Proč někdo nikdy nezhubne?
Hubnutí je věda, hubnutí je samostatné průmyslové odvětví, hubne kde kdo, ale tlustých na celém světě stále přibývá. Je to snadnou dostupností jídla, nedostatkem pohybu, stresem - ale to není všechno. Čtěte dál!
Hubnutí je věda, hubnutí je samostatné průmyslové odvětví, hubne kde kdo, ale tlustých na celém světě stále přibývá. Je to snadnou dostupností jídla, nedostatkem pohybu, stresem - ale to není všechno.
Rozsáhlá studie britské Rady pro lékařský výzkum prokázala, že většina obézních zůstane obézní do konce života. Zhubnout trvale se podaří jen 10 % osob, ostatní se celý život zmítají ve střídání diety a opětovného přibírání tuků. Z 25 000 obézních osob podle studie zhublo napořád jen 10 % jedinců.
Rozsudek na doživotí?
"Jakmile lidé jednou začnou mít nadváhu, v trendu přibývání na váze pokračují dál. Jen velmi vzácně se jim to podaří zvrátit. Jen málo lidí zhubne, ještě méně z nich získá normální postavu a opravdu málo jedinců vydrží s normální postavou. Je proto velmi důležité, aby lidé nikdy nadváhu nezískali," tvrdí doktorka Rebecca Hardyová z University College London.
Chcete se zbavit přebytečných kil? Klikněte ZDE >>
Kdyby jiný léčebný postup měl pouze desetiprocentní účinnost, věda by ho dávno zavrhla jako nefunkční. Přesto medicína nedokáže nabídnout tlouštíkům nic jiného než starý dobrý návod: vyšší energetický výdej než příjem.
Jenže jde o to, o kolik. Někomu, těm šťastnějším, stačí, aby rozdíl byl dost malý, u někoho musí být obrovský, aby se projevil v podobě úbytku kil či centimetrů.
Máte obezitu v genech?
Posměváčci jsou obvykle přesvědčeni, že obézní lidé se soustavně ládují nezdravým a tučným jídlem i v době, kdy nemají hlad - prostě jedí jen z nudy a nedostatku lepší zábavy. To ale nemusí být pravda.
Doporučujeme: 10 rad pro hubnutí, na které se často zapomíná >>
Jistě i takoví jsou, ale mnoho dalších to nedělá a skutečně se snaží zhubnout. Přesto většina z nich - a současná celosvětová epidemie obezity to dosvědčuje - ve svém úsilí selhává. Proč?
Nejde (jen) o dědičnost, i když i ta má velký vliv - podle některých odborníků až ze 70 %. Přesto je problém právě v genech. Lidé se sklony k tloustnutí mají geneticky jinak nastavenou hladinu hormonů, které ovládají potřebu jídla, pocit sytosti a následně také ukládání energie, tedy tukových zásob.
Obrácené role hormonů
U zdravých lidí hormon leptin, produkovaný tukovou tkání, potlačuje chuť k jídlu a slouží jako pojistka proti hromadění tuku v těle. U obézních je však jeho působení právě opačné.
Obdobná situace je i s dalšími dvěma relativně nedávno objevenými hormony, které kontrolují příjem potravy. Ghrelin,
zvaný hormon hladu, a obestatin, hormon sytosti, si jakoby prohodily role a matou tím organismus tak, že potom vyžaduje další příjem jídla a přitom ukládá tuk.
"K největšímu zvýšení ghrelinu u těchto lidí nedocházelo, což naznačuje, že jejich regulační systém selhává, nebo není schopen reagovat na své vlastní signály," konstatoval Julio Licinio, profesor psychiatrie a medicíny na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde proběhla příslušná studie.
Vyšší ukládání tuku
Tato porucha rovnováhy vnitřního prostředí organismu vede k jevu, který lze nazvat závislostí na jídle ve smyslu drogové závislosti. Tato závislost není způsobena charakterovou vadou (nedostatkem vůle) či psychickým onemocněním.
Organismus lidí s nadváhou reaguje na příjem potravy odlišně; pocitem většího hladu či neodbytného puzení k jídlu a navíc zvýšeným ukládáním tuku. Jíst méně, než jim velí jejich přirozenost, a zároveň i méně, než jedí ostatní šťastnější štíhlouni, je stojí nezměrné úsilí. To jim pak pochopitelně způsobuje stres a trauma a je nejspíš tím důvodem, proč ve svém odhodlání nejsou schopni vytrvat.
Vliv psychiky na tloustnutí
Podle výzkumu, který provedl tým Janet Polivyové z University of Toronto, se zdá, že u žen, které jsou unavené neustálými dietami, přestává fungovat racionální instinkt. Zatímco štíhlým ženám se v určitý čas ozve signál "dost", dietářky ho neznají.
Dodržování různých diet na zhubnutí má podle vědců za následek úmyslné a cílené ignorování všech signálů, jimiž dává tělo najevo, jak je na tom s příjmem potravy. Tito lidé kontrolují jídlo vůlí a ta nebývá nejlepším rádcem. Potlačí totiž schopnost reagovat na přirozené signály vlastního organismu. Podle Polivyové je tento fenomén jednou z příčin, proč většina lidí držících diety nakonec stejně nezhubne.
Navíc je dokázáno, že každá dieta pouze vyvolává v těle pocit ohrožení - výrazně snížený přísun potravy automaticky nastavuje v organismu spořicí režim. Jakmile dietu přerušíte, tělo všechno uloží na horší časy. Během několika dnů či týdnů jste na tom hůř, než kdybyste dietu vůbec nedrželi. Viníkem může být i stres, který nutí tělo vylučovat látky zabraňující hubnutí.
Paradoxně může být příčinou nadváhy i nedostatečná výživa. Pokud váš organismus není ve správné kondici, nedokáže přijímat ze stravy potřebné látky. Důsledkem je nejen únava, snížení obranyschopnosti, ale i zpomalení metabolismu a jeho poruchy.
Zamyslete se
- Než se pustíte do (další) etapy shazování přebytečných kil, v klidu si nechte projít hlavou, zda na vás neplatí také tyto problémy, které brání zhubnutí.
- Nemáme správnou motivaci.
- Máme nevhodné emoční naprogramování z oblasti zdraví z doby našeho dětství.
- Neumíme si stanovit a dodržovat plán hubnutí a stravování.
- Nevěříme si, že to zvládneme, a nemáme sami sebe rádi.
- Neumíme pracovat s mozkem tak, aby nás při hubnutí neoklamával.
- Věříme lživým informacím o hubnutí "hned a bezbolestně".
- Necháme se zviklat naším okolím a přestaneme se snažit zhubnout.
- Držíme drastické diety, které nás jen ničí, nebo věříme "zázračným" přípravkům.
- Neuvědomujeme si, že musíme změnit přístup k sobě a poté až hubnout.
Teprve když vyřešíme všechny tyto problémy, má smysl pustit se do bitvy s vlastním já.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Po čem ženám rostou prsa? Obezita nebo hormony?
Nejlepší sex? Čeká vás po padesátce!
8 rad, jak být konečně šťastná. Napořád
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
