reklama

Naučte se odpouštět. Prospějete hlavně sami sobě

Tím že někomu odpustíte to, co provedl, neprokazujete službu jen jemu, ale především sami sobě.

Foto: Thinkstock

Zavrhnout někoho a začít ho nenávidět je strašně snadné. Odpustit mu je mnohem těžší. Pokud si ale myslíte, že svou nenávistí potrestáte toho, kdo vám něco provedl, jste na omylu. Trestáte totiž hlavně sebe.

"Už ani nevím, co přesně se tehdy stalo. Je to už deset let, co Barbora prozradila nějaké moje tajemství, a já jsem ji začala z duše nenávidět. Zklamala mě a najednou mi bylo úplně jedno, že jsme spolu prožily celou střední i vysokou školu, svoje první lásky i starosti a byly jsme pořád všude spolu jako sestry, stačilo málo a já jí totálně vymazala ze svého života a na její omluvy nereagovala," vypráví osmatřicetiletá Marie. 

"Přestala jsem jí úplně volat a psát, a to i přes to, že mi strašně chyběla. Strašně často jsem na ni myslela, přemýšlela, co dělá, a když se mi něco stalo, ať už dobrého nebo špatného, skoro vždycky jsem si jako první vzpomněla na ni, že jí bych se s tím měla svěřit. Ale pořád jsem měla za to, že když mi ona ublížila, nemůžu na ni přece být najednou milá, nebo se snad dokonce doprošovat. Ona to přece celé zavinila…

Desetiletá nenávist

Tenhle přístup mi vydržel dlouhých deset let a nezlomilo mě ani to, že jsem se doslechla, že se bude vdávat, že čeká jedno dítě, pak druhé. Až před těmito Vánocemi jsem na Facebooku přes jednoho našeho společného známého uviděla její fotku, jak běží nějaký maraton na pomoc proti rakovině prsu. Po krátké detektivní práci jsem zjistila, že se účastní takových akcí z prostého důvodu - sama totiž onemocněla.

Okamžitě jsem jí přes Facebook napsala krátké přání k Vánocům s tím, že mi moc chybí. "Ty mně taky," odepsala obratem. Za týden jsme se sešly a všechno bylo zapomenuto. Padly jsme si do náruče, obrečely to a pak si jedna přes druhou vyprávěly novinky z posledních let. Teprve to, že jsem si uvědomila, že mi má drahá kamarádka může zemřít, aniž bych ji ještě někdy viděla, mi pomohlo otevřít oči. Došlo mi, že jsem se kvůli nějaké malichernosti na dlouhou dobu a dobrovolně připravila o člověka, kterého v životě potřebuju."

Co z toho plyne?

Když vám někdo ublíží, samozřejmě to bolí a vy na to musíte nějak reagovat. Pokud je to někdo, s kým nemáte žádný hezký a hluboký vztah, nebo vám snad dokonce ubližuje soustavně, prostě se s ním přestanete stýkat a život ani jednoho z vás to moc nezmění. Když vám ale vaše blízká kamarádka nebo třeba vlastní matka najednou udělá něco, co byste od ní nečekala, co vás překvapí, protože se toho nikdy dřív nedopustila, je třeba nad tím trochu víc přemýšlet bez ohledu na to, jak moc je věc vážná.

Začít nenávidět je totiž strašně jednoduché, ale následky vás potom budou provázet klidně i každý den a celý život. Budou vám chybět hezké chvíle, které jste s tím člověkem zažila, vaše společné aktivity, ale třeba i jeho vtipy nebo smích. Po blízkém člověku najednou vznikne díra, kterou pocítíte, i když se tomu ve vaší náhlé nenávisti tolik bráníte. 

Tu díru si v sobě neustále ponesete, bude vás tížit v hlavě i v břiše. Pořád budete mít pocit, že je tu něco nedořešeného, a kvůli tomuhle tabu si dokonce vážně můžete způsobit zdravotní komplikace. Může vás z toho začít pravidelně bolet hlava, potkají vás problémy se zažíváním, stavy úzkosti, deprese a podobně.

