Klára Spilková: Od 12 let chodím k psychologovi
Rozhovor s nejlepší českou golfistkou o tom, co ji naučila její psycholožka, o jejím vztahu k penězům a také trochu o golfu.
Když jdete na rozhovor s někým, komu je čerstvě dvacet, říkáte si, že bude těžké dostat z té osoby něco, co bude bavit i čtenáře třeba o dvacet let starší. Jenže Klára Spilková, naše nejlepší golfistka, je úkaz. Na jednu stranu malá holčička, na druhou přemýšlivá žena, která to má v hlavě srovnané víc než spousta dospělých.
Sama si to uvědomuje a je vděčná. Ví dobře, že aby byl člověk v klidu, chce to spoustu úsilí a práce, především na sobě samém. Na oslavě svých dvacátých narozenin, které pro ni uspořádal jeden z jejích hlavních sponzorů, firma Volvo, přiznala, že za to do velké míry vděčí hlavně své psycholožce, ke které chodí už od svých 12 let.
Zajímalo nás ale nejen to, co jí naučila, ale třeba i způsob, jakým si mladá holka, která je každý týden na jiném konci světa udržuje vztah nebo kamarády. Rozpovídala se ale také o svém vztahu k penězům a spoustě dalších věcí.
Oslavila jsi dvacáté narozeniny. Dělá s tebou to číslo něco?
Ani moc ne. Třicítku asi budu prožívat víc, ale asi jsem si na chvíli říkala: "Ty jo, dvacet, není to už hodně?" Ale asi to je jen tou dvojkou na začátku, jinak si připadám už několik let pořád stejně.
Koukala jsem na tvoji facebookovou stránku a ty jsi každý týden někde jinde. Kde jsi doma?
Doma jsem v Praze, to vím. Ale taky jsem nad tím teď přemýšlela, když jsem byla šest týdnů pryč a každý týden někde jinde. Ale pořád mě to baví, všechno si pořád nadšeně fotím a ráda si pak fotky zpětně prohlížím. Líbí se mi to.
Které ze všech těch míst, která jsi navštívila, považuješ za nejkrásnější? Kde ti bylo nejlépe?
Já to mám všude ráda. Kam přijedu, tam si dokážu najít něco, co se mi na tom místě fakt líbí. Teď jsme třeba byli v Indii. Už potřetí, ale teprve teď jsme měli čas se podívat třeba na Taj Mahal a to byla nádhera. A ještě mám moc ráda Dubaj. Nevím, jestli kvůli tomu, že je tam úžasný hřiště, nebo proto, že kdykoli se tam probudíš, není tam ani mráček? Ráda jezdím taky do Anglie, ráda poslouchám britskou angličtinu, ale i na Slovensku v horách se mi líbí. Myslím ale, že je to spíš o tom, jaký si to tam uděláš. Když si najdeš něco, na co se tam pak můžeš těšit, líbí se ti všude.
Na jednu stranu to zní jako skvělý život, ale nechybí ti občas obyčejný život dvacetileté holky?
Ani ne. Vždycky když se sem vrátím, udělám si všechny povinnosti, které tady mám, sejdu se s mýma kamarádama. Samozřejmě jich nemám stovky jako někdo, kdo tu žije pořád, ale mám jich pár, se kterýma se vždycky chci vidět. No a za týden už si říkám, že už bych pomalu zase někam mohla jet. Asi bych nevydržela na jednom místě. Takhle mám aspoň pocit, že nic nepromarním. To je někdy můj problém, že neumím odpočívat. Když jsem doma, chodím v jedenáct večer z gymnastiky a z posilovny a máma mi vždycky říká: "Proboha, můžeš si už na chvíli sednout?" Ale mě to nejde (směje se).
Jak se při takovém způsobu života dají udržovat vztahy? Ať už partnerské nebo kamarádské…
Je to rozhodně specifické. Musíš s těmi lidmi mít opravdu blízký vztah. Musíte vědět, že vám to za to stojí, mít to v hlavě nastavené trochu jinak. Oni mě musí brát takovou, jaká jsem. Musí vědět, že mi nemůžou vyčítat, že hodně cestuju a jsem tu jen občas. A když mě někdo tak nebere, je to jeho problém.
Znamená to, že máš kamarády hlavně mimo golfový svět?
Tak půl na půl. Ale partner je golfista.
Tak to tě asi chápe o to snadněji.
