystudovaná ekonomka,  začala třeba dělat dorty. Baví jí to a asi se nakonec stane cukrářkou. A předtím nikdy nepekla. Znám ženy, které po mateřské neví, co dělat, protože všechno zapomněly. Takže moje rada je využít mateřskou na maximum.

Chtěla byste, aby děti také hrály na hudební nástroj?

Jistě. Nutit je budu. Oliverek tedy asi na bicí. Ale Natálka to má v sobě. Pořád doma posloucháme hudbu. Říkám, že děti by si měly zkusit všechno. Oliver chodí do lidušky na hudebku, na výtvarku, na judo, na sportovky, ať si potom vybere. My přece také v životě zkoušíme spoustu věcí a pak si vybereme, co nám nejvíce sedí.

Jste pořád tak příjemně naladěná?

Čím jsem starší, tím víc se raduji z maličkostí. Jsem romantická duše. Vidím mlhu a všude listí a říkám si, ten podzim je tak krásný. Nebo, super, bude zima, vezmu si konečně tu svojí novou šálu, na to jsem se těšila celé léto. Ze všeho se dá brát radost a energie. A ano, děti energii berou, ale hlavně dávají.   

Babičky v Lucčině rodině fungují výborně. Takže jedna nesměla chybět ani na proměně: Babička Ludmila

Těšila jste se dlouho na vnoučata?

Dlouho, sama jsem pozdě začala, tak mi to děti vrátily. Syn měl první dítě ve 33 letech. Vnoučata si užívám. Vlastně se tím realizuji, vnáším tam něco, co dnes mají mladí jakoby zprostředkované. Mám to pořád v sobě a potřebuji to dostat ven. Říkají mi, že když  jsem s dětmi, tak se nevedou řeči, ale kydy, kydy…

Vídáte se často?

Ano, jsem s nimi moc ráda. Tím, že podnikám, si můžu čas řídit sama.

Vy jste takhle aktivní?

To jinak nejde, dělám ekonomiku, účetnictví, audity.

A ještě sportujete.

Ano, my všichni. Nedávno mě postavili na brusle. Viděla jsem, jak se všichni těší, že sebou třísknu. Nene... jsme děti ze vsi, já hrála i hokej. Pocházím z Posázaví od města Sázavy. Pořád tam jezdíme, máme tam chatičku.

Září z vás optimismus a radost ze života...

To věřím. Protože jsem se tak rozhodla. Před deseti lety jsem prodělala únavový syndrom a to mě tenkrát nastartovalo zpátky. Stačí se rozhodnout, všechno se dá rozhodnout. Jenom dýchat se musí.

Jste spokojená, jakou si syn vybral ženu?

Do Lucky jsme všichni zamilovaní, já se úplně vidím, jak jsem také takhle stíhala. Takové lidičky uznávám. Pak třeba padne, ale všechno funguje.

Speciální projekt proměn jsme pro vás připravili ve spolupráci s VZP. Maminky, které své novorozené děti zaregistrovaly právě k této zdravotní pojišťovně, měly možnost přihlásit se a zkusit štěstí v našem projektu.

Ve VZP výbavičce najdete plno výhod - užitečné rady na DVD Sestry v praxi, zajímavé bonusy od partnerů projektu a slevové kupóny na produkty a služby. VZP výbavičku získáte za registraci vašeho děťátka u VZP ČR. Vaši volbu vám oplatíme nadstandardním přístupem a kvalitní péčí. Informujte se na www.vzpvybavicka.cz nebo na Facebooku.

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama