reklama

Může být lenost nemocí? Prozradí vás city!

Nic nás nenadchne, v ničem nevidíme žádný smysl, na nic nám nezbývají síly. Kdo to nezažil, neumí si to ani představit. Říká se tomu syndrom vyhoření.

Foto: Profimedia.cz

Nic nas nenadchne, v ničem nevidíme žádný smysl, na nic nám nezbývají síly. Kdo to nezažil, neumí si to ani představit. Říká se tomu syndrom vyhoření.

Podzim znenadání změnil směr a předčasně nás zaskočila zima. O to víc se nás zmocňuje všeobecná nechuť k jakékoliv činnosti. Ni nás nenadchne a nebaví, chce se nám zalézt do doupěte a odložit všechny povinnosti na jaro. Nebo na nikdy...

Stres a deprese: rodné sestry

S chladnějším obdobím je přirozené, že lidská aktivita částečně poklesne. Normální je i přechodný nedostatek energie a snížená vůle k vykonávání obvyklých činností, sportu a pohybu. Jenže občas se taková snížená akceschopnost táhne dlouhé měsíce nebo roky a nechce přestat, i když se snažíme. To už se pak z přirozené lenosti stává nemoc. A nebezpečná k tomu.

Odborníci se nedokáží shodnout, co je  původem syndromu vyhoření. Vyznačuje se totálním duševním, tělesným i citovým vyčerpáním, kdy člověk nemá na nic energii a nic ho nezajímá. Největší chybou by však bylo uposlechnout vnitřní puzení a uzavřít se před okolním světem.

Podle jedněch jde o důsledky pracovní činnosti, zatímco druzí se kloní k názoru, že vyhoření je jen součástí širšího onemocnění depreseNezabíjí, ale způsobí, že nestojíte o život.   

Vyhněte se stresu

K nejrizikovějším patří profese zdravotní sestry, stejně jako všechna zaměstnání s vysokým podílem emoční účasti (lékaři, učitelé, ošetřovatelé, taxikáři atd.) a všechna vysoce exponovaná povolání. Častou obětí jsou i studenti.

Název této nemoci vymysleli už v 70. letech vědci Maslach a Jackson a ve své studii stanovili její tři hlavní kritéria:

  • emoční vyčerpání
  • odosobnění
  • sníženou vůli úspěšně vykonávat činnosti

Nejhůře jsou na tom ti, kdo trpí všemi třemi příznaky. Ale emoční vyčerpání je nejzávažnějším příznakem.

Je to stav, kdy vám nezbývá skoro žádná síla na to, abyste žili. Spouštěčem vyhoření neboli burn-out obvykle bývá permanentní stres, takže se vlastně jedná o jeho následek. 

Sledujte příznaky

Onemocnění znamená ztrátu zájmu a motivace k jakékoliv činnosti. Snižuje produktivitu, požírá energii a vzbuzuje pocity beznaděje, bezmoci, cynismu a znechucení. Ohrožuje nejen vaši práci, ale i vztahy, a dokonce i fyzické zdraví.

K rozvinutí syndromu vyhoření nedojde přes noc. Lidé by neměli přehlížet varovné signály. Čím dřív je poznáte, tím lépe s chorobou můžete bojovat.

Kromě zmíněné ztráty energie a motivace k činnosti k obvyklým příznakům patří:

  • podrážděnost
  • frustrace a bezmoc
  • netečnost, izolace
  • pocit neúspěchu
  • beznaděj
  • smutek
  • cynismus a sobectví, které nelze vůlí překonat

Cítíte uvnitř prázdnotu?

Vyhoření je často následkem dlouhodobého stresu, ale nejde o totéž. Lidé ve stresu se domnívají, že pokud by se jim podařilo mít vše pod kontrolou, cítili by se lépe. Lidé se syndromem vyhoření se cítí prázdní a nevidí žádnou naději na pozitivní změnu.

Tento problém se  také vyznačuje rozpornými a často zcela protichůdnými projevy. Překotnou činnost  střídá nedostatek jakékoliv činnosti, po přehnaných pocitech  následuje naopak otupělost. Místo nutkavosti a hyperaktivity člověka zachvátí bezmoc a beznaděj.
 
Takové vyčerpání životní energie  ubírá motivaci, ideály, chuť a odhodlání. Projevuje se úzkostí a vede k depresi, netečnosti a často dokonce paranoie.
 
Dlouhodobé vyčerpání a snížený zájem většinou v souvislosti se zaměstnáním. Je často výsledkem enormního pracovního úsilí v kombinaci s nedostatečným časem na odpočinek. Lidé s určitými osobními rysy, například neurotici, jsou k němu náchylnější.

Co pomůže?

Protože jde o nemoc obvykle spojenou s profesí, úspěch mívá volba jiného zaměstnání. Často však pomůže i jen malá změna: sednout si na jiné místo, změnit oddělení, nebo jen si prohodit úkoly s kolegou, popřípadě zbavit se úkolů, které vás vyčerpávají nejvíc.

Ale nejúspěšnějším receptem, jak se zbavit syndromu vyhoření, je jednoduchá rada: být co nejvíce s druhými lidmi. A to nejen se svými nejbližšími z rodiny, ale i s ostatními - s přáteli, kolegy a známými, s nimiž nás spojují podobné zájmy.

A co je podle odborníků nejdůležitější? Nikdy nepřestat komunikovat!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Stres je jako droga. Nemůžeme bez něj být

Změna času: Zítra je nejhorší den na práci

Pozor na zákeřné "kamarádky": Zlikvidujte je!

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama