Jan Zlatohlávek: Jak hloupá ženská o muže přišla
Máte ho čerstvě uloveného? Koho? Chlapa přece! A už jen přemýšlíte, jak si ho trochu ochočit, případně polepšit?
Máte ho čerstvě uloveného? Koho? Chlapa přece! A už jen přemýšlíte, jak si ho trochu ochočit, případně polepšit?
Jak si ho hezky pěkně zavřít do klícky, a ještě mu (pro jistotu) trošinku přistřihnout křidélka? Pak děláte možná osudovou chybu. Moudrá žena udělá pravý opak. Zaonačí to prostě tak, aby si do té klece zatoužil chlap zavřít ji…
Konečně ji našel…
Pět let mému rozvedenému kamarádovi Zdeňkovi trvalo, než si ji našel. Když jsem psal knížku Hledám štíhlou ženu o šílenostech internetového i jiného seznamování, vyměňovali jsme si u piva své historky. Řekl bych, že by Zdeněk mohl napsat velmi podobnou knihu, a jen to, že neumím dost dobře psát cizí příběhy, mne odradilo od krádeží některých z jeho milostných eskapád.
Však trpělivost růže přináší, jednoho krásného dne ji prostě našel. Jitka nebyla z těch žen, které potřebují muže jako sponzora, údržbáře či krotitele nenapravitelných spratků, měla dobré místo v dobré firmě, byt jako z reklamy a vzorně vychovanou studující dceru. Zdeňkova nová láska byla milá, chytrá, úhledná a něžná bytost s kladným vztahem k domácnosti i sexu. Jak jsem svého kamaráda od mládí znal, Jitka byla skutečným ztělesněním jeho představ. Vlastně i mých představ. Naštěstí dobří kamarádi si nezávidí, ale přejí…
Měla mě ráda, ale nějak moc!
Mé pozvánky na pivo Zdeněk odmítal s odůvodněním, že Jitka nemá ráda, když je z něj cítit alkohol. Chápal jsem, o to víc, když mi řekl, že se rozvedla s alkoholikem. Pak mi ale sám zavolal s odůvodněním, že je pivo naprosto nezbytné. Očekával jsem setkání s rozkvetlým a zamilovaným kamarádem, líčení postelových i gurmánských zážitků, byl jsem zkrátka připraven vše kamarádsky vyslechnout a sdílet.
Do hospody přišel neoholený, smutný muž, tak smutný, až jsem se ho lekl. "Tak už nejsem s Jitkou," řekl mi místo pozdravu. Na otázku, kdo od koho utekl, si Zdeněk při pití prvního piva na jeden zátah jen poklepal na svoji hruď, a pak objednal panáka, byť jsme spolu nikdy pivo s jiným alkoholem nemíchali.
"V pátek jsem s Jitkou měl první rande, v sobotu mě představila dceři a v neděli jsme šli na oběd k rodičům. Snad každou hodinu mi volala do práce. Jen tak, aby mě slyšela. Mezitím očekávala, že jí ještě budu volat já. Nebo aspoň psát esemesky. Po týdnu naplánovala společnou dovolenou a začala mi kupovat košile. Po dvou týdnech mi vážně předkládala návrhy na výměnu našich bytů za jeden větší.
"Když jsem jí řekl, že v létě pojedu s volejbalisty na soustředění, málem se rozbrečela a začala mi to rozmlouvat. A že mě miluje a že musíme celou dovolenou přece strávit spolu, abychom se užili. Vlastně mi pořád říkala, že mě miluje a ptala se, jestli ji taky miluju!" "Ale to je hezký, ne? Cožpak jsi mi pět let nebájil o tom, že právě po něčem takovém toužíš?" snažil jsem se oponovat, ale začínal jsem pomalu chápat.
Všechny příběhy Honzy Zlatohlávka najdete ZDE >>
"Ale ano, jenže ne v takový intenzitě! Ty si přece dokážeš představit, že když letím z tiskovky do redakce a musím z toho do uzávěrky napsat půlstránkovej blábol, nemůžu si prostě při tom povídat o hovadinách, nebo psát esemesky! A když to v potu tváře vypotím a starej mě klasicky seřve, že mám neúdernej titulek, nemůžu si zas ani zajít na uklidňující pivo, protože bych byl cítit alkoholem."
"Honzo! Já jsem si připadal jako nevěrník a hajzl, i když jsem šel na blbej trénink! Kdy že se vrátím! A jestli tam opravdu musím! Že jsme mohli jít do kina! Už jsem přestal i číst, protože jsme si přece museli povídat. Nesměl jsem chodit k sobě domů, protože jsme přece museli být spolu. I milovat jsme se tak trochu museli. Tak jsem od ní prostě před pár dny zdrhl…"
Útěk jako řešení…
Ještě jsem se dozvěděl, že Jitka po Zdeňkově zbabělém útěku volala ještě častěji než jednou za hodinu. Že se jí marně snažil vysvětlit, že mu jako žena vyhovuje, že jí má asi rád, ale že potřebuje být občas chvíli sám. Stejně byl obviněn z nelásky a sobectví a podezřen, že má jinou ženu. Pak Jitce přestal brát telefony a odpovídat na esemesky. Můj kamarád se tak s úlevou zbavil něčeho, po čem toužil - hezké a nehloupé ženy, ženy milující a starostlivé, a dokonce ještě vybavené nadhodnotou gurmánských dovedností a sexuální vstřícnosti…
Chlap vám v kleci nezazpívá - buď v ní umře, nebo z ní uletí! Vlastně znám podobných příběhů víc a něco na ten způsob jsem sám taky zažil. Nevysvětluje se to právě lehce, ale mám-li být tou zkušeností k potřebě ženám, povím to ze strany muže až masochisticky: Chcete-li si nás, čerstvě ulovené chlapy, udržet, nepadejte nám k nohám, nelezte s námi do postele hned první večer, nechtějte nás mít hned doma, nevolejte nám každou hodinu, nevyznávejte nám lásku překotně a opakovaně, nestarejte se o nás přespříliš, nekupujte nám košile a nijak extra nám nevyvařujte. Alespoň zpočátku ne.
Nezavírejte nás do klece!
Neřiďte nás, neplánujte a neomezujte naše aktivity, nezavírejte nás do klece! Dejte nám čas k tomu, abychom se do vás zamilovali, poslechněte známé knižní rady amerických psychoanalytiček o tom, abyste byly sebevědomé, nezávislé, tak trochu tajemné, abyste nebyly k dispozici, kdykoli si pískneme. Bohužel jen tak nás donutíte k tomu, abychom vás měli plné hlavy, abychom se do vás zbláznili, volali vám a psali esemesky, abychom se zkrátka urputně snažili dostat do klece … my vás!
Klec prostě není správná ženská rekvizita k tomu, abyste si čerstvě uloveného chlapa udržely. Jakkoli mužské čtenářstvo možná naštvu, tvrdím, že trocha ženské taktiky v počátku vztahu neuškodí. Koneckonců - své osvědčené (i neosvědčené) metody si můžete vytříbit v diskuzi!
Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?
Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři žen a jejich (ne)pochopitelného světa? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem "Jak jsem (ne)našel ženu". Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám je rád zašle i s věnováním.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Manžel je mimozemšťan aneb Proč ženy muže nechápou
