0:00 | 6. 11.
Zeptej se chlapa:
Proč muži opouštějí ženy?
Dnes nás zajímá, proč nás vlastně muži nejčastěji opouštějí. Takže pánové, vyjmenujte pár pro vás zásadních důvodů, kvůli kterým jste (byste) prchali ze vztahu.

Tomáš Jindra
38 let, kreativec a copywriter, ženatý, 2 děti – 8 a 11 let
Něco málo o něm: V internetové agentuře připravuje kreativní koncepty a texty pro weby. Kromě toho je zodpovědný i za několik podřízených, ke kterým se dosud nenaučil chovat přísně. Ve volném čase se kromě rodiny věnuje šotoušení (viz. Wikipedia) a nenápadnému sledování konkurenčních webů.
Nepochybně by se dalo najít povícero důvodů, ale jeden považuji za nejzásadnější – pokud žena konzumuje alkohol v množství větším než malém. Něžné pohlaví změnivší se v pohlaví uválené, špinavé a nesrozumitelně artikulující, to je důvod k zařazení zpátečky a rychlému vycouvání ze vztahu. Je ovšem nutno podotknout, že by si chlap měl nejprve se svým vlastním svědomím srovnat, zda ženu do uvedeného stavu nepřivedl sám. V takovém případě je totiž případný ústup spíše zbabělým útěkem…

Vojta Kolář
44 let, zadaný, bezdětný, nadšený cyklista a kuchař. Pracuje v médiích a na dnešní otázku odpověděl po dlouhém nátlaku. Fotografii nedodal.
Ze vztahů se prchá z různých důvodů, často je to, když skončí období zamilovanosti a člověk procitne a vidí i nedostatky, které mu začnou vadit a raději prchá. Proč jsem někdy prchal? Když jsem zjistil, že ten vztah nemá budoucnost, protože zmizela vzájemná úcta a důvěra. Místo toho se objevily neustálé výtky, ať jsem udělal cokoli nebo neudělal, vždycky to bylo špatně. Pak to vyústilo v neustálé kontrolování a bezdůvodné podezřívání, takže ten vztah se stal nesnesitelnou svěrací kazajkou, ve které se nedalo nadýchnout. Dalším důvodem k ukončení vztahu je pro mne opakovaná nevěra, asi proto, že nerad nosím čepice, natož parohy:-)
Uroš Drnovšek

31 let, projektový manager, dobrodruh, svobodný
Něco málo o něm: Pozitivní realista, který rád sní, impulsivní, nadšený fotograf, cestovatel a dobrodruh. Po univerzitě pracoval v Ghaně, Srbsku, na Kypru a nyní již devět měsíců žije a pracuje v Praze.
Pro mě osobně je hlavním důvodem, proč bych opustil přítelkyni, láska. Nedostatek lásky. Na její nebo mé straně. Pokud by můj cit k ní nebo její ke mně nebyl dostatečně hluboký, ukončil bych takový vztah hned. Druhým důvodem je přílišná žárlivost – kdyby nebyla schopná přijmout fakt, že mám kamarádky, se kterými se stýkám, chodíme do divadla, na drink, večírek nebo třeba tančit. To by bylo pro mne znamením, že mi nevěří, že nevěří mému citu k ní.
A samozřejmě nevěra. Ta je důvodem k okamžitému rozchodu. Jak jsem si všimnul, nevěra je v Čechách takový natahovací termín. Tady je často akceptovaná nebo omlouvaná prapodivnými důvody, jako: opila jsem se, to se nepočítá, nebo: byl jsi pryč a nevěnuješ se mi... Co ještě? Hloupost, nerespektování, kdybych zjistil, že je někým úplně jiným, než předstírala, kdyby vyžadovalo mou pozornost 365 dní v roce a kdyby se z ní stala obsesivní neurotická k...

Miloš Hoffmann
25 let,svobodný, bezdětný, trenér fitness,člen týmu bodytrainers.cz.
Podle mě tři nejzákladnější důvody, kvůli kterým se chlapi rozcházejí se svými přítelkyněmi jsou ty, že už pro ně nejsou dost přitažlivé, nejsou dost akční, jeden na druhého chorobně žárlí ( z mé vlastní zkušenosti ) a nebo nemají společné záliby a zájmy. Jelikož jsem velice přizpůsobivý a nevadí mi to, že moje přítelkyně nemá úplně stejné koníčky, jako já, tak mě osobně nejvíce vadila přehnaná žárlivost, kdy mi moje partnerka kontrolovala zprávy v mobilu a poštu.
A to opravdu už nešlo dál vydržet. Nedávno se rozešel jeden můj kamarád se svojí přítelkyní, protože byla na něj moc „hodná“. Pokud nechcete s někým už být, pokud si myslíte, že s někým „ztrácíte“ čas, tak si důvod k rozchodu vždycky najdete. Třeba i takový, že je na vás partner příliš hodný.

Oldřich Dobrý
35 let, kadeřník, spolumajitel studia Oskar salon hair creation, svobodný a bezdětný
Něco málo o něm: Je velmi pravděpodobné, že komu v českém showbyznysu pochválíte účes, řekne vám, že chodí "k Oskarovi" a o vlasy se mu stará buď Oskar nebo Olda. Pochází ze severní Moravy, vystudoval sportovní gymnázium a na koleji při studiu Vysoké školy báňské si přivydělával stříháním spolužaček. Dnes patří mezi nejlepší kadeřníky v České republice.
Zajímavé téma, o kterém mám zrovna v této chvíli určitě co říct, protože je to půl roku co jsem musel odejít z pětiletého vztahu, kterému jsem dával šanci a chystal se i v daleké budoucnosti určitě nic neměnit.
No dopadlo to všechno jinak (teď už neříkám bohužel), protože už několik dní (konečně) jsem v pohodě a vím proč to (ten rozchod) muselo přijít. Možná snad paradoxně jako to bývá, nezmizela láska a vzájemná přitažlivost, kterou přiznejme si každý hledá a pokud najde je to úžasný. I já osobně to prostě k životu potřebuji stejně jako dýchat a nestydím se za to. Na druhou stranu to bohužel k harmonickému vztahu nestačí. Po pár měsících nastává asi v každém vztahu realita života a každodenní starosti a problémy a jejich následné řešení, a ty už umí se vztahem pěkně zamávat, pokud při jeho řešení nejsou partneři naladěni na stejnou notu. Je strašně těžké a je to k naštvání proč muž i žena chtějí řešit problémy tak odlišně. Jeden mlčí a vše si musí uspořádat v sobě a druhý si zase povídat rozpitvávat vše do detailů a pak se mu uleví. Je jedno, jestli ten nebo ten způsob si vezme za svůj muž nebo žena, jde o to, že je to pořád pravý opak a jak se s tím pak poprat. Známe to všichni akorát se pak prohloubí propast mezi nimi. Říká se že je nejlepší si o tom promluvit a že se musí mluvit, ale každý na to není - já jsem toho příkladem, ale pokud už jde do tuhého i já začnu ( nic jiného člověku nezbývá aby zachránil to co má rád).
Problémů a dalších věcí co dokáží vztah dovést k totálnímu krachu je strašně moc a v této chvíli mohu mluvit pouze sám za sebe. Asi každý má určité představy o svém protějšku, který už má nebo hledá. Ať jsou to fyzické či psychické dispozice nebo určité vlastnosti, kterých si na druhých vážím - humor, společná řeč, trávení volného času, sexuální souhru, společné koníčky. Něco člověk očekává a něco dostane. Bohužel ne se vše v plné míře projeví na začátku, kdy je ještě čas a síla utéct. Většina věcí vyplyne až za delší dobu. Až růžové brýle spadnou a konečně člověka uvidíme takového jaký je, nemusí být špatný, dokonce pořád moc fajn, ale sakra něco tomu chybí a i když je to blbost a možná skoro nepodstatná věc, nějak se nám to už nechce tolerovat a přehlížet. To je i můj případ.
Začátek nádherný vše je úžasné. Slíbila přeci, že po zkouškách a promoci kouřit přestane. Nastupuje do práce a fakt to jsou nervy a cigareta pomáhá. Pomáhá i po prvním roce práce, těch stresů je tak hodně a práce ji baví, věnuje jí hodně času. Možná si to neuvědomuje, ale skoro všechen. A víkendy se odpočívá se zaslouženou cigaretkou a doma u televize. Už totiž skončilo přemlouvání jako v prvních letech. Pojď se projet na kole, na bruslích a večer se pobavit s přáteli (no pobavit většinou kalba do rána a ožralecký kecy). A i když hodně kouří k mé škodě nepije a další problém je na světě. Já fakt popíjím rád. Najednou nebylo proč, nevědělo se, jak trávit volný čas, kterého bylo tak strašně málo. Nejsou společné chvíle, nejsou společné zážitky. Večeře se odbývají skoro bez řečí, protože se téma hledá těžce, i pracovně jsme z úplně jiné branže.
Bylo jasné, že pak někdo musí být ten, kdo dá sobě a i těm druhým další šanci najít někoho, kdo vyplní tu prázdnotu, kterou oba tak vzorově pěstovali a povedlo se. Ani jeden za to nemůže, opravdu se snažili, ale lidi se nemění a když to nepsuje, musí se vyměnit. Už nechci holku kuřačku co „toleruje“ můj sportovní víkend na kole nebo lyžích. Chci parťáka, co to cítí jako já, a kterého mi moji super kamarádi nahradit nemohli.
autor: patr