Nebojte se chřipky! Aspoň ne té příští! Do té doby si totiž můžete významně posílit imunitu i bez očkování.

Schopnost těla reagovat na kontakt s cizí látkou zajišťují dvě základní složky imunity, které se vzájemně doplňují:

buněčná, kde působí různé typy bílých krvinek

látková, kdy v krvi cirkulují odlišné typy protilátek (imunoglobulinů).

Co když ale tyto obranné systémy nefungují tak, jak mají?

Začínáme v dětství

Někdy může dojít k přechodnému utlumení či zpomalení aktivity imunitního systému, především po těžších virózách. Příčinou může být i podávání některých léků nebo radiační léčba.

ČTĚTE TAKÉ:

Pokud jde o takto nemocné dítě, obvykle je "zachytí" už praktický pediatr a odešle ke specialistovi na alergo-imunologii. Matky při rozhovoru s lékařem udávají „přehnané“ reakce na standardní očkování, u dětí pozorují těžké horečky či silné vyrážky.

Už od raného mládí jsou podle nich děti „pořád nemocné“, obvykle mají za sebou několik silných zánětů nosohltanu, ze kterých se vyvinuly opakované záněty středního ucha, průdušek či těžké zápaly plic, které musely být řešeny vysokými dávkami antibiotik.

Začarovaný kruh

Podávání antibiotik má ale háček: „V dětském věku je normální stonat jednou až dvakrát do roka běžnou infekcí, pokud ale dítě už v kojeneckém věku musí dostat několikrát ročně antibiotika, a prokazatelně se při jejich podávání nejedná o zneužívání, ale nutnost, pak musíme mít velmi silné podezření na poruchu imunity,“ říká doc. MUDr. Vít Petrů, CSc. z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce

Opakované podávání antibiotik u dětí má ještě jeden velmi závažný aspekt: „Mikroby mají přirozenou schopnost měnit svoji odolnost na antibiotickou léčbu. Opakované podávání antibiotik mění jejich vlastnosti, proto je každá další epizoda onemocnění mnohem hůře léčitelná,“ dodává docent Petrů.

Lékaři se tak dostávají do začarovaného kruhu, protože jsou nuceni podávat stále silnější antibiotika, která výhledově zhoršují odolnost už tak imunodeficitního dítěte.

Jak nabudit obranyschopnost

Jestliže se při základním vyšetření (odběr krve) prokáže snížení protilátkové složky imunity, pak je doporučováno podávání tzv. bakteriálních imunomodulátorů (lyzátů).

Tyto přípravky obsahují vybrané směsi základních mikrobů, které jsou různě oslabeny, například mechanicky či chemicky „rozemlety“.

Takové bakterie při dlouhodobém podávání v malých dávkách nemají schopnost nakazit, dokáží ale stimulovat a zlepšovat imunitní reakce, protože tělo je vnímá jako mírný kontakt s infekcí.

Obranyschopnost je tak „nabuzena“ a pacient se dokáže lépe vypořádat s běžnými infekcemi.

Jak fungují imunomodulátory?

Imunomodulátory se užívají jen na podzim a v zimě, tedy v infekčně nejrizikovějších obdobích, a to obvykle dvě až tři sezóny. Imunita je po jejich podávání trvale „nabuzená.“

„Z mojí zkušenosti není aplikace těchto léčiv problematická, i nejmenší děti, které nedokáží polknout tabletky, bez problémů vypijí sáčkovou formu léčiva. Ve vyšším věku je oblíbený například lék, který se užívá jen v jedné tabletě po dobu 28 dní a po čtyřtýdenní přestávce je pak tato 28denní kúra zopakována. Dokonce i adolescenti, kteří jsou obvykle k léčbě velmi rezistentní, nevidí ve spolknutí jedné pilulky žádný problém,“ říká docent Petrů.

Podle něj je nejlepší tyto léky podávat mezi třetím až šestým rokem věku, tedy z hlediska imunologie v nejrizikovějším období, kdy dítě nastupuje do školky, jeho obranyschopnost se teprve vyvíjí a může být opakovaným stykem s „infekcemi dětských kolektivů“ přechodně zhoršená.