0:00 | 19. 11.
Z deníčku dominy: Bolest za odměnu
Říká si paní Miranda. Oči má jako egyptská bohyně, moudré a nelítostné. Živí ji rákoska. Mimo jiné. Také pouta, kříž, bičík, horký vosk, kolíčky na bradavky. Tím vším umí vyvolat bolest i rozkoš.
Postava dvacítky, tvář výrazná, chůze nepřehlédnutelná. Pružná sebejistota na každém kroku. „Že mi vyhovuje trochu jiný sex, jsem zjistila poměrně brzy,“ vypráví. „Bylo mi něco málo přes dvacet, když jsem si našla přítele, který měl rád důtky. Napřed mě to trochu vyděsilo, ale on nijak nenaléhal. Jen mi vyprávěl o svých představách a trpělivě čekal. Až mi zvědavost nedala a já zjistila, že řemínky mohou být velmi vzrušující. Jenže pak mi řekl: Teď ty – a dal mi do ruky rákosku. Nejdřív jsem si připadala hloupě. Když mu nakonec přece jen dopadla na zadek moje první rána, trhnul sebou a zasténal vzrušením. A mně v tu chvíli došlo, že tohle je přesně to pravé. Že jsem se narodila jako domina.“
Dominy a subinky
Miranda se nikdy nemusela ptát zkušených známých, jak na to. Nepotřebovala číst chytré knížky. „Hra na paní a otroka byla prostě ve mně. Subíci či subinky (submisivní lidé, které v sadomasochistickém sexu uspokojuje bolest, ponižování, možnost sloužit – pozn. red.), a my domíci (lidé dominantní – pozn. red.) spolu vlastně vytváříme krásnou hru, která nás baví, provokuje i vzrušuje. Nikdy předem netušíme, jak skončí. Hranice určujeme jen my sami: na jedné straně svou fantazií a prahem bolesti, na straně druhé zodpovědností, pocitem důvěry a bezpečí. S/M rozhodně není o tom, někoho seřezat jako žito,“ vysvětluje. „Domina musí umět naslouchat, musí dobře odhadnout, co klienta vzruší a kde už je hranice, ze kterou by chodit neměla. Není to profese pro každého. Pokud nemá odpovídající cítění, nepomůže to zlomit ani vidina prachů. Dominance musí jít z duše.“
Totální nehybnost
Do S/M salónů obvykle přicházejí lidé s hodně smíšenými pocity. Bývají velmi nejistí, protože si uvědomují svou kontroverzní odlišnost a vědí, že rozhodnutí jí vyhovět se nemusí potkat s pochopením. Domina má také za klienta velkou odpovědnost, některé praktiky přece jen mohou ublížit.
Třeba takové sádrování, kdy je zákazník naprosto znehybněn a z celého těla mu zůstane volný jen malý otvor na ústa a nosní dírky, aby se neudusil. Nebo bondáže čili pouta. Je třeba dobře vědět jak svázat někoho do kozelce a přitom nenarušit plynulost krevního oběhu. Však také S/M salon na první pohled vypadá jako středověká mučírna. Dřevěný kříž, železná klec, gynekologické křeslo, desítky rákosek, důtek, bičíků, pouta, skřipce a kolíčky, závaží, svíčky...
Co mají rádi?

Každý klient je jiný. Někdo potřebuje pořádný výprask, jinému jen stačí slyšet svištění biče. třetího zase vzrušuje představa inkvizičního výslechu. (Samozřejmě, že Miranda nepálí boky klientů loučemi, musí postačit horký vosk!) A další ocení jedině elektrošoky v situaci, kdy je přivázán na gynekologické křeslo.
Domina musí být dobrá herečka. Zákazníci přicházejí s fantaziemi, které ona rozehrává v soukromém improvizovaném představení pro dva účinkující. Musí umět přesvědčivě rozkazovat. Třeba aby otrok před jejíma očima do úmoru onanoval. Aby jí olízal boty. Aby dělal kliky až do padnutí, poháněn nemilosrdným bičíkem... Nebo aby dokonale uklidil mučírnu, případně toaletu. Je něco, do čeho by nešla ani za peníze? „Nepraktikuji žádné praktiky spojené s vyměšováním,“ říká rezolutně Miranda. „U mně se nepije moč ani neprovádí kaviár. Zato miluji důtky. Navoněné, hebké řemínky, které přilnou ke kůži se slastným zatrnutím. Když někdo opravdu prožívá výprask, jsem v sedmém nebi s ním. Vůbec nezáleží na tom, jestli je to muž nebo žena.“
autor: Redakce