Určitě. Navíc on je naprosto bezkonfliktní a tolerantní člověk. Přesně takového jsem potřebovala najít. Když tady nejsem, nic mi nevyčítá a vždycky si najde, jak se zabavit. A aspoň se na sebe pořád těšíme. Když je člověk pořád na cestách, musí mít štěstí na někoho takového, aby mohl být v klidu. A já to teď naštěstí mám všechno pěkně učesané.
V září jsi odmaturovala. Chystáš se ještě na nějaké studium?
Zatím přemýšlím. Pokud bych šla dál, vybrala bych si asi sportovní management, nebo by se mi líbily mezinárodní vztahy. Mám ráda jazyky, takže těm se teď asi budu věnovat především. Sice mluvím pořád, ale s gramatikou je to horší, takže si chci zlepšit angličtinu i oprášit němčinu. Golf mě teď strašně baví, ale říkám si, že bych asi občas měla myslet i na něco jiného. Ale s vysokou školou nevím. Víš, mě studium vlastně baví, ale nemohla bych se mu věnovat na sto procent. A dělat dvě věci na 50 procent se mi nechce. Takže asi dám 80 procent golfu a 20 jazykům.
Zbývá ti vůbec čas ještě na nějaký jiný koníček než je golf?
Mám štěstí, že mě stejně nejvíc ze všeho baví pohyb, a ten se dá skloubit s přípravou. Před rokem a půl jsem třeba začala chodit na gymnastiku. V zimě, kdy mám trochu víc času, jezdím hrozně ráda na hory na lyže a na běžky. Mám ráda koncerty. A každý týden už asi od 12 let taky chodím k psychologovi.
V rámci sportu?
Není to úplně sportovní psycholog, ale probíráme i sport. Když máš osobní život v pohodě, tak i ten golf bude fajn a naopak. To, že hraješ špatně, může být důsledek toho, že máš v životě něco nevyřešeného. To je taková moje filozofie, kterou se řídím.
Mám pocit, že psychika je v golfu ještě důležitější než u ostatních sportů. Jak se uklidňuješ?
Před turnajem nebývám nervózní, ale během kola se může stát, že se ti v hlavě něco pohne… Proto s tou mojí psycholožkou děláme dechová cvičení. Ale pomáhá mi určitě i to, že už to dělám 15 let, a tak mám všechny ty údery zažité a dělám je automaticky.
A co když něco pokazíš. Jak pak nemít nervy z toho, že to musíš napravit?
Někdo to musí ze sebe hned dostat, třeba vyřvat nebo si bouchnout. Mě to někdy naštve a někdy třeba vůbec. Když jo, musíš zhodnotit situaci a říct si, že se třeba vztekáš úplně zbytečně, protože to možná nebylo zase tak hrozný. Nebo mi pomáhá říkat si, že už je to za mnou a že s tím už nic neudělám, a že se musím soustředit na jamky, které jsou přede mnou, protože na nich se můžu zlepšovat. Proč bych se měla vztekat nad něčím, co už bylo. Každý má nějaké svoje mantry, ale někdo třeba nemá a nedělá vůbec nic, ale to si myslím, že není dobře. Je fajn s tím trochu pracovat.
Používáš podobné mantry, které tě naučila psycholožka, i v osobním životě?
Jo a je to super. V těch dvanácti jsem s ní řešila hlavně golf, ale kolem těch patnácti se to přehoupne a přijdou na řadu i jiné věci. Nemám ráda, když lidí říkají, že k psychologovi chodí jen blázni a odsuzují to, když je přitom jasné, že i oni mají nějaký problém, se kterým by jim psycholog pomohl. Hodilo se mi to hodně ve škole. Před komisí u maturity jsem byla mnohem víc nervózní, než když se na mě při odpalu dívají tisíce lidí. Dechová cvičení na to fungují, i když já nejsem od přírody moc velký stresař.
A co třeba při nějakých hádkách?
Vždycky mě učila bezkonfliktní přístup. Co mám dělat, když na mě někdo v afektu křičí. Opakuje mi to už pět let, ale je to pořád strašně těžké. Když se s někým hádáš a navzájem na sebe křičíte a plivete špínu, tak se nikdy nic nevyřeší. Ten člověk tě v podstatě neslyší, je v afektu a brání se tomu útoku. Ale když ty nebudeš útočit, ale podáš to způsobem: “Já bych byla ráda, kdybys příště koupil to máslo dřív.” Když na tebe bude dál štěkat, zopakuješ mu to, když bude ještě štěkat, zopakuješ to ještě jednou, až to konečně uslyší, protože to říkáš za sebe a neútočíš na něj. A až se uklidníte, klidně další den, už o tom pak můžete mluvit normálně. Hrozně často vidím, že to funguje. Minimálně v tom, že uklidníš sama sebe. Kdyby tenhle přístup znali všichni, věci by se řešili úplně jinak a život by mohl být mnohem hezčí. Pohádat se kvůli máslu mi připadá úplně absurdní.
Když tě tak poslouchám a přičtu k tomu zkušenosti ze sportu a cestování, tak si říkám, jestli si oproti svým vrstevníkům někdy nepřipadáš starší?
Ani ne. Na střední škole jsme měli super třídu a s nima jsem strašně ráda, už proto, že většinu času jinak trávím se staršíma lidma, tak mě to. Všichni toho hrozně moc ví a já jenom koukám, takže se možná dobře doplňujeme.
Na jednom golfovém serveru ti k narozeninám předpověděli, co se stane ve tvém životě v příštích deseti letech. Získáš prý olympijské zlato, vdáš se, budeš mít syna a na mateřské dodělá školu. Jak to vidíte vy?
Dočetla jsem to a zasmála jsem se. Samozřejmě je to hezký, ale myslím si, že takhle rychle to asi nepůjde. Třeba se těch deset let roztáhne na dvacet, ale jinak by to plus mínus mohlo vyjít. Samozřejmě olympiáda 2016 je teď můj velkej cíl a mám celkem reálné šance, tak uvidíme.
Jak moc je v golfu důležitá fyzička? Jak se trénuje?
Je pravda, že je to trochu jiný sport než většina ostatních. Není potřeba ta klasická výbušnost. Nepotřebuješ teď hned někam rychle doběhnout, jde spíš o vytrvalost a dynamiku do toho švihu. A když ujdeš každý den deset kilometrů, šest týdnů v kuse, tak pár set kilometrů nachodíš, takže pak je člověk fakt unavenej a už nemůže. Takže je to jiný, ale fyzická příprava je důležitá. Poslední dva roky jsem se jí věnovala trochu víc a je to znát. A trénuje se úplně celé tělo. Není sval, který by při golfu nebyl potřeba.
Sešly jsme se na oslavě tvých narozenin, dostala jsi obří dort, který jsi hned i ochutnala. Musíš se nějak omezovat v jídle?
Já to nějak moc neřeším. Sladké skoro nejím, i když dort si dám a marcipán miluju. A skoro nepiju. Skleničku vína si dám ráda, ale nechodím se někam opíjet. Alkohol tě hrozně brzdí, tělo ho strašně dlouho spaluje. Při cvičení bych to cítila ještě dva dny.
Díky golfu si jistě vyděláš slušné peníze. Umíš s nimi zacházet, nebo ses to musela nějak učit?
V podstatě je to tak, že co se vydělá, jde především na turnaje a moji sezónu. Mám docela dost sponzorů, ale přesto nepokryjí všechno. Takže ono se sice napíše, že Spilková vydělala za rok milion, je to milionářka. Jenomže když vyděláš milion a tvoje sezóna stojí dva a půl milionu, tak jsi milion a půl v mínusu. Takže musíš dál shánět sponzory, naštěstí mám docela aktivní rodiče, kteří mi s tím pomáhají, navíc bydlím ještě u nich, takže mám štěstí, že se ještě nemusím živit. Ale že bych si vydělala sto tisíc a běžela si za ně koupit kabelku, tak to ne.
A máš aspoň někdy takové chvíle, že potřebuješ bezhlavě utrácet?
Třeba teď v té Dubají. Ale vždycky si to dávám za něco, ne jen tak. Teď jsem měla po úspěšné sezoně, tak jsem si řekla, že se odměním a koupila jsem si troje krásný šaty. Ale taky to nejsou šaty za deset nebo dvacet tisíc. V mým věku nepotřebuju mít drahý věci, i když jako každá ženská ráda nakupuju oblečení.
Jak moc řešíš oblečení na hřišti?
Samozřejmě řeším. Vždycky v září se objednává oblečení na další sezónu. Vybíráš barvy a zkoušíš, v tom se hrozně vyžívám, protože si toho můžu objednat hodně a nemusím se dívat na cenu.
Stíháš pak i na hřišti sledovat a hodnotit, co mají na sobě soupeřky?
No to víš že jo. Pořád to komentuju, úplně stejně jako kdekoli jinde (směje se).
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Tereza Maxová: Viděla jsem zabíjení velryb
Jana Doleželová: Bulvár se o mém novém vztahu nedozví
Karolína, domácí kuchařka: Hloupnu, ale vařím o to líp
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
