Manželka mě pořád sleduje. Není to už stalking?

Jsme spolu už patnáct let, ovšem poslední dva roky jsou naprosté peklo. Když manželka zjistila, že se scházím a píšu si s jinou, začala být posedlá mým kontrolováním. Můžu si za to sám, ale dlouho už to nesnesu. Co mám dělat?

Foto: Isifa

6. 5. 2013

Jsme spolu už patnáct let, ovšem poslední dva roky jsou naprosté peklo. Když manželka zjistila, že se scházím a píšu si s jinou, začala být posedlá mým kontrolováním. Můžu si za to sám, ale dlouho už to nesnesu. Co mám dělat?

Nikdy jsem manželce nevěrný nebyl. Maximálně jsem s někým trochu flirtoval, ale vážně o nic nešlo. Ani s tou ženou, se kterou mě "nachytala". Jen jsme si psali a dvakrát zašli na skleničku vína. Flirtovali jsme spolu, byla to zábava, ale nechtěl jsem s ní spát, natož kvůli ní opouštět svoji ženu.

Je mi jasné, že když tohle řeknete manželce, na jejímž počítači jsem zcela hloupě nechal otevřený svůj e-mail s inkriminovanou korespondencí, zní to jako jedna velká výmluva, které by nevěřila ani ta největší naivka. Na druhou stranu žena přece věděla, že do té doby jsem vždycky byl jen s ní, o jiné jsem vážně nestál. Navíc kdybych byl profesionální nevěrník, takhle hloupě se neprozradím, že...

V každém případě mě od té doby žena neustále kontroluje. Když se musím zdržet v práci, schválně volá do kanceláře na pevnou linku, aby se ujistila, že jsem doopravdy tam, několikrát jsem ji přistihl, jak čichá k mému oblečení, zda z něj není cítit nějaký dámský parfém, když někde najde vlas, hned se mě přijde zeptat, s kým a kde jsem byl, přestože je klidně možné, že vlas je její vlastní. Vyslýchá nejen mě, ale i moje kamarády. Je schopná klidně zavolat lékaři a zeptat se ho, zda jsem u něj skutečně byl.

Čtěte také: Jak velkým problémem jsou každodenní hádky?

Už moc dobře vím, že kdykoli jdu do sprchy, rychle mi projede telefon a dřív i počítač. Nemám sice co skrývat, ale schválně už si počítač nechávám v práci, aby nemohla dělat závěry z pracovního mailu s nějakou kolegyní či klientkou, čehož je klidně schopná. Přitom nikdy dřív nežárlila, nerozumím tomu, jak se mohla takhle radikálně změnit.

Ale to není všechno. Představte si, že jsem ji už dvakrát nachytal, jak mě sleduje i venku! Poprvé, když jsme měli vánoční večírek od firmy, a podruhé, když jsem jí řekl, že jdu slavit narození kamarádova dítěte. Nejprve jsem ji zahlédl jen za oknem, jak nahlíží dovnitř do restaurace a kontroluje, co se tam děje.

Nejdřív mě ani nenapadlo, že by mě šla vážně takhle kontrolovat, tak jsem se lekl, že se něco děje, že se mi třeba nemohla dovolat, protože jsem neslyšel telefon, tak jsem hned vyběhl ven, abych jí pomohl pomoci, ale jakmile mě zahlédla, otočila se na podpatku a běžela pryč. Chápete to?

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Došlo mi, že šla vážně na kontrolu. Že mě šmírovala jak nějaký soukromý detektiv. Byl jsem vzteky bez sebe, na večírku jsem schválně zůstal o to déle a ráno jí za to pěkně vyčinil. A ona? Celou dobu jen mlčela. Neřekla ani slovo.

Podruhé, asi tři měsíce potom, se situace opakovala jen s tím rozdílem, že si troufla jít dokonce až dovnitř. Viděl jsem ji dvakrát, ale těžko říct, kolikrát mě špehovala, aniž bych si toho všiml, že?

Můžu vám říct, že si svojí dříve tak skvělé ženy přestávám vážit. Nedokážu už ji brát vážně, nechce se mi s ní mluvit, trávit čas. Beru ji spíš jako nemocného člověka. Taky někdy přemýšlím, zda ji vážně neposlat k doktorovi. Jenomže ji tam nemůžu dotlačit násilím, a pokaždé, když o něčem takovém začnu mluvit, ona zmlkne a tváří se, že jsem vzduch.

Co byste na mém místě dělali vy? Zpytovali byste své svědomí a dál se s ní zkoušeli udobřit, nebo byste se prostě sbalili a šli si po svých? To je ale hrozně těžké - máme dvě děti. Sice už nejsou nejmenší, ale stejně nechci žít bez nich...

Podobné příběhy i jejich možná řešení budou už zítra tématem pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.