Na vzhledu záleží: Zaujme mě jen svalnatec

To, co se mi teď stalo, mě přesvědčilo, že vzhled je ve vztahu strašně důležitý a že s nikým jiným než s mužem, který má vysportované tělo, prostě nevydržím.

Foto: Isifa/Thinkstock

14. 4. 2014

To, co se mi teď stalo, mě přesvědčilo, že vzhled je ve vztahu strašně důležitý a že s nikým jiným než s mužem, který má vysportované tělo, prostě nevydržím.

Dlouho jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že na vzhledu přece nezáleží a že bych mu neměla tolik podléhat. Že bych někdy měla dát šanci i někomu, kdo mě fyzicky třeba tolik nepřitahuje, protože přece může mít jiné a důležitější kvality. Uvěřila jsem tomu, že právě tahle moje povrchnost je důvodem toho, proč ve třiceti pořád nemůžu najít pořádný vztah.

Bylo to znamení?

Zpytovala jsem svědomí a v tu chvíli mi do cesty vstoupil Jirka. Nový kolega, sympaťák, okamžitě si nás v práci všechny získal, měl neobyčejný humor, místnost se s jeho příchodem vždycky celá rozzářila. Nešlo ho nezbožňovat. I když je takové tintítko. Hubený a vysoký až do nebe.

Ale brala jsem to jako znamení. Zrovna když se rozhodnu, že se změním a polevím ze svých zásad, přijde mi do cesty kluk, který sice není žádný Rambo, ale skvěle si s ním rozumím.

Začali jsme spolu flirtovat a pak samozřejmě i randit. Já byla nejdřív jak na obláčku, všechno bylo perfektní. Za celý svůj život jsem si s nikým tak nerozuměla jako s Jirkou. Měli jsme stejné názory, stejné zájmy (až na cvičení - on sice chodil s kamarády hrát fotbal, ale rozhodně to na něm nebylo vidět), stejné sny...

Zavírala jsem oči

Jenže pak přišlo na sex. Ono se to řekne, že na vzhledu nezáleží, ale jak chcete mít vztah, když se vám příčí vidět milovaného partnera svlečeného? Ať jsem se snažila sebevíc, ošklivé myšlenky prostě nešly zahnat. Hlava mě pořád upozorňovala na kostnatá ramena, ochablé břicho, žádný zadek, nohy jako tyčky.

Zavírala jsem u toho oči a pak to bylo hezké. Ale nijak zvlášť jsem se na to netěšila. Těšila jsem se na čas strávený s ním, na naše povídání a vlastně i na mlčení. Bylo mi s ním prostě fajn, ale nedokázala jsem se ho dotýkat s vášní.

Myslela jsem, že si zvyknu, že přece každý nemá doma Lennyho Kravitze a přesto žije spokojeně, tak proč bych nemohla já. Dala jsem tomu půl roku. My jsme se snad ani jedinkrát nepohádali. Ale nemohla jsem vidět, jak jde ze sprchy jen v ručníku. Pokaždé mi blesklo hlavou, ať už se konečně oblékne.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Strašně mě u toho bolelo srdce, protože když se do někoho zamilujete, nechcete o něm smýšlet takhle. Nechcete toužit po sexu s někým jiným, s někým, kdo vás vzruší a nažhaví. On by se mnou klidně spal každý den, ale já o to nestála. Tedy o to s ním.

Naopak když jsem na ulici potkávala urostlé chlapy, tedy muže s velkým M, a viděla, co to se mnou dělá, došlo mi, že tudy cesta nevede. Že s Jirkou sice můžu zůstat, ale je předem jasné, že mě to bude táhnout jinam. Sice jen po sexuální stránce, ale asi sami víte, že sex není ve vztahu důležitý jen do té doby, dokud v něm všechno klape. Jakmile to začne skřípat, přehluší všechny ostatní problémy i pozitivní věci.

A tak jsme se rozešli

Tedy já s ním. Nechtěla jsem se dostat do trapných klišé, jako že je muž mého života, ale nezasloužím si ho, stejně tak jsem mu nechtěla zadělávat na nějaké komplexy z postavy, a tak jsem mu zbaběle řekla, že se necítím na vztah a chci raději volnost.

Takže vám teď asi došlo, že se nejmenuje Jirka a že se asi nepodepíšu. Ale moc by mě zajímal váš názor. Potvrdilo se vám v životě, že na vzhledu opravdu nezáleží, nebo se mnou souhlasíte, že je velmi důležitý?

Co vy na to?

A pokud s nějakým takovým mým Jirkou žijete, nebo jste někdy žili, jak jste se vyrovnali s tím, že vás cizí lidé přitahují více než váš partner? A není to vůči němu nefér?

Podobné téma bude mimo jiné námětem dnešního pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1, ovšem diskutovat můžete i v komentářích pod článkem.