Jak vyjádřit bolest, smutek, nevolnost nebo depresi? Existuje mnoho způsobů, jak říct, že nás něco bolí, že jsme smutní, bez energie a chuti do života.

Každý z nich ale může znamenat něco jiného. Navíc každý z nás těchto slov využívá trochu jinak.

Jak moc to bolí? Hrozně!

Protože pacienti při vyjadřování bolesti "nemluví jednotným jazykem", nemohou vědci a lékaři vzájemně porovnat výsledky studií. Ty pak zůstávají oddělené jako kousky skládanky, kterou se nikomu nedaří složit dohromady.

Americký Národní institut zdraví se proto rozhodl podpořit lékaře Davida Cella ve zkoumání jazyku deprese, bolesti, úzkostných pocitů a únavy.

Umíte si představit lékaře, který by vám měřil hladinu cukru v krvi, a přitom by neexistovaly žádné hodnoty, podle kterých by mohl porovnat, zda se vaše výsledky nacházejí v normě?

ČTĚTE TAKÉ:

Když řekneme, že někdo má glykemii 10,5, všichni lékaři (i poučení diabetici) vědí, co to znamená a jakou dávku inzulinu je u konkrétního pacienta potřeba podat. Nikdo ale netuší, co znamená hodnota deprese 28, protože běžně nepoužíváme žádná univerzální měřítka.

Současný stav podle autora projektu trochu připomíná babylonské zmatení jazyků - lékaři a vědci využívají jiných měřítek a vzájemně se velmi obtížně domlouvají.

Cílem je zlepšit život

Jsou bolesti tak silné, že vám zabraňují vyložit nákup z auta? Jste natolik unavení nebo v depresi, že nemáte sílu ani chuť zajít s přáteli na oběd? Podobné otázky lékaři často kladou, aby zjistili, zda nová léčba přináší nějaký užitek.

Kvalitu života pacienta ale není možné měřit rentgenem, cétéčkem ani výsledky laboratorních vyšetření. Někdy stačí překvapivě jednoduché otázky jako "Myslíte si, že se váš život díky léčbě zlepšil?". Byli byste překvapeni, v kolika studiích tato otázka chybí.

Některé z těchto projevů měří vědci, když se snaží zjistit, nakolik zlepšují léky kvalitu života pacientů s chronickým onemocněním. Cílem současné medicíny totiž už není jen prodloužení, ale i zlepšení života pacientů, které je neméně důležité.

Jak vyjádřit smutek?

V USA od loňska běží projekt PROMIS (Patient Reported Outcome Measurement Information System - pacienty reportovaný informační systém měření výsledků), jehož cílem je vytvořit jednotný jazyk pro hodnocení kvality života pacienta.

Problém dosud spočíval právě v tom, že každá skupina vědců klade pacientům trochu jiné otázky, aby změřila, nakolik intenzivní nepříjemné pocity jsou. Proto může být pacient s těžkou depresí či krutou bolestí zařazen jedním týmem vědců do zcela jiné skupiny, než by ho zařadil jiný tým.

více na uLékaře