"Hrozně moc jsem se na své první dítě těšila, do poslední chvíle jsem netušila, že je už mrtvé. Přenášela jsem 14 dní," začíná svůj příběh Jolana.

Jak má prvorodička vědět, co je správné? Kde se stala chyba, že svého syna musela pohřbít, místo aby mu kupovala výbavičku...

Radostná událost

S manželem se nám podařilo otěhotnět na "první dobrou", což je prý v dnešní době už vzácnost. Termín porodu jsem měla vypočítaný na 10. srpna. Věděli jsme, že čekáme chlapečka, proto jsme vše vyladili do zelenožluté barvy.

Docházela jsem na pravidelné kontroly ke své gynekoložce a poslední dva měsíce jsem dojížděla přímo do porodnice, kam jsme se museli už ve třetím měsíci těhotenství nahlásit. Vždy jsem domů nadšeně donesla fotku z ultrazvuku.

Doporučujeme: Muž mě opustil kvůli nadváze. Zhubla jsem a chce zpět

Během posledních týdnů jsem se cítila hodně unavená, takže můj den vypadal jako z nějaké učebnice pro nastávající maminy, jídlo, spánek, procházka, jídlo, spánek procházka...Tak pořád dokola. Snažila jsem se načerpat síly, abych zvládla porod a ten shon, který mě čekal s malým prckem.

A jdeme do finále

Týden před řádným termínem jsem vyrazila na kontrolu. Už od rána jsem měla křeče v zádech a divné pnutí v podbříšku. Návštěva dopadla ale dobře. Krevní obraz v pořádku, ultrazvuk výborný a stěry neprokázaly přítomnost streptokoka. V případě bolestí mě můj porodník uklidnil, že jde o klasické poslíčky, které tělo připravují na kontrakce.

V den porodu mi všechna vyšetření zopakovali a s tím, že je můj syn v pořádku, měl váhu 2800 g a srdíčko bušilo jak mělo, mě poslali ještě domů, za týden by prý případně porod vyvolali. Ostatně přesný termín samotného porodu se odhadnout snad ani nedá. Obzvlášť, když jsem si nebyla jistá, kdy jsem přesně měla naposledy menstruaci.

Týden po řádném termínu

Do nemocnice jsem dorazila přesně o týden a den později, tedy 18. srpna v pondělí. Můj doktor v ordinaci nebyl a zastupující lékařka si poslechla srdíčko miminka a poslala mě domů. Myslela jsem, že si mě tam nechají a porod vyvolají, ale prý klidně ještě můžeme počkat, když se prckovi daří skvěle. Ani jsem se mu nedivila, že se mu na svět nechce. Co mu u mě chybělo?

Další návštěva byla o pět dní později, 23. srpna. Dodnes nevím, proč jsem tam nezůstala, ale opět jsem šla domů s tím, že mám dorazit druhý den ráno. Byla jsem moc ráda, protože už měl sloužit můj porodník, s kterým jsem se na všem domluvila.

Něco je špatně

Ten den kolem oběda jsem se cítila opravdu divně. Měla jsem tlak v břiše a točila se mi hlava. Doufala jsem, že je to jen z hladu. Odpoledne jsem si šla lehnout a večer mě vzbudila nesnesitelná bodavá bolest do zad. Zavolala jsem manžela, který sloužil. Měla jsem hrozný strach a chtěla na něj počkat. Když přijel domů, našel mě ubrečenou a v bolestech. Tušila jsem, že se něco děje, protože jsem měla břicho úplně tvrdé a necítila jsem žádné pohyby, ale panika mi nedovolila si zavolat sanitku.

Náš tip: Rodila jsem v hypnóze. Reportáž na vlastní oči

Do nemocnice mě přivezl v neděli kolem jedné hodiny ráno. Když jsem absolvovala první vyšetření, začali kolem mě běhat tři doktoři a kupa personálu. Pořád mé chlácholili, že to bude dobré. Chovali se opravdu skvěle. Ani nevím jak, ale ocitla jsem se na sále, s lokální anestezií a s nervózním doktorem. Nechtěli mi říct, co se děje, aby mě nevyděsili. Po nějaké době jsem viděla, jak lékař předává mého syna sestře, která s ním okamžitě někam odběhla. Pláč jsem neslyšela...

Můj syn zemřel

Asi za hodinu jsem začala být nervózní a žádala jsem, aby mi laskavě vysvětlili, co se děje. Přišel za mnou lékař a oznámil mi, že můj syn byl už při porodu císařským řezem bez známek života. Snažili se mu ještě 45 minut pomoci, ale marně, byl mrtvý. Proč a co se stalo mi nevysvětlil. Pořád dokola jen opakoval, že se to u malého procenta těhotenství stává. Nevěřila jsem jim a chtěla ho okamžitě k sobě. Syna mi přivezli. Držela jsem ho, byl dokonalý, brečela jsem a líbala po celém tělíčku, opravdu nedýchal.

Dodnes pořádně nevím, co se opravdu přihodilo. Udělala jsem chybu, že jsem okamžitě nejela do nemocnice? Nebo jsem si měla vydupat, abych už zůstala v nemocnici při první kontrole? Vím dobře, že lékaři dělali svou práci a když bylo dítě v pořádku, tak nebyl důvod mě držet v nemocnici, tak jak je možné, že můj syn nežije?

Jolana

Co byste Jolaně vzkázali? Máte nějaké zkušenosti se zanedbáním péče v porodnici? Napsat jí můžete v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Táta kvůli nevidomému synovi změnil svět internetu

Kondom může uchránit před bolestí kloubů

Vánoční ozdoba na stromeček z živých květů. Za 5 minut hotovo

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková