15 šokujících věcí, které jste o svatbě určitě nevěděli

Svatební zvyky a rituály se mění skoro stejně rychle jako počasí. Navíc jsou zcela odlišné nejen v každé zemi, ale často stačí jen přejet do sousedního města nebo kraje. Přinášíme vám to nejzajímavější, co jste o svatebních zvycích rozhodně ani netušili.

1) Zatímco například muslimové dnes velmi urputně dbají na to, aby jejich nevěsta byla pannou, což má často za následek to, že se ženy vlastnoručně zašívají, aby je manžel nezavrhl a nevyhnal, tak v arabských kmenech to kdysi dávno bylo přesně naopak. Ještě zhruba v desátém století tam bylo panenství nevěsty nežádoucí a žádný muž o neposkvrněnou ženu či dívku nestál. A když ženich zjistil, že jeho nastávající žena je ještě pannou, bylo zcela v pořádku, že ji hanlivými slovy zapudil.

2) Něco podobného platilo i mezi Slovany, ovšem od desátého století se situace radikálně změnila, a dívku, která při svatbě nebyla pannou, začali veřejně nazývat "zmrhalkou" a dostala přísný zákaz ukazovat se na veřejnosti s nepokrytou hlavou. Někde jí dokonce násilím ustřihli cop a zavázali hlavu šátkem, načež musela před zraky celé vesnice po kolenou přelézt přes nasypaný štěrk smíchaný s pohankou.

3) Kmeny nomádských Oguzů zase ctili takzvanou svatební cenu. Když člen jednoho rodu požádal o ruku ženu z druhého rodu, musel nejprve zaplatit tuto cenu, což byl většinou určitý počet velbloudů. Jakmile podmínku splnil, vstoupil ženich do příbytku rodiny nevěsty a bez okolků se jí zmocnil, a to za přítomnosti členů rodiny, kteří aktu přihlíželi.

Podívejte se na 5 svatebních tanců: Pobaví i dojmou!

4) U starých Slovanů zase bylo normální, že se dívky i mladí muži před svatbou pravidelně zúčastňovali slavností uctívajících kulty přírodních bohů. Taková oslava probíhala v přírodě, kde se vykonávaly nejrůznější pohanské rituály završené hromadným sexem. Věřilo se, že si tím mladé páry zajistí plodnost, zdraví a spokojenost.

Církev pak tyto zvyklosti zatrhla, nařídila souložit jen za účelem zplození potomků a místo těchto svátků vymyslela vánoce a velikonoce.

5) V 11. století zase nevěsty dbaly na afrodiziakální rituály. Dívka se například nechala natřít medem a potom se položila do zrn obilí, která se na ní nalepila. Zrníčka potom z těla posbírala a přidala je do těsta, z nichž potom ženichovi upekla pečivo.

6) Jindy těsto připravila z vajec, které jí matka rozbila o holá záda a nechala po nahém těle stéct do připravené nádoby. Ještě o něco horší byla příprava jídla, do kterého se přidávala nevěstina menstruační krev.

7) V 17. a 18. století se například na Slovensku konaly takzvané trhy na nevěsty. Děvčata se shromáždila na náměstí a muži si vybírali. Jakmile našli tu pravou, rovnou si ji odvedli do kostela a vzali si ji. Podobně, ovšem o něco pomaleji to probíhalo v Rumunsku. Na tržišti ale dívky od mužů dostaly perníkové srdce, které si potom až do svatby vystavily za okno, aby bylo vidět, že jsou zadané.

8) Obzvlášť v urozených rodinách často probíhaly sňatky, které domluvili rodiče, ať už z majetkových či mocenských důvodů. Často si tak dívky braly pány v letech, ale i naopak. Pokud byl ženich ještě dítě, měl právo první noci s nevěstou jeho otec. A vlastně se o ni takto "staral" až do chlapcovy plnoletosti.

Hollywoodské celebrity: Komu manželství vydrželo hodiny, komu pár dní?

9) Bílá barva byla až do 16. století považovaná za barvu smutku! Místo ní se tedy na nevěstiny šaty používala žlutá, nebo také červená.

10) Bílé svatební šaty se staly tradicí až v roce 1840, kdy si je na svatbu oblékla anglická královna Viktorie.

11) Nevěsty i ženichové dříve v předvečer svatby podstupovali očistnou koupel, takzvané "parení". Dívky nevěstě rituálně rozpletly vlasy, připravily jí koupel a umyly ji. Ženicha zase kamarádi důkladně ostříhali a oholili. A samozřejmě se u toho důkladně popíjelo. Odtud tedy zřejmě pochází význam dnešního "jdeme pařit", coby označení odchodu na večírek.

12) Také o zvycích týkající se svatební noci by se dalo dlouze vyprávět. Například u východních Slovanů rozbíjel ženich po prvním pohlavním styku džbánek o zeď, aby dal veřejnosti najevo, že svatební noc byla úspěšně završena. Někteří místo rozbití džbánku raději stříleli bambitkou z okna - vyšlo to levněji.

13) Občas se také stávalo, že svatební hostina po obřadě probíhala na dvou místech - rodina ženicha hodovala v jeho místě bydliště, známí nevěsty zase v domě její rodiny. Manželé dokonce po svatbě dál žili odděleně a fungovali jen na bázi vzájemných návštěv. Má to dokonce odborný název - takzvané dislokální manželství.

14) Hodně rozšířeným a dlouho dodržovaným zvykem bylo, že nevěsta při svatební hostině vůbec nic nejedla, a to i přesto, že byla vždy obsluhována jako první. I ta nejchutnější jídla schválně odmítala a po celou dobu hostiny před sebou měla talíř otočený dnem vzhůru.

15) Věděli jste, že až do padesátých let dvacátého století byly povoleny výhradně jen církevní sňatky? V padesátých letech byla naopak nařízena povinnost občanských sňatků na úřadě. Pokud jste chtěli mít svatbu v kostele nebo kdekoli jinde, museli jste absolvovat obřady dva. Tenhle "blázinec" přitom platil až do roku 1992.

Další zajímavosti najdete v knize Historie svateb, jejíž autorkou je Eva Jančíková, a kterou vydalo nakladatelství Epocha.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Nevěra jako recept na šťastné manželství? Jak pro koho

Porno škodí erekci. Muži po něm "schlípnou"

Nikdy nebudu mít vnoučata? Jedina dcera je lesbička!

 

Centrum.cz | Atlas.cz 1999 – 2014 © centrum holdings O nás | Všechny služby | Volná místa | Reklama | Propagace podnikání | Všeobecné podmínky | Cookies | Nápověda

Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků je bez souhlasu centrum holdings zapovězeno.