Zbavte se deprese: Odpusťte

Přitom na to všechno existuje tak jednoduchý lék: Odpuštění. Nenechte se však zmást – to, že někomu odpustíte, neznamená, že zapomenete na to, co provedl, nebo že tím jeho chování dokonce schválíte. Vůbec ne. Jen prostě přijmete fakt, že se to stalo, a přestanete na jeho průšvih myslet.

Jestli máte pocit, že by z toho dotyčný přece strašně snadno vyvázl, pak to berte čistě sobecky. Odpustíte, abyste se sama cítila líp. Můžete z toho vyvodit nějaké důsledky, například že určité věci nebudete kamarádce říkat nebo že se s nevěrným partnerem rozejdete, ale nevyhodíte ho hystericky z bytu a jeho věci nebudete pálit v popelnici. Tuhle zášť byste si totiž v sobě nesla dál a věřte, že by se podepsala na každém vašem dalším vztahu.

Čtěte také: Láska v 80: Dojemné video, které bourá internet

Jak už jsme naznačili výše, zároveň je dobré zvážit, zda šlo o náhodu, o omyl, nebo dotyčný takový je. Pokud se stalo poprvé, že kamarádka vyzradila vaše tajemství, nemusíte ji hned považovat za drbnu non plus ultra. Možná se jen omylem prořekla nebo nevěděla, že to, co jí svěřujete, je tak tajné. Jak tohle spolehlivě poznat? To samozřejmě není jednoduché a hodně záleží na vaší intuici. Řiďte se ale tím, co už o tom člověku víte. Pokud je jinak vzorem ctnosti, pravděpodobně šlo o nedorozumění. Říká se totiž, že co se stane jednou, už se znovu stát nemusí. Ale co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.

Jak se naučit odpouštět?

Odepsali jste někoho kvůli tomu, že vám něco provedl, a teď cítíte hořkost, zášť, nebo dokonce smutek a máte problém věřit jiným? To je první signál, že byste nad problémem měli mávnout rukou a odpustit. Britský časopis Red sestavil několik kroků, jak vám to půjde snadněji:

  • Myslete na sebe: To, že v sobě ponesete zášť, hořkost a nenávist, vás bude psychicky i fyzicky ničit, ale tomu, kdo vám ublížil, to nic neudělá. Je to tedy nejen zbytečné, ale také nesmyslné.
  • Buďte empatická: Zkuste se na celou záležitost podívat zeširoka a z nadhledu. Zkuste ji nevytrhávat z kontextu a zjistit, jaké byly její okolnosti, co ji mohlo ovlivnit a zapříčinit. Nejednaly zúčastněné osoby ve stresu? Nebyly pod tlakem? Nemohlo to být pouhé nedorozumění nebo nevědomost?
  • Nesuďte: Každý máme jiné morální hodnoty, a přesto nikdo z nás není jen špatný nebo jen dobrý. To, co jeden považuje za nepřijatelné, může druhému připadat úplně běžné nebo bezvýznamné a naopak.
  • Pamatujte: Všichni jsme jen lidi a lidi dělají chyby. Často je dokonce dělají neúmyslně, aniž by tím chtěli někoho poškodit, a často svých chyb dokonce litují.
  • Nechte to být: Odpuštění neznamená, že někomu prominete. Znamená to, že sami sobě dovolíte posunout se dál, a to je velmi osvěžující a osvobozující. Navíc, když už nemůžete získat kontrolu nad chováním druhých, právě jste ji získali alespoň sami nad sebou.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nechci být jako moje matka. Jenže jak to udělat?

Rozvádíte se? Návod, jak to udělat co nejpříjemněji

Problém s přehnanými emocemi? Víme, jak se je odnaučit

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama