Alena Šeredová
foto: Bleskově.cz
0:00 | 17. 12.
Rozhovor
Alena Šeredová: Topmodelka s velikostí L!
Je stále stejně hezká a má postavu bohyně. Před rokem porodila své první dítě, syna Louise Thomase, na vzhledu Aleny Šeredové byste ale mateřství nepoznali. Teprve když promluví, pochopíte, jak moc jí dítě změnilo život.
V modelingu je Alena Šeredová od patnácti, kdy fotila se známým českým módním fotografem Jadranem Šetlíkem. V roce 1998 se stala první vicemiss České republiky, na soutěži Miss World skončila na čtvrtém místě.
V roce 1999 odjela zkusit štěstí do Itálie, aby se tady o pár let později stala žádanou moderátorkou a herečkou. V roce 2002 byla označena za objev italské televize. V Itálii žije s několikanásobným nejlepším fotbalovým brankářem světa Gianluigim „Gigim“ Buffonem, společně vychovávají syna Louise Thomase, který přišel na svět loni v prosinci.
Alenu Šeredovou jsme pro vás vyzpovídali na večírku firmy Diamonds International Corporation, která ji nedávno oslovila pro spolupráci.
Kdybych měla svoji firmu a chtěla bych, abyste se stala její tváří, jak těžké by bylo vás přesvědčit?
Zase tak těžké by to nebylo, myslím. (smích) Rozhodující je přesvědčit především Miladu Karasovou, majitelku agentury, která mě zastupuje. Ona se pak snaží přesvědčit mě a musím říct, že je v tom docela úspěšná. Ale je to i tím, že do Prahy jezdím ráda. Kdyby to byla zakázka pro firmu sídlící v jiné zemi, asi bych se víc rozmýšlela. Miladě Karasové většinou kývnu, protože podívat se na pár dní domů je vždycky příjemné a není to pro mě v podstatě žádný problém.
Čemu se teď v Itálii věnujete kromě modelingu?
Modelingu se teď věnuji jen málo, přece jen už nejsem nejmladší a taky už to není taková legrace. Dělat přehlídku s patnáctiletýma holkama, to vám rychle klesá sebevědomí…Hodně se teď věnuju filmování. Baví mě i divadlo, ale nemůžu ho dělat kvůli rodině a náročnému cestování.
Čtěte také:
Alena Šeredová: vrací se k mamince!
Společné bydlení: Nechci do JEHO bytu!
Jak to vlastně máte s italštinou? Už mluvíte jako rodilý mluvčí?
Už nedělám gramatické chyby, snad je v psaní občas ulítnu, ale přece jen, přízvuk pořád ještě mám. Je to jakýsi podivný šmrnc, který se nedá žádným způsobem zničit, nebo aspoň já jsem ho ještě nenašla. Pořád je zkrátka poznat, že jsem holka z východu, což bývá pro některé role handicap. Ale natočila jsem v Itálii už šest filmů, což je důkaz, že se s tím režiséři dokáži vyrovnat.
Jak často se teď vůbec dostanete do Prahy?
Určitě častěji než před dvěma třemi lety, ale přesně spočítané to vážně nemám.
Jezdíte se synem nebo bez něj?
Teď jsem přijela pouze na dva dny, takže jsem v Praze bez něj. Nemám z domova do Prahy přímý spoj, pokaždé je to trochu náročnější cestování, kterému jsem ho kvůli dvěma dnům stráveným v Praze nechtěla vystavovat, takže je doma s tatínkem a italskou babičkou. Je to vůbec poprvé, co jsme to takhle zkusili, tak snad to dopadne…
Babičky máte ale pokud vím docela daleko...
To je pravda. Jednu v Praze, druhou tři sta padesát kilometrů od nás, takže ani jedna na takové to „já bych potřebovala zítra odpoledne“ vážně reagovat nemůže. Italskou babičku volám jen v kritických situacích, česká mi pomáhá pokaždé, když přijede. Na začátku mi pomohla ohromně, v létě zase byla mou velkou pomocnicí moje ségra, ale i přesto si malej se mnou už pár prací objezdil…
Chůvu nemáte?
V Itálii je zvyk mít paní na úklid i na hlídání. Je fajn tu možnost mít, protože úleva je pokaždé příjemná. Ale zatím chůvu nemáme, vlastně jsme ji ještě ani pořádně nehledali. A teď, jestli to kluci zvládnou ani nevím, jestli vůbec bude potřeba…
Stýská se vám?
Pochopitelně, jako každé správné mámě! Obrečela jsem už odlet, celou cestu do Prahy jsem byla šíleně ubulená. Sice je mi jasný, že je malej spokojenej a že je v těch nejlepších rukách, ale stejně…
Zdálo se mi, že při přehlídce jste byla hodně nad věcí, že vám syn dal jakýsi profesní nadhled. Nebo se pletu?
Malej změnil spoustu věcí. Kdykoliv mi dřív někdo vyprávěl, jak úžasné je být matkou, nevěřila jsem mu, dokud jsem to nepoznala na vlastní kůži. Jakýkoliv dárek, šperk, jakékoliv super boty, které se mi dřív jevily jako důležité jsou dneska úplně podřadné. Nejdůležitější je můj syn, jeho zdraví, můj partner. Když se malej usmívá, jsem nejšťastnější ženská na světě. Práci jsem nikdy nebrala moc vážně, vždyť modeling je hlavně o štěstí. Talent v něm není příliš potřeba, stačí dobře vypadat a hlavně se obětovat – mít dokonalou postavu, nemít rodinu a být ochotná cestovat. Do určitého věku vás to naplňuje, ale jak se blíží třicítka, začíná to být všechno trochu jinak a je potřeba umět oddělit práci od soukromého života. Tím nechci říct, že svou profesi nedělám poctivě, to vůbec ne. Naopak. Vždycky přijdu všude na čas a snažím se odvést maximální výkon, ale nijak zásadně to neprožívám.
Vážně nikdy nechodíte pozdě?
Ne. Čím dál víc oceňuju respekt a profesionalitu a snažím se je naplňovat i u sebe. Možná bych teď mohla být za hvězdu, chodit poslední a dovolit si i zpoždění, přesto obvykle čekám ještě patnáct minut v autě. Nesnáším, když přijdu včas a někdo jiný dorazí později, strašně nerada totiž čekám. Ve dvaceti by mi to byla jedno, přečetla bych si časopis nebo zavolala kamarádce. Teď mi to vadí, protože potřebuju co nejdřív domů, kde mě čeká syn.
Máte nějaký tip na štíhlou postavu, na krásu?
Já nemůžu radit, vždyť mě by zabil každý dietolog! V mém případě funguje úžasný metabolismus, nic jiného. Vždycky jsem jedla a pořád jím, i když jednu výhodu mám. Nemám ráda sladké. Nesladím kafe, nejím dorty. A sportuju. No a krása? To už vůbec nechtějte vědět. Na masáže nechodím, injekce do čela si tady nepíchám a na mazání se krémy úspěšně zapomínám, tedy pokud si je nedám v ložnici na polštář.
Čím to je, že na módních molech v poslední době tak ubylo klasických ženských tvarů?
Je to škoda, ale zkrátka to tak je. Není prostor ani čas upravovat modely na holky, které mají prsa, boky, ramena, byť vypadají dobře. Když máte ramínka bez tvarů, je to všechno mnohem jednodušší a rychlejší a mnozí si v té rychlosti možná ani nestíhají uvědomovat, jak moc je tenhle trend nebezpečný. Sleduju tyhle problémy, v Itálii se o tom pořád mluví, každý rok tam při přehlídkách zkolabuje několik holek...
Dá se tenhle trend zastavit?
Určitá dá. Já říkám, že pro začátek by stačilo posunout velikosti oblečení. Proč si mám kupovat L, když bych byla mnohem spokojenější s M? Stačí přehodit cedulky, na ženskou psychiku, včetně té mojí, by to fungovalo báječně.
Foto: Pietro Filipi
autor: Jana
reklama
reklama
0:02 | 4.2.
"NA SV. VALENTÝNA" - soutěž o VIP vstupenky
Warner Bros. Pictures a Žena.cz Vám přinášejí soutěž o filmové ceny a účast ...
0:00 | 21.1.
Karnevalové orgie v Německu: PODÍVEJTE SE!
karneval v Riu, Benátkách či londýnský Notting Hill dnes zná kdekdo. O tom kolínském ...
reklama
reklama
Sjezdovky: horší než jatka!
Moderní lyžování se stává jedním z nejrizikovějších sportů. Ať zabrousíte do Alp, Tater či Krkonoš, čeká vás na sjezdovkách jen džungle.
komerční sdělení
reklama
reklama
reklama
reklama